Den, kdy seriÁly předčily film

S nástupem seriálů z tzv. quality TV přestalo mít slovo televize hanlivý význam. Obrazovky toho nabízejí víc než plátna kin

Byly doby, kdy televize v našich životech znamenala úběžník šedivé pravidelnosti. V tuto denní hodinu jdou hlavní zprávy, nyní večerní seriál, jiný seriál zase sledujeme po návratu z práce, před zprávami běží krátká televizní soutěž nebo sitcom.

Seriály byly nasazovány v určitý den a čekalo se celý týden na další epizodu. Existují případy, kdy se v různých částech Indie kvůli vysílání jedné telenovely přesouval konec pracovní doby, aby ženy po návratu z pole stihly nový díl. V Československu většinou neběželo několik nových seriálů proti sobě už jenom proto, že vysílací kanál byl pouze jeden a později dva, přičemž na druhém se hrály reprízy starších seriálů a pamětnických filmů. Televize neměla ani přinášet mnoho vzrušení, ani být svátkem, nevyžadovala soustředěné sledování. Byla kulisou a pohyblivou tapetou v bytech. Celým obsahem a existencí dávala televize najevo, že slouží každodennosti a poskytuje jakési bezpečí: že naše životy jsou stejné, mají kontinuitu, že něco bude pokračovat a že budou reprízy.

Nástup lepší televize

Když univerzální učenec Umberto Eco psal o paleotelevizi a neotelevizi, dokázal rozlišit, že dříve měla televize spíše propagandistický charakter, ale mluvila více o světě „venku“, zatímco neotelevize, čímž myslel převážně italskou televizi od 80. let, spíše vypráví sama o sobě, odkazuje na své hvězdy a obsahem je to, co se děje přímo ve studiu, kde se zpívá nebo roztáčí kolo štěstí.

Vrcholem mohly být někdy na konci 90. let televizní reality show, kde byli lidé zavřeni v domech a sami se stali předmětem televizního vysílání, zatímco se na ně dívali lidé ve svých domovech, také izolovaní v jistém konzumeristickém uzavřeném okruhu. Lidé v reality show spílali publiku, které se na ně dívalo, a nadávali jim do voyeurů, zatímco publikum u obrazovek posílalo aktérům sprosté zprávy pomocí esemesek, že jsou darmošlapové a prostituti.

Ať se televize vyvíjela jakkoli, vždy byla její hraná produkce brána jako lacinější verze filmů do kin: s horší natáčecí technikou s menším rozlišením obrazu a menší zvukovou citlivostí, s méně promyšleným rámováním obrazu, jízdou kamery či střihem. Pracovat pro televizi nebylo prestižní, ale známka profesního úpadku. Zpracovat dobrou literární předlohu jako televizní seriál znamenalo knize spíš ublížit, zatímco filmová adaptace mohla usilovat o ocenění na Oscarech, zvýšit tím své tržby minimálně o třetinu a obrazit celý svět na velkých plátnech. To vše se ale radikálně změnilo.

Mezi mediálními teoretiky nepanuje jasná shoda, kdy začala éra tzv. quality TV ani jak přesně tuto vlnu definovat. Měla by lámat dosavadní pravidla, mít vyšší estetickou hodnotu, přitahovat kultivovanější publikum. Quality TV by měla bojovat proti překážkám v systému, ale nakonec by měla získávat ceny a pozitivní kritiky. Mívá komplexní vyprávěcí strukturu, velký herecký ansámbl, více dějových linií, projevuje se v ní větší „dějová paměť“s odkazy do předchozích epizod a sezon. Popírá tradiční žánrové klasifikace a mísí různé typy žánrů. Scénáře dosahují literární kvality a působí jako román Dickensova nebo Balzakova typu. Obsahují ostrou sociální a kulturní kritiku s aluzemi k populární kultuře. Snaží se být v mnoha ohledech realistické a zároveň kontroverzní. Alespoň tak to popisuje například profesor syrakuské univerzity Robert J. Thompson. Vší ostatní produkci se pak může říkat „béčková televize“nebo „televize pro modré límečky / pracující třídu“.

Od Simpsonových na Divoký západ Někdy se k prvotním dílům počítá už seriál Simpsonovi z 80. let, ale většinou se jedná o díla z 90. let jako sci-fi-hororově-romanticko-akční fantasy Buffy, přemožitelka upírů (1997–2003). Za radikálnějšího raného průkopníka bývá považován seriál stanice ABC z roku 1990, společné dílo režiséra Davida Lynche a scenáristy Marka Frosta Twin Peaks. Postmoderně laděná detektivka, pracující s prvky mysteria i melodramatu, dokázala uspokojit jak tradičně naladěné publikum prahnoucí po napětí a dojetí, tak publikum ironicky naladěné, které se směje absurditě překombinované zápletky i záměrné kýčovitosti stylu podání.

O Twin Peaks se můžeme dočíst, že se zde „uvolňuje kauzalita, porušuje klasická čistota prostoru a času a namísto nich nastupuje autorský komentář a mnohoznačnost“. Jiným postmoderním filmařem, který si dovolil „znásilnit“formát televizního seriálu, byl dánský autor Lars von Trier se svým Královstvím z roku 1994, které se odehrává v nemocnici, ale namísto racionality tu vládne nadpřirozeno a pokřivené charaktery. Nicméně šlo o zcela ojedinělé pokusy, spíš „chyby v matrixu“než cokoli, po čem toužily velké televizní kanály.

Teprve s razantním nástupem nové politiky kabelové stanice HBO na sklonku 90. let, která o sobě přímo hlásala, že „není televize, ale HBO“, tedy něco výjimečného, mnohem serióznějšího a současně i odvázanějšího, se začalo s produkcí „quality TV“cíleně.

Za hlavní koně transformace jsou dnes považovány gangsterka Rodina Sopránů

(1999–2007) o depresivním mafiánovi, válečné Bratrstvo neohrožených (2001), černohumorné Odpočívej v pokoji

(2001–2005) z prostředí pohřební služby, krimi The Wire (2002–2008), historické drama z období hospodářské krize,

Carnivale (2003–2005), odehrávající se v cirkusu putujícím pouští, a špinavý western Deadwood (2004–2006), oslňující dialogy v archaickém jazyce.

Ostatní stanice se poté také začaly bičovat k vyšším výkonům – lékařský

Dr. House (2004–2012) s mizantropickým hlavním hrdinou na kanále FOX, mysteriózní melodrama Zoufalé manželky (2004–2012) a Ztraceni (2004–2010) v televizi ABC, hodný psychopatický vrah Dexter (2006–2013) pro síť Showtime či Šílenci z Manhattanu alias Mad Men (2007–2015) o reklamní agentuře v 50. letech na kabelovce AMC.

Už dlouho neplatí tvrzení, že zapnout si televizi znamená koukat na nesmyslné hlouposti. Především televizní seriály prošly v posledních dvou dekádách nevídanou proměnou a divákovi toho poskytují víc než „klasické“filmy.

SeriÁly quAlity TV mívAjí velký herecký AnsÁmbl, více dějových linií, mísí různé typy žÁnrů A snAží se být v mnohA ohledech reAlistické i kontroverzní zÁroveň