Hipsteři v roli oběti
Osobní výběr ze světového tisku
Není nad to, když někdo dělá práci za vás. I v přírodě se dravci rádi zmocní cizí kořisti. Platí to také v médiích. Našinec může parazitovat třeba na „výcucech“z událostí, které každý den sestavuje německý novinář a manažer Gabor Steingart (a spolumajitel listu Handelsblatt). Spojuje v sobě dva plusy. Schopnost trefné zkratky a neideologickou racionalitu – vše dokládá citacemi, čísly či grafy. Podívejme se, jak shrnul první týden letošního roku.
„Vítězem týdne je Vladimir Putin,“píše Steingart. „Írán kondoluje, Evropa debatuje, Trump deeskaluje a Putin triumfuje.“Ve svém Morning Briefingu z 9. ledna to dokládá následovně: Putin právě projel v pozici imperátora ulicemi Damašku. Včera s tureckým prezidentem Erdoganem otevřel nový plynovod. V sobotu nechá kancléřku Merkelovou přicestovat do Kremlu. Kdyby v Hollywoodu udíleli Oscara za nejlepší hlavní roli v politice, zasloužil by si ho Putin: Kmotr. Remake. Hudba Michail Kalašnikov.
Steingart nepatří k Putinovým fanouškům či „chápačům“. Leč předkládá takový pohled na svět, jak se mu jeví. A zdůvodňuje to. Putinova politická potence se odpoutala od ekonomické reality. Zatímco o Německu se říká, že je hospodářský obr, ale politický trpaslík, v Rusku je to opačně. Jeho ekonomika skomírá, ale ve světové politice bez kmotra nic nejde.
Bez ohledu na osobní fandění i názorové bubliny je třeba přiznat, že na Středním východě to platí čím dál víc.
***
Dění kolem Íránu přebilo nejen 17. narozeniny Grety Thunbergové, ale i klimatickou agendu. Sáhněme tedy po předvánočním blogu autora píšícího pod jménem Don Alphonso na web Die Welt.
Probírá stavy klimatické nouze, a sice proto, že 18. prosince ho vyhlásila radnice Mnichova, „nejvypasenějšího, nejspokojenějšího a nejbohatšího velkoměsta“ v Německu, v němž sám autor dlouho bydlel. Právě osobní zkušenost ho vede k zajímavým postřehům.
Vychází z právní definice, která říká, že za stavu nouze lze činit i věci jindy zakázané: třeba za přírodních neštěstí omezit svobodu pohybu, nařídit evakuaci či naopak nucené ubytování. Jenže v Mnichově nic takového nehrozí. O stavu nouze mluví hipsteři v barech a kavárnách mezi debatou o recepturách na veganské koláče či o stavu sněhu na sjezdovkách.
Pak přejde k politice. Stav klimatické nouze odhlasovali zastupitelé za sociální demokracii, Zelené a Ekologicko-demokratickou stranu, což má svou ironii. SPD vládne Mnichovu již od roku 1948 (s krátkou pauzou 1978–1984). V letech 1990–2014 disponovala dokonce pohodlnou většinou se Zelenými. Takže pokud teď hlasuje pro stav nouze, vtírá se logická otázka: kdo proti strašným poměrům, jež vedly až k vyhlášení stavu nouze, za předchozí dekády vládnutí nic nepodnikl? Což lze do hovorové češtiny přeložit takto: vládne-li někdo městu téměř 70 let a pak si sám odhlasuje stav nouze, není to spíše důvod k demisi?
Pak autor ukáže na svých fotografiích skutečný stav nouze. A to ve své milované Itálii, v Benátsku, kam v létě 2012 přijel po zemětřesení. Stavem nouze rozumí situaci, kdy jde o základní aspekty přežití. Znamená to, že nemáte svobodu pohybu mezi troskami a závisíte na dodávkách vody a potravin. V Mnichově by se snad dalo mluvit o stavu nouze, kdyby se hipsteři nemohli dostat do svých drahých bytů ve Schwabingu, ale ne když demonstranti z Pátků pro budoucnost zablokují ve Starém Městě dopravu.
Don Alphonso to vše shrnuje následovně. Stavy klimatické nouze slouží hlavně k tomu, aby se progresivní a dobře zaopatření lidé v privilegovaných pozicích (pokud je máme paušalizovat, pak často jako hipstery) mohli cítit oprávněni v roli morálních lídrů, aby se mohli i oni hlásit k populární roli oběti.
O stavu nouze mluví hipsteři v Mnichově v barech a kavárnách mezi debatou o recepturách na veganské koláče či o stavu sněhu na sjezdovkách
***
K Íránu se ještě vrátíme, tedy k americkému zabití generála Kásima Solejmáního, velitele elitních jednotek Kuds. To vyvolalo rozporné reakce po světě. Dost zajímavou reakci poskytl izraelský analytik Ehud Ja’ari, zkušený muž, který 1. března oslaví 75. narozeniny a žurnalisticky pokrývá konflikty už půl století.
Když se ho moderátor televizní stanice Kešet 12 ptal, jak hodnotí zabití Solejmáního, Ja’ari odpověděl: „Asi vás překvapím. Z židovského pohledu je to nejdůležitější atentát od atentátu na Reinharda Heydricha, architekta ,konečného řešení‘, v Praze roku 1942.“Podle Ja’ariho byl Solejmání mozkem i motorem íránského stroje usilujícího sevřít Blízký východ: „On vypracoval ideu, jak pomalu sevřít oprátku kolem hrdla Izraele. Proto říkám – druhý po Heydrichovi.“