Debaty s Rogerem byly velký požitek

S Pavlem Bratinkou o tom, co našel Roger Scruton v komunistickém Československu a jak bytové semináře ovlivnily vývoj české společnosti po roce 1989.

Jiná filozofie než marxistická se tehdy nemohla provozovat, takže to lidi lákalo. Pobyty západních akademiků inicioval dopis Julia Tomina z roku 1978, v němž žádal o pomoc pro svůj bytový seminář. Dopis se dostal v Oxfordu do rukou tamních filozofů a ti začali jednat. Po přednáškách třeba o tržní ekonomice asi nebyla ani poptávka. Nedovedu to dobře vysvětlit jinak než těmito náhodnými okolnostmi. Důležité bylo, že lidé hledali nějakou alternativu k tehdy jedinému povolenému vnímání světa – a tu nabízela právě filozofie. Ale filozofie v nejširším slova smyslu. Roger přednášel třeba o pojmu „equity“a jeho pojetí v britském právu. Nejednalo se tedy jenom o abstraktní témata.

LN Mezi přednášejícími dominovali Britové, jezdili sem také Francouzi a Nizozemci, ale až na řídké výjimky žádní Němci či Rakušané, kteří by teoreticky měli mít blíže nejen k české mentalitě, ale i místní filozofii. Proč?

Báli se. Jediní Američané měli na ambasádě veřejně přístupnou knihovnu, kam mohl každý přijít a číst si tam západní noviny. Když se teď v listopadu britské velvyslanectví zúčastnilo odhalení pamětní desky na domě v Keramické ulici, kde Tomin bydlel a kde vedl své semináře, britský velvyslanec přiznal, že tehdejší ministerstvo zahraničí se na tyto aktivity dívalo dost nelibě. Někteří tamní akademici ale tuhle zbabělost dokázali překonat, svou roli možná hrál i nějaký komplex z Mnichova. V Německu naopak dominoval strach a zbabělá Ostpolitik, německé velvyslanectví se s námi disidenty nikdy nestýkalo, Francouzi s tím začali až někdy v roce 1988. Rakušané byli rádi, že jsou rádi, že je Rusové pustili a že se zapomnělo na to, jak podporovali Hitlera.

LN Zprostředkoval vám Roger Scruton nějakou myšlenku či poznatek, které vás dlouhodobě ovlivnily?

To se říct nedá. Já jsem od roku 1965 četl na americké ambasádě všechny americké časopisy. Pak jsem byl rok a půl v Nizozemsku. Takže jsem byl dobře informován o tom, co se kde děje, a poznal jsem jiné myšlení. Ale dozvěděl jsem se od něj spoustu zajímavých věcí ze světa estetiky nebo britského práva. Nemohu říct žádnou jednotlivost, ale byl jsem strašně rád, že jsem s ním mohl o věcech diskutovat. Rozšiřovali jsme si obzory navzájem. Já mu třeba vysvětloval, co je to slovenský konzervativismus – sám jsem původem Slovák –, měl o něm trochu zkreslené představy. Debaty s ním byly velký požitek, vždy jsem se na ně těšil.

LN Myslíte, že tu zažil nějaký civilizační šok?

Viděl najednou denně umrtvovanou společnost, což pro něj bylo jistě šokující, sám řekl, že po této zkušenosti začal mnohem více věřit v existenci ďábla. Na Západě dobře znali pravicové diktatury, které potíraly své odpůrce, ale ostatní lidi

LN Bylo něco, v čem jste Scrutonovi nerozuměl nebo se s ním názorově rozcházel?

Rozcházeli jsme se v tématu Evropské unie. Byl velký zastánce toho, aby z ní Velká Británie odešla. Zdá se mi, že v tomhle ohledu žil trochu v minulosti a snil o tom, co byla Británie kdysi. Zapomínal, že v zemi už žijí obrovské menšiny, které nesdílejí ten původní étos. Že vliv Británie ve světě je nepatrný oproti minulosti. Sorry, Commonwealth je dnes spíše opereta než nějaké reálné mocenské uskupení.

Těžce nesl, že Británie byla v EU často přehlasována. Ale ta představa, že pokud teď samostatná Británie přijede jednat třeba do Číny, prosadí si svou vahou více, než kolik by prosadila v rámci Unie, je trochu mimo. Členství v Unii dávalo Británii obrovskou moc ovlivňovat evropské věci, její odchod cítím trochu jako malý Mnichov. Ale na Scrutona jsem se kvůli tomu nedokázal rozzlobit, přestože euroskepticismus potírám všude, kde ho vyčichám, tady jsem jen v úctě stál stranou.

LN Čeští nezávislí intelektuálové se v 80. letech těšili mimořádné podpoře západních kolegů: desítky akademiků zde zdarma přednášely a vozily sem knihy a odborné časopisy. Neslyšel jsem ale nikdy, že by po roce 1989 ti, kdo z této pomoci předtím těžili, pomáhali podobným způsobem někde jinde. Čím si to vysvětlit?

Lidé, kteří chodili na ty semináře, měli pocit, že mají obrovské množství práce doma, takže neměli moc času. Navíc se po roce 1989 zdálo, že tyhle režimy praskají všude a žádné podobné pomoci nebude zapotřebí. I Čína třeba posílala ročně 50 tisíc studentů do ciziny.

Žádná žádost, abychom jeli někam filozofovat, nikdy odnikud nepřišla. Já sám jsem jel v roce 1999 na Kubu podpořit tamější disent, vezl jsem tam Havlovy projevy ve španělštině, malé magnetofony, léky. Byli jsme tam asi deset dní, ale žádnou žádost, aby tam někdo přijel přednášet o Heideggerovi nebo nějakém jiném filozofovi, jsem nezaznamenal.