Smutný pohled na Mrázovku
Někdejší výstavní pražská vilová čtvrť dnes až na výjimky chátrá a pomalu se rozpadá. A nikdo s tím nic nedělá
Dřív tato místa ohromovala, dnes se na ně dá dívat jen se smutkem v duši. Ulic a čtvrtí, které ještě nedávno patřily mezi výstavní, ale s nezájmem či necitlivostí majitelů upadly, je až příliš mnoho. Třeba Mrázovka.
Po čase se autor těchto řádek zase dostal na pražskou Mrázovku, což je vilová enkláva nad usedlostí Bertramka v katastru Smíchova. Ale nebyla to moc příjemná procházka. Jako kdyby se v těch místech zastavil čas… Navíc velmi cenná vila architektů Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha je zřejmě v posledním tažení.
Do ulice U Mrázovky se od tramvaje na Plzeňské ulici návštěvník dostane Mozartovou uličkou. Jen předtím musí ze všeho nejdřív překonat nevzhlednou bariéru, kterou tvoří různé nájezdy a výjezdy mezi dvěma tunely – Strahovským a Mrázovkou.
Tato část Smíchova byla skutečně dopravními stavbami degradována. Oko návštěvníka potěší snad alespoň to, že nevzhledné dítko raného kapitalismu devadesátých let, tedy hotel Mövenpick (dnes NH Prague City), přišel o svou růžovou prasátkovou barvu a byl přebarven na decentní šedou. Radost ale nepotrvá příliš dlouho. O kus výš na každého, kdo do této pražské části zabloudí, čeká národní kulturní památka Bertramka. A to je dnes zchátralý objekt se zpustlou zahradou, který ničím nepřipomíná živé kulturní centrum, jež tu kdysi bývalo. Věru smutný pohled.
Chátrání památkové zóny
Po výšlapu lesíkem se při toulkách Mrázovkou ocitneme na křižovatce. Vlevo uvidíme nákladně opravený sportovní areál smíchovského Sokola, vpravo neorenesanční vilu Blaženka, kterou si tu kdysi vybudoval smíchovský starosta. Bývala tu zahradní restaurace, již dnes nahradila soukromá rezidence, ale dům je alespoň kvalitně opravený. Což se rozhodně nedá říct o rozpadající se vozovce a chodnících ulice U Mrázovky, která sem ústí. Tu po obou stranách lemují vilové objekty, některé i velmi cenné. Jenže mezi nimi najdeme i domy, jež tu snad přistály z hodně vzdáleného vesmíru. Návštěvníkovi radost rozhodně neudělají: ať už svými kyprými postmoderními tvary, nebo agresivní barevností. A klidně také obojím. Další vilka má pro změnu hrůznou nástavbu, převyšující vše kolem. Jsme uprostřed památkové zóny, tak je zatěžko pochopit, že tohle mohl někdo povolit. Účelem zón je přece chránit urbanistickou strukturu.
Naštěstí jedna z nejcennějších staveb, vila Pick, která upoutá svou kýlovitou střechou ve stylu slavného Adolfa Loose, je dosud v nezměněném stavu. Vybudoval
ji významný brněnský meziválečný architekt Ernst Wiesner, žák Friedricha Ohmanna z vídeňské umělecké akademie a Loosův obdivovatel. Wiesner v Brně navrhl třeba palác Morava, Moravskou banku na náměstí Svobody (s Bohuslavem Fuchsem), budovu krematoria nebo řadu luxusních rezidenčních vil, z nichž ta rodiny Stiassných se nedávno stala studijním centrem brněnské moderní architektury. Další dům navrhli čtenářům této rubriky dobře známí bratři Otto a Karl Kohnové. Dům je značně zchátralý, ale naštěstí není znehodnocen různými úpravami.
Tragédie rozpadu
O kus výš je to ale horší. Stojí tam jedna z nejcennějších staveb známé pražské dvojice Mühlstein–Fürth. Oba vytvořili zejména v Praze (ale také např. v Cortině d’Ampezzo) řadu špičkových funkcionalistických budov. Mezi jejich díla patří například obchodní dům Te-Ta v Jungmannově ulici, Schückova vila v Troji, nádherné činžáky v Bubenči, Holešovicích, na Smíchově aj. Po emigraci v roce 1938 působil Mühlstein v Austrálii, kde pod jménem Ernest Milston navrhl slavný monument obětem druhé světové války, zatímco Fürth působil jako profesor v americkém Ohiu. Smíchovská vila z roku 1938 bývala funkcionalistickým klenotem, jenže v devadesátých letech byla nepříliš citlivě zateplena, poničila ji voda z prasklého potrubí a nedávno ji dorazil požár. Opravit se to samozřejmě dá, ale zatím se nic neděje a dům zřejmě slouží jako sídlo bezdomovců. Možná s ním má majitel jiné plány…
Ještě o kus výš chátrá další stavba, někdejší dětské zdravotní středisko, které vzniklo přestavbou vilky podle projektu Martina Rajniše a výtvarníka Aleše Lamra. Na konci osmdesátých let to byla svěží a hojně publikovaná stavba.
Následuje známá vila, v níž za první republiky žil ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss se svou druhou ženou Jarmilou Dimmerovou. Vilu navrhl architekt Eduard Hnilička (autor paláce YMCA na Poříčí) opět ve stylu Adolfa Loose. Inspirací mu mohla být i nedaleká Loosova a Lhotova vila Winternitz. Stavbu později přestavěli pro Antonína Novotného, kterého později vystřídali další komunističtí prominenti Vasil Biľak a Josef Kempný. Dnes je v dobrém stavu.
Trochu veselejší pohled je na protější stranu ulice U Mrázovky, kde upoutá hezky opravený secesní dům Antonína Šimka i dost výstřední, ale zajímavý domek dvojice Vít Máslo – David Chisholm ze známého studia CMC.
Smíchovská vila z roku 1938 bývala funkcionalistickým klenotem, jenže byla nepříliš citlivě zateplena, poničila ji voda z prasklého potrubí a nedávno ji dorazil požár