Přišli nevhod

Klasicky nevhod se Švejk vrátil domů, když ho konečně pustili z policejních rukou. V objetí se zaměstnankyní noční kavárny Mimóza nocoval v jeho pokoji tamní portýr. Paní Müllerová mu postel pronajala za dvě koruny denně, spoléhajíc, že se původní nájemník hned tak neobjeví.

Ženatý a počestný doktor Petypon si nesnáze způsobil tak trochu sám. Ve frašce George Feydeaua Dáma od Maxima se doma po flámu probudil vedle slečny Číči, v tísni ji vydával za manželku a sřetězení nejrůznějších návštěv mu přišlo hodně nevhod.

Hloupá důvěřivost zavinila, že jsem se nevhod vtíral do soukromí velkých sovětských spisovatelů. Jako redakční elév jsem je předtím provázel po Brně. Dali mi svá telefonní čísla, abych jim zavolal, jakmile přijedu do Moskvy. Jestli se neozvu, smrtelně se urazí. Ozval jsem se a představil. První dva mi doporučili, abych se obrátil na Svaz spisovatelů. Další pokusy jsem vzdal.

Kamarád na večírku se po pěti vodkách měl ke kolegyni nevhodně. Byl jsem si jist, že dívka žadoní očima o pomoc. Zasáhl jsem, udeřil dotěru, a to rovněž nevhodně: na plexus solaris. Dlouho nemohl popadnout dech, vystřízlivěl a odešel domů. Má důvěřivost si tentokrát zasloužila jiné pojmenování. Rytířsky obráněná mi řekla: „Věděla jsem, že jsi vůl, ale netušila, že korunovanej.“

Absolutně nevhod se mezi lidi dostavovala jistá novinářka. Byla družná, ale uměla mluvit jen o svém osudu: partner ji opustil, nového nenašla, kamarádky se s ní rozešly. Ano, je nesnesitelná, snaží se změnit, jenže marně. Stala se věčnou rozháněčkou společností, všichni před ní utíkali. Nakonec utekla sama před sebou, i když se to vysvětlovalo otravou houbami.

Ale nevhod přišli také básníci jako Mácha. Přinesli ostré světlo. Hoří dodnes.