Čokoláda jako věc politická
Vztahy Chorvatska a Srbska mají i čtvrtstoletí po skončení války do ideálu daleko. Obě země se berou spíš tak nějak na vědomí, než aby usilovaly o aktivní sousedství, natož partnerství. Projevuje se to v nejrůznějších aspektech „velké politiky“, občas to ale postihne i sféry daleko přízemnější.
Třeba čokoládu. Jejím největším výrobcem byla v dobách existence Jugoslávie společnost Kraš, která dokázala se svými výrobky uspět i na náročnějších západních trzích. Pojmenována byla po komunistickém partyzánovi Josipu Krašovi, který padl v roce 1941 při bojích s německou armádou okupující Jugoslávii.
Když pak federace zanikla, začala být firma se sídlem v Záhřebu vnímána automaticky jako chorvatská. Původní název si uchovala navzdory tomu, že nezávislé Chorvatsko se všemožně odstřihávalo od všeho, co mohlo připomínat komunismus či zaniklý jugoslávský stát.
Časem se dokonce podařilo vyvážet výrobky firmy i do ostatních částí bývalého společného státu – včetně Srbska. Když se například v bělehradských obchodech začaly zase objevovat oblíbené nugátové pralinky Bajadera, které kdysi servírovali manželé Titovi státním návštěvám, bylo to považováno pomalu za důkaz, že se vztahy mezi Chorvaty a Srby dostávají do normálnější polohy.
Jenomže odtud potud. Když chtěl na podzim loňského roku koupit klíčový balíček akcií ve společnosti srbský podnikatel Nebojša Šaranović, byl kolem toho velký rozruch. Šaranovičovo impérium vyrábí v Srbsku také sladkosti, a i když nabídl o osm milionů eur víc než konkurenti, rozhodli se akcionáři čokoládovny prodat kontrolní balík chorvatské firmě. Šaranović se tak musí i nadále spokojit s menšinovým podílem. Chorvatská média mohla následně s uspokojením konstatovat, že k žádnému výprodeji Kraše do zahraničí nedojde. Srbský tisk to viděl přesně opačně – jako projev „úzkoprsého nacionalistického chování“–, a spekuloval dokonce o „temných obchodech v pozadí“.
Nebylo to poprvé, co čokoláda zjitřila už beztak komplikované vztahy Chorvatů a Srbů. Ukázalo se to už před třemi lety, když chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová navštívila jednu z mateřských škol v Dubrovníku. Děti byly nadšené, když jim dáma, kterou znaly pouze z televize, rozdávala balíčky s čokoládou. Jenže pak nastal poprask, když se zjistilo, že v balíčcích nebyla chorvatská čokoláda, jak by se slušelo a patřilo, nýbrž srbská. Některé rodiče to pobouřilo natolik, že začali psát stížnosti, v nichž připomínali válku o nezávislost proti jugoslávské armádě s jejím převážně srbským vedením. Prezidentka se jim veřejně omluvila s tím, že něco takového se prý již nebude opakovat.
Co všechno může způsobit čokoláda.
Chorvatská média mohla s uspokojením konstatovat, že k žádnému výprodeji Kraše do zahraničí nedojde. Srbský tisk to viděl přesně opačně – jako projev „úzkoprsého nacionalistického chování“.