Jan Struž (70)

Bank of England, takže jsme mohli dělat veškeré operace. Největší zájem byl o půjčky třeba deseti či 50 milionů dolarů, ale třeba také o úvěry v jenech.

LN Jak se to vyvíjelo dál?

Čtrnáctého prosince 1989 mi volal Oskar Krejčí, tehdy šéf sekretariátu Adamcovy vlády (Ladislav Adamec, premiér poslední komunistické vlády, do prosince 1989 – pozn. red.), a chtěl na telefon Tošovského. Ten mi tehdy v tom Londýně dělal náměstka. A Tošovský pak: Honzo, oni chtějí, abych dělal předsedu Státní banky československé (SBČS), co tomu říkáš? A pak za mnou přišel znovu a říká, já musím 26. prosince odjet. A 4. ledna, dva dny po svém nástupu do SBČS mi volá a říká, Honzo, nechtěl bys dělat generálního ředitele ČSOB? Já musím vyměnit vedení. A potřebuji rozhodnutí do čtyř hodin...

LN A jak jste se rozhodl?

Povídám mu, řeknu ti to hned: ne.

LN Proč ne?

Cítil jsem, že by to bylo tak na tři měsíce a pak bych byl odstřelen. Ale zajímavým důsledkem toho bylo, že poté, co Tošovský na tom konci prosince 1989 odjel, tak za něho, snad to bylo v březnu 1990, do Londýna poslali Roberta Potáče.

Za celou svou dosavadní pracovní

■

kariéru měl pouze dva zaměstnavatele. Po skončení střední ekonomické školy v Brně a pražské Vysoké školy ekonomické v roce 1973 nastoupil do Živnostenské banky.

Od roku 1979 byl zástupcem ředitele

■

pražské centrály a ta jej v roce 1986 vyslala do čela své londýnské pobočky.

Tam do konce roku 1989 šéfoval budoucímu guvernérovi – zakladateli novodobé české centrální banky Josefu Tošovskému.

Z Londýna odjel v roce 1992 s mandátem

■

ING Bank založit pobočku této původně nizozemské banky v České republice a na Slovensku. Obě pobočky řídil deset let až do roku 2003.

V roce 1994 spoluzakládal sdružení

■

Czech Top 100, instituci, která monitoruje českou ekonomiku a oceňuje ty nejúspěšnější; v současnosti je předsedou.

K tomu se věnuje ekonomickému

■

a finančnímu poradenství, protože, jak sám říká, je po sedmdesátce plný elánu a energie, a tu je třeba někde vybít.

Loni 28. října jej prezident Miloš Zeman

■

ocenil za jeho přínos rozvoji hospodářství

medailí Za zásluhy I. (nejvyššího) stupně.

LN A vy byste předsedu SBČS nevzal?

Já jsem v tehdejší době neměl tolik zkušeností. A věděl jsem, že je to období hodně hektické. Což se potom ukázalo. Tošovský nebyl jen mým kolegou z banky, ale i mým spolužákem na VŠE, absolvovali jsme ve stejnou dobu. Měli jsme spoustu diskusí už předtím, než přijel do toho Londýna. A pak velmi intenzivně také. Protože londýnská Živnobanka byla kontrolována britskou centrální bankou. Byla to noční můra. Museli jsme být připraveni otevřít všechny bankovní knihy. A zaměstnanci Bank of England se nám v těch knihách hrabali, skutečně šli do podrobného zkoumání všech našich operací. Takže když dnes někdo říká, že londýnská pobočka Živnobanky dělala tajné operace, tak je to nesmysl.

Banky tady prostě tehdy vznikaly na bázi toho, že kdo měl 50 milionů korun, mohl požádat o licenci a tu licenci dostal. A pak rozdával úvěry. Jak jsem slyšel, Klaus víceméně Tošovskému naznačil: vydávej licence...

LN O čem jste diskutovali s Tošovským?

Právě o zkušenostech, které jsme nabyli při kontrolách Bank o England. Hodilo se to při zavádění bankovního dohledu. Po listopadu 1989 u nás vznikla spousta bank, které bylo třeba dozorovat, a nikdo nevěděl, jak se to dělá. A Tošovský tehdy udělal fatální chybu, když do čela toho vznikajícího bankovního dozoru vybral člověka, kterému dal plat 20 tisíc korun. Všichni ostatní v jiných bankách na takhle vysoké pozici měli sto tisíc. Proto to Tošovskému nikdo nechtěl dělat. Proto měl také bankovní dohled centrální banky ze začátku, dejme tomu v těch 90. letech, tak slabou pozici. Všichni, kdo v komerčních bankách prováděli nějaké operace, byli možná chytřejší než lidé v ČNB, která je měla dozorovat.

LN Kdy se pak tuzemský bankovní dohled postavil na nohy?

Prvotní doba dohledu byla tak někdy v letech 1993 až 1994. Tošovského tlačili lidé z Mezinárodního měnového fondu a z ostatních nadnárodních bankovních institucí, kteří sem přijížděli. A zavádění dohledu se nedařilo. A proto tady také vznikala velká řada nových bank. A následně bylo tolik bankovních pádů...