Vzpomínka na český jazz-rock

Už popáté mapuje Supraphon dějiny českého rocku. Na dříve vydané tituly Beat Line 1967–1969 (2016),

Big Beat Line 1965–1968 (2017),

Beat (Al)Boom 1968–1970

(2018) a Rock Line 1970–1974

(2019) nyní navazuje dvojdisk

Jazz Rock Line 1971–1981.

Český jazz-rock měl oproti zahraničnímu jedno specifikum: pod jeho nálepku se ukryli rockoví muzikanti, jimž normalizační moc zakazovala sdružovat se v běžných rockových kapelách. Samozřejmě, že Johna McLaughlina obdivovali asi všichni kytaristé bez rozdílu, ve své době šlo z celosvětového hlediska o nejmodernější způsob hraní. Ale obživu i přímočařejším hudebníkům zajišťovala právě část oné žánrové složeniny: jazz. Ten přece v Americe hráli „utlačovaní černoši“, a proto byl na rozdíl od „závadného“rocku i komunisty alespoň částečně tolerován.

Na aktuálním výběru se sešly kapely z principu a přesvědčeně jazz-rockové, tedy například Jazz Q Martina Kratochvíla, Energit Luboše Andršta, Impuls Michala Gery nebo Mahagon Petra Klapky, s kapelami, které buď svým jazz-rockovým obdobím jenom prošly, nebo měly v tomto stylu pouze část repertoáru. To je případ třeba Mišíkových ETC..., zde reprezentovaných instrumentálkou Mlýn s velmi brzy tragicky zemřelým kytaristou Jiřím Jelínkem v čele. Dále Blue Effectu (resp. Modrého efektu), který natočil dva projekty s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu; lídr kapely Radim Hladík se ovšem po celý život od škatulky jazz-rocku důsledně distancoval.

A také Pražského výběru, kapely, ve které Michael Kocáb skutečně nejprve hrál čistý jazz-rock, až po spojení s Michalem Pavlíčkem (který v této době hrál jazz-rock se zde též uvedenou kapelou Bohemia) objevili rockovou novou vlnu a odstartovali svoji hvězdnou kariéru.