Český Jarry? No přece August Nevšímal!

Vídeňsko-pražské nakladatelství Ketos funguje teprve dva roky, ale co kniha z jejich produkce, to objev. Jak pro německojazyčnou oblast, kam směřují třeba vybrané kousky z Otokara Březiny, Jiřího H. Krchovského, Karla Hynka Máchy, Vítězslava Nezvala nebo Josefa Váchala, tak pro ty zájemce, kteří čtou radši česky. Za nimi míří třeba nejnovější počin z dílny jistého Augusta Vojtěcha Nevšímala Tollenstein s podtitulem Tajnosti hradu Tollenšteina. Knihu převedl do češtiny Ondřej Cikán, hlava celého podniku, vzděláním klasický filolog, jednou nohou v Rakousku, druhou v Česku.

Paleček & Kapička

Nevšímala (1847–1916), profesí advokáta, autora řady právnických spisů, si všiml prvně Josef Váchal, autor slavného Krvavého románu. Nechal se prý slyšet, že Tollenštein je ještě lepší než jeho vlastní opus magnum, které je v české popkultuře dávno jako doma! To už stojí za pozornost. A tak ji Cikán, který k Váchalovu románu v němčině přičinil víc než stostránkový objevný komentář, Nevšímalovi věnoval. Dohledal příslušná čísla humoristického časopisu Paleček, kde v roce 1876 text na pokračování vycházel, a sesadil tenhle „krvák“dohromady. Tollenštein vychází tedy prvně komplet sto čtyřiačtyřicet let po svém vzniku a hned paralelně česky a německy, bohatší o Cikánův doslov, napsaný pěkně v Nevšímalově stylu.

Co je Tollenstein zač? Není to román, není to ani novela, je to povídka. Psaná ovšem tak svižně parodickým stylem, tak vtipně a zábavně, s tak pružnými a svěžími absurdněkomickými narážkami, až má čtenář chvílemi dojem, že čte text moderní, respektive postmoderní – že jde snad o mystifikaci. Jenže nejde. Těžko ale říct, o co v Nevšímalově Tollensteinu jde. O nic i o všechno. Příběh je vlastně brutální karikaturou příběhu ve všech rovinách: šermuje se tu sice fantaziemi a záhrobím, láskou i nenávistí, ale postavy mají nulovou psychologii, jejich jednání je zoufale nemotivované, scény, v nichž se objevují, jsou zhola nesmyslné.

O slovo se postupně hlásí banda loupežnických lotrů kdesi ve Španělsku, vedená „ohavníkem Barbonem“, dále jejich trudnomyslný protivník hrabě della Černý Kostelec, pán titulního Tollensteina, který spravuje v družné spolupráci s „poctivým zbrojnošem

Františkem Kapičkou“, a pak ještě třeba kuchařka Hildegarda, mnich Bonaventura nebo „zamilovaný důstojník Orso Tuberculoso“. Parodie prorůstá důkladně nejen jejich jmény, jejich řečí i jejich vratkými osobnostními profily, stejně jako nelogickými situacemi, do nichž jsou postupně či souběžně vsazováni, ale i samotným textem. Povídka totiž soustavně, zvenčí (skrz různé průvodní texty a komentáře) i zevnitř, mrká na čtenáře, že to není život, že je to literatura, co víc – že je to bohapustá sranda.

Základní kámen

August Vojtěch Nevšímal svůj text napsal tři roky po narození Alfreda Jarryho, otce patafyziky a krále Ubu, průkopníka absurdní komiky v literatuře, divadle, kultuře i filozofii. Kdyby Nevšímalovi štěstí přálo, mohlo se dneska v souvislosti se základním kamenem patafyziky mluvit o něm. Nevyšlo to, časopis Paleček nebyl v kurzu, na autora se zapomnělo. Nejen globálně, i lokálně: v dějinách české literatury (až na pár připomínek od Ivana Wernische nebo Blanky Hemelíkové) je po Nevšímalovi veta. A kdo zhltnul Váchalův Krvavý román, jistě si odnesl z četby jinou kořist než anonci nějakého Tollensteina. Takže díky za to, že si Ketos po generacích všiml!

August Vojtěch Nevšímal: Tollenstein. Tajnosti hradu Tollenšteina

Do němčiny přeložil a doslov napsal Ondřej Cikán Vídeň a Praha, Ketos 2020, 64 s.