Silvestrovské pohřbívání

Můj táta si koupil hrob na Malvazinkách, vyprávěla na silvestrovském večírku kamarádka.

To lidi dělaj. Chtěj utratit trochu peněz. Trochu ušetřit pozůstalým peníze a starosti vůbec. Někdy strach, že by o ně nebylo postaráno dle představ. Jako by to koupě hrobu zaručila.

„Už někdy v září. Jenže ten kameník, co měl připravovat náhrobek, onemocněl. Takže prázdný hrob čekal na zavření ještě koncem roku.“Ale víme, co se stalo 1. října. Umřel Karel Gott. A v prosinci vdova oznámila, že mistr bude odpočívat kde? No, na Malvazinkách. A v tu chvíli to začalo.

Televize prošla hřbitov Malvazinky a našla tam hrob „připravený na nájemníka“. A odvysílala něco ve smyslu, že zde bude zřejmě odpočívat Karel Gott.

„Všichni začali tátu bombardovat, že si koupil hrob vedle Goťáka. A on, že to je jinde.

Ale oni, že to viděli v televizi, že tam, kde popisoval svou ‚nemovitost‘, tak tam je hrob Gotta. A zrovna jsem byla u něj, když dávali další reportáž z ‚Gottova hrobu‘. Lidi už tam nosili kytky, zapalovali svíčky a do hrobu házeli plyšáky. A táta na to koukal a křičel: ‚Jakej Gottův hrob? To je, sakra, můj hrob! A já ještě žiju a už mám hrob plnej plyšáků!‘“

Téma bylo nastaveno a rozpovídala se druhá kamarádka. Studuje židovství a mimo jiné dělá průvodkyni po židovských památkách. Během svátků (ne teda zrovna jejích) se jí ozvala rodina z Ameriky, jestli by si ji nemohli najmout. Že mají židovské předky z Čech a chtěli by tu provést. Rodina přijela dle vyprávění, rozvětvená a celá. A památky v Praze je moc ani nezajímaly, jen Terezín.

Průvodkyně měla pocit, že ji testují. Pak, zřejmě když prošla, ji řečník skupiny vzal stranou a měl prosbu. Sběrným táborem v Terezíně prošla jejich babička, která před nedávnem zemřela. A i ta měla přání, kde by měla být pohřbena. Přála si být rozptýlena v Malé pevnosti Terezín. Ano, na místě nepředstavitelného utrpení. Na místě tábora, kterým prošlo 155 tisíc lidí, odkud téměř 90 tisíc Židů bylo odtransportováno na smrt a kde přímo zemřely tisíce lidí. Tam babička byla naposledy se svými blízkými a chtěla by k nim. To nelze odmítnout.

Pak členové rodiny přišli s příběhy, jak sem babičku dovezli. Tu v pouzdru od brýlí, lahvičce na řasenku, plechovce na krém a dalších předmětech, u nichž věřili, že projdou přes hranice. Aby snad alespoň částečně splnili přání.

„Tajné rozptýlení bylo mystické. Slunečná obloha se bleskově zatáhla a spustil se vítr. A jako ve filmu Big Lebowski vítr okamžitě rozfoukal popel na všechny přítomné. Pak se zase vyčasilo a my jsme se jen oprašovali. A ani jsem si nestihla umýt hlavu. Tak možná v těch chlebíčkách, co zrovna jíte...“

No nic. Dojedl jsem. A teď 27. ledna si na rozdílnost těch příběhů zase vzpomněl.

Petrušku Šustrovou dnes zastupuje její syn Štěpán Korčiš ŠTĚPÁN KORČIŠ