Dopis Ferdinandovi
Milý pane Peroutko, přijměte prosím blahopřání ke svému zítřejšímu jubileu. Vím, že jste si na oslavy vlastních narozenin nikdy moc nepotrpěl – ostatně padesátiny jste prožil v nacistickém koncentračním táboře v Buchenwaldu –, ale 125 let od narození snad za malou gratulaci stojí.
Často si kladu otázku, co byste říkal našemu dnešku. Byl byste z něj stejně rozčarován jako z Ameriky 50. let, kam jste uprchl před očekávanou politickou perzekucí po komunistickém převratu? Vždyť posledních třicet let se dá popsat jako jedna velká amerikanizace všeho. Nebo byste byl naopak nadšený z toho, že skončila diktatura, která zničila demokratické Československo, v němž jste se cítil dobře? Byl byste opět šťasten, kdybyste se mohl projít v českém lese, který Vám v Americe tak scházel? A co byste říkal Krkonoším a Posázaví, kam jste tak rád jezdil? Je náš dnešní svět ještě trochu také Vaším světem, nebo byste se tu cítil už jako cizinec?
Oceňoval byste, že již tak dlouho žijeme v míru a posledních letech i v blahobytu, o kterém se první republice ani nesnilo, nebo byste dnešek viděl spíše jako nudnou materialistickou dobu, která nemá smysl pro vzletné ideje? Je současné Česko státem, o němž Vaše generace snily, nebo jejich noční můrou?
Samé otázky. Nepochybuji, že byste měl radost z toho, že stále ještě vycházejí Vaše Lidové noviny a v nich autorské žánry, které jste se svými přáteli vymysleli – brzy si připomeneme sté výročí „vynálezu“sloupku. I když byste asi brzy pochopil, že psát do novin není dnes žádné terno. Mladí novináři, ambiciózní tak, jak jste byl Vy na začátku republiky, netouží po vlastním týdeníku, ale spíše po pořadu v televizi nebo „kanálu“na YouTube. (Televizi znáte z Ameriky a YouTube, to je taková televize, kterou si může dělat každý doma v obývacím pokoji…)
Kdybyste neměl zítra ty narozeniny, asi bych se Vás – s velkými rozpaky – zeptal také na to, co říkáte tomu, jak se o Vás ve Vaší vlasti v posledních letech mluví. Připomenul bych lži, které o Vás šíří jeden bezcharakterní, ale vysoce postavený jedinec, jehož jméno nestojí za zmínku. Ale máte narozeniny, tak proč si je kazit něčím tak nechutným. Zůstaňme džentlmeny. Doufám jen, že byste si to nebral příliš osobně, podobně jako jste se nenechal vyvést z míry pomluvami, které o Vás kdysi šířili komunističtí propagandisté. Ani pes po nich dnes neštěkne.
Milý pane Peroutko, kdybyste neměl zítra ty narozeniny, asi bych se Vás – s velkými rozpaky – zeptal na to, co říkáte tomu, jak se o Vás ve Vaší vlasti v posledních letech mluví
Milý pane Peroutko, moc Vám děkuji za chvíle, které jsem strávil s Vašimi články a knihami. Jsem rád, že snad již brzy začnou vycházet Vaše sebrané spisy. Nemám pochyb o tom, že budou čteny i v dalších generacích.