S matikou k horším zítřkům
Za současných podmínek je zavedení povinné maturity z matematiky hazardem s budoucností naší země
Na semináři k maturitě z matematiky zhruba před rokem vystoupil vedoucí katedry matematiky jedné technické fakulty a řekl zhruba toto: Matematické schopnosti nastupujících studentů jsou řádově horší než před třiceti lety. A my potřebujeme, aby k nám nastupovali studenti, kteří umějí to, co uměli dřív. A proto jsem jednoznačně pro povinnou maturitu z matematiky.
Člověka hned zarazí, proč fakulta, na kterou nastupuje pár stovek, či dokonce jen desítek studentů, potřebuje, aby z matematiky maturovalo každý rok 80 000 žáků, a proč vůbec už dávno tato fakulta nemá maturitu z matematiky mezi podmínkami pro přijetí ke studiu. Abychom takto mohli argumentovat pro povinnou matematiku, museli bychom třeba vědět, kolik z přijatých studentů maturitu z matematiky má a zda to má nějakou souvislost s úspěšností ve studiu. Jenže to nevíme.
V čem tkví neúspěch? Matematiku si loni vybrala jen pětina prvomaturantů, přesto zhruba každý šestý propadl. Podle šetření ministerstva školství z května 2019 se matematika na druhém stupni základních škol neaprobovaně vyučuje v desíti procentech hodin (v Karlovarském kraji to je ale 35,1 procenta), na středních školách pak ve 4,5 procenta hodin. Což znamená, že zhruba 18 000 budoucích maturantů nemá aprobovanou výuku matematiky. Přitom aprobovanost je jen jedním z nepřímých ukazatelů kvality. O skutečné kvalitě výuky totiž nevíme téměř nic.
To ukazuje na další logickou mezeru – my totiž netušíme, zda by se po zavedení povinné maturity skutečně výsledky zlepšily. Pouze se držíme zkratkovité představy, že bude-li to povinné, budou toho všichni umět více. Ano – někteří, ale ne všichni by se učili víc. Nevíme, zda by se lépe „naučili“matematiku, anebo by se jen víc šprtali typové algoritmy.
Abychom mohli tímto způsobem argumentovat pro povinnou matematiku, museli bychom být schopni říct, u kolika maturantů je příčinou jejich neúspěchu nedostatek předpokladů nebo třeba to, že nechodili do školy, a u kolika je naopak na vině nekvalitní výuka nebo nedostatek podpory ze strany školy. Jenže ani to nevíme.
Stejně tak netušíme, jakou roli v rostoucí nechuti maturovat z matematiky hraje nemotivující, či dokonce demotivující výuka a jakou skutečnost, že to, co státní maturita z matematiky vyžaduje, pokládá stále víc maturantů za zbytečné a neužitečné.
Bez papíru ani ránu
Málo racionality je i v představě, že je možné vrátit se k situaci před třiceti lety. Řada lidí si nechce připustit fakt, že na vysoké školy nastupuje v současnosti násobně větší podíl populačního ročníku než za jejich mladých let. V Kanadě, v Austrálii, ale i třeba v Polsku je to někdy i více než 70 procent. Představa některých retropistů, že se máme vrátit k vysokoškolskému vzdělání, nebo dokonce k maturitě jen pro úzké elity, by celou Českou republiku definitivně nasměrovala mezi země s levnou pracovní silou.
Představitelé průmyslu a technologického vývoje zase upozorňují na to, že v souvislosti s tzv. průmyslem 4.0 bude potřeba mnoho lidí s dobrou znalostí matematiky zejména v IT, v umělé inteligenci, pro programování robotů apod. A proto je, tvrdí, třeba povinná maturita z matematiky.
Abychom mohli povinnou matematiku obhajovat pomocí takovýchto argumentů, museli bychom umět vyčíslit, kolik z těch, kdo dnes pracují v IT a ostatních technických oborech, maturitu z matematiky má. A zda to má nějakou souvislost s profesní kvalitou. Opět to nevíme. Jsme sice nejprůmyslovější země v EU, ale i tak v průmyslu pracuje necelá třetina pracujících. Tak proč mají z matematiky maturovat všichni?
„Negramotní“maturanti Matematickou gramotnost, tedy schopnost matematiku využít v běžném životě a ve všemožných netechnických profesích, jistě potřebuje i lékař, právník či kulturní antropolog. Jenže abychom tato tvrzení mohli využít, museli bychom vědět, že by povinná maturita z matematiky přispěla k rozvoji matematické gramotnosti. To, co zatím víme, ale ukazuje, že maturita a matematická gramotnost se míjejí. Studenti se sice naučí vyřešit typové příklady, ale mají velké potíže, když mají našprtané postupy aplikovat i v jednoduché reálné situaci.
Od zavedení státní maturity už tu máme 32 tisíc absolventů středních škol, kteří již nemají šanci maturitní zkoušku složit (kvůli vyčerpaným pokusům nebo překročení pětileté lhůty pro složení), a mají tudíž jen základní vzdělání. Jistě by bylo dobré vědět, proč neodmaturovali, odkud jsou a co tihle lidé dnes dělají. Ale to netušíme.
Víme sice, že v Ústeckém a Karlovarském kraji je jich víc než jinde, ale to je tak vše. Kolik je mezi nimi nezaměstnaných, kolik na dávkách či v exekuci, kolik z nich je ve výkonu trestu, kolik bere drogy? Na tyto otázky odpověď neznáme. Jen tušíme, že to je o dost víc než průměr a že nás to stojí stamiliony. Teď jich každoročně přibudou asi čtyři tisíce. Než se rozhodneme, jistě by bylo dobré vědět, jak moc by povinná maturita z matematiky tento počet ještě zvýšila. Jisté je, že by to bylo o hodně víc než nyní, odhady se pohybují mezi deseti a třiceti tisíci každý rok.
O maturitě z matematiky bychom měli uvažovat logicky a na základě dat. Jenže, jak vidno, data většinou nemáme. A racionalita v argumentech často chybí. Zavést povinnou maturitu z matematiky, když nevíme, co se stane, zda to k něčemu bude a jestli to vůbec potřebujeme, a experimentovat tak každoročně s osudy 80 000 mladých lidí, je hazardem s budoucností této země.
Jsme nejprůmyslovější země v EU, ale i tak v průmyslu pracuje necelá třetina pracujících. Tak proč mají z matematiky maturovat všichni?