Sprinterská máma s velkými sny

33letá Shelly-Ann Fraserová-Pryceová se chce stát nejstarší olympijskou vítězkou na stovce

PRAHA Už teď je sprinterka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová legendou. Atletkou, která psala historii, svému skoro hobitímu vzrůstu navzdory. Měří jen 152 centimetrů a váží 52 kilogramů, i proto se o ní mluví jako o „kapesní raketě“.

Už na hrách v Londýně 2012 se stala první ženou, která obhájila olympijské zlato na stovce. Loni na mistrovství světa v Dauhá pak přidala další rekordy. Jako první sprinterka získala v této disciplíně čtvrté zlato na světovém šampionátu, devět let po tom prvním. Čtyři triumfy v královské disciplíně? To nemá ve sbírce ani bájný Usain Bolt.

Navíc Fraserová-Pryceová je také první matkou se světovým zlatem na krku, ve 32 letech rovněž nejstarší šampionka.

To vše po velkolepém comebacku, kdy jí už mnozí nevěřili a odepisovali ji.

Za všechno mohla její mateřská dovolená. Den poté, co se bez ní konalo finále stovky na MS v Londýně 2017, porodila na Jamajce syna Zyona. „A u přenosů z Londýna jsem si pak slíbila, že se vrátím,“vyprávěla.

Vzdor řečem, které k ní z okolí přicházely. „Četla jsem o sobě, že své nejlepší dny už mám dávno za sebou, že se na nejvyšší úroveň nemůžu vrátit. I já sama jsem občas pochybovala, zda to zvládnu. Ale důvěřovala jsem Bohu, že pro mě ještě něco velkého schovává. Pracovala jsem velmi tvrdě.“

Už deset týdnů po narození Zyona se vrátila k lehkému tréninku. Musela běhat ve speciálním tričku, které jí stahovalo

stále oslabené břicho po císařském řezu.

„Starat se o rodinu znamená spoustu práce. Kombinovat to s běháním je vyčerpávající. Přesto bych neměnila,“popisovala tehdy. „Syn je mé největší vítězství. Dává mi extra motivaci i do běhání. Když trénuju, Zyon si hraje na doskočišti dálky, má vlasy plné písku, pozoruje mě a je tak spokojený. Všechno mi hned připadá lehčí.“

I proto s takovou grácií zvládla světový šampionát v Dauhá, díky čemuž je nominována na sportovní Oscary – cenu Laureus. „A také proto teď věřím, že je možné olympiádu v Tokiu vyhrát. Viděli jste, jak jsem běhala minulý rok? A teď mám tolik času se ještě zlepšit,“usmívá se.

Fenomenální sprinterka věří, že i v 33 letech dokáže mladou generaci udržet v šachu. Že opět proběhne cílem stovky na prvním místě. „Mateřská mi vlastně v lecčems pomohla. Odpočinula jsem si od atletiky, psychicky jsem se srovnala a získala novou obrovskou chuť dokázat něco velkého. Tím by zlato z Tokia určitě bylo,“má jasno.

A aby toho nebylo málo, chce se při své možná poslední vrcholné akci pokusit o zlatý double – tedy triumf na stovce i dvoustovce. „Už loni v Dauhá to bylo v plánu, ale můj trenér nakonec usoudil, že by toho bylo po návratu moc, tak jsem se soustředila na jednu věc,“popisovala. „Ale v olympijském roce už chci zkusit obojí.“