Říše středu
vládne stejný hospodářský marasmus jako u nás před rokem 1989. Čínští komunisté totiž na rozdíl od těch našich tehdejších nebyli hloupí (mluvím o inteligenci, nikoliv o morálce) a už koncem 70. let si uvědomili, jaké výhody jim přinese zavedení tržního hospodářství. Absolutní státní a politickou moc si ovšem ponechali, takže v případě potřeby není problém – jak to vidíme dnes – zařídit, aby byla za deset dnů postavena a vybavena nemocnice s 1000 lůžky nebo hermeticky uzavřena celá města. Jsem si naprosto jist, že ani jedno z toho bychom u nás – a ani jinde v Evropě – nedokázali: odborům by naskákaly pupínky z přesčasů a plejáda nejrůznějších aktivistů by se už postarala o dodržování zákony zaručeného volného pohybu… Mám prostě trochu obavu, že individualismus a osobní svobody, které nepochybně stály v základech úspěchů evropské civilizace, jsme si zabsolutizovali víc, než by v určitých krizových případech mohlo být zdrávo. Naopak je potřeba uznat, že taková opatření Čína zvládá velmi dobře.
Jiná věc ale asi je, jak vzniku podobných epidemií v budoucnu zabránit: hygienické poměry na čínských trzích nejsou zdrojem nákazy poprvé – a asi ani naposledy – a není se čemu divit. Když jsem se kdysi snažil naučit čínsky, odjel jsem na dva měsíce na kurzy čínštiny pro cizince do Čchü-fu, což je (na čínské poměry) malé město, vlastně vesnice (pouhých půl milionu obyvatel). První návštěva místního trhu, kde v plném slunci visely ze stromů mouchami obalené půlky prasat a hovězí hlavy, na zemi se mrskala za nohy svázaná hejna žab s hrůzou vypoulenýma očima, nad nimi se v taškách velmi podobných našim starým dobrým síťovkám houpali do klubíčka stočení ježci a hned vedle se z hromad nasypaných na igelitu prodávali do novinových kornoutů marinovaní cvrčci, mne přivedla k doživotnímu vegetariánství během nějakých deseti minut. Ale aby bylo jasno: nekritizuji, mají to tam prostě tak zařízené. Leč ten hygienický problém přehlédnout nemohu. A na tom, zda jej vyřeší tisíciletým tradicím navzdory, se teprve doopravdy ukáže, jak velkou moc Komunistická strana Číny má.
KAREL OLIVA