Nadaným žákům nadané učitele. Pomozme jim
Resort školství čeká rok plný bojů a výzev. V některých oblastech nebude zřejmě možné se vyhnout ani bouřlivým diskusím. Nesmí se u nich ale zapomenout na to nejdůležitější, čím by pro všechny měla být snaha o neustálé zkvalitňování výuky ve prospěch žáka. Je přitom jedno, zda jde o prvňáčka nebo posluchače postgraduálního studia. Jedině vzájemné naslouchání si, tedy jinými slovy konstruktivní komunikace, pomůže k tomu, že se české školství v mezinárodních žebříčcích srovnávajících kvalitu vzdělávání posune zase o trochu výš.
Snaha o komunikaci není žádné novoroční klišé. Stačí se jen podívat na škody, jež vznikají, pokud se na ni zapomíná. Nejviditelnějším příkladem je inkluze. Úporná snaha někdejší ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) přidat do klasických tříd školáky se specifickými učebními nároky a smazat tak rozdíly například mezi zdravými a postiženými dětmi, nebo mezi žáky s poruchami učení a mimořádně nadanými školáky, ukázala, že bez diskuse s učiteli a rodiči jsou výsledky velmi pochybné. Nejvíce o tom vědí žáci, kteří v inkludovaných třídách nestíhají, nebo se v nich naopak nudí. Vědí o nich rodiče, jejichž snahou je dopřát dětem co nejlepší vzdělání. Mají k tomu co říct také přepracovaní učitelé.
Vyřizování účtů přes děti
Jednou z třecích ploch budou jistě platy učitelů. Než zase vznikne chaos, v němž školáci zjišťují, zda zítra jdou či nejdou kvůli stávce pedagogů do školy, než bude zase značná část rodičů žádat po svých nadřízených na poslední chvíli volno na druhý den, protože nemají hlídání, postačí, když si zástupci odborů promluví se zástupci ministerstva. Zjistí, že vláda plní své sliby a mzdy zvyšuje přesně tak, jak to slíbila při svém vzniku v programovém prohlášení. Že učitelé chtějí, aby mzdy rostly rychleji? Ano, je to logické. Na druhé straně je nutné chápat, že vláda má omezené možnosti. Vyřizování si účtů s ní prostřednictvím dětí a jejich rodičů je nefér. Ještě více zamrzí protesty proti tomu, aby byli finančně alespoň mírně zvýhodněni učitelé, kteří učí rádi a mají výsledky.
Jasným příkladem toho, jak moc je celý systém školství potřebuje, je tolik ožehavé téma maturit z matematiky. Tak nějak se jej v minulosti podařilo nepřátelům matematiky zažehnat, jenže při cestě ke zkvalitňování vzdělávání bude bezesporu opět otevřeno. Je bezpodmínečně nutné pochopit, že existuje i jiný svět než ten, v němž je učitel matematiky nepřítelem žáka, ztrácejícího se mezi čísly, grafy a rovnicemi. Samozřejmě,
že se lze bavit o tom, že mnohé (například umělecké) obory maturitu z matematiky nepotřebují. Výjimky jsou na místě, i když nejsou vůbec potřebné. Existují totiž matikáři, kteří jsou, řečeno slovy žáků, cool. Kteří umí naučit a v jejichž podání je matematika vlastně zábava. Lepší než bouřlivé diskuse o tom, jak hrozná matematika je, je začít podnikat kroky k tomu, aby těchto fajn matikářů přibývalo.
Jdeme správným směrem Kamenem úrazu je kvalita. České školství potřebuje na jedné straně více kvalitních učitelů a na druhé straně musí zvýšit péči o nadané žáky. U těch prvních musí být snahou resortu hledat ty, pro které je pedagogika při hledání vhodného studijního oboru na vysoké škole otázkou první volby. Systému pomohou ti, kteří učit chtějí, a ne ti, kteří si profesi učitele vybrali, protože na jiných fakultách neuspěli a pedagogika jim přišla jako celkem dobrý nápad.
Nejen stát, ale i všechny složky celého systému školství se musí začít k talentovaným žákům začít chovat jako k tomu nejcennějšímu, co Česká republika má. To, co pro ně dosud dělá , zdaleka nestačí. Talentovaní si zaslouží mnohem větší pozornost, více programů a projektů, které je budou rozvíjet. Nadaní žáci si zaslouží nadané učitele. Je jen potřeba jim všem vytvořit lepší podmínky. Je to velká výzva pro školství nejen pro nadcházející rok, ale i pro budoucnost.
Naděje existuje. Česko jde správným směrem. Nedávno publikované výsledky testů PISA 2018 ukazují, že se v mezinárodním srovnání v ČR pomalu zvyšuje úroveň znalostí v jednotlivých gramotnostech. Česká republika se umístila lehce nad průměrem zemí OECD. V hodnocení dosáhla 490 bodů, průměr je 487. Patří za to dík všem těm pedagogům, kteří dávají slovům učitelka/učitel skutečný obsah a nástrahy českého školství řeší s rozvahou.