Muž s břemenem žoldnéře
Značnou oblibu si získaly paralelní výstavy dvou malířů. Třeba Cézanna a Matisse v Paříži. Nebo paralelní životopisy. Třeba ten slavný Stalinův a Hitlerův od Alana Bullocka. V tomto duchu se můžeme podívat na osudy dvou mužů poznamenaných Afrikou, kteří se narodili v předjaří 1919.
První se narodil v Plzni. Před válkou studoval obchodní školu, chtěl cestovat a učil se jazyky. Po válce se dal dohromady se spolužákem a po dohodě s firmou Tatra jeli propagovat jejich auto do Afriky. Procestovali Jižní Ameriku, Asii i Sovětský svaz včetně zakázaných oblastí, z čehož vznikla Zvláštní zpráva č. 4, zveřejněná až po revoluci. Za Husáka byl „neosobou“. O to víc si užil svobody – včetně cestování a publikací – po listopadu 1989. Před rokem oslavil stovku a v pátek 14. února to dotáhne na 101 let.
Ten druhý se narodil v den svatého Patrika v Kalkatě, metropoli Britské Indie. Po rodičích byl Ir, leč Irsko ještě bylo součástí Spojeného království, tak se mohl cítit nositelem odkazu britského impéria. To zažívalo vrchol a Kiplingovo „břemeno bílého muže“, uvědomování si civilizační odpovědnosti, ještě platilo. S rodiči se odstěhoval do Evropy, kde se učil účetním. Za války bojoval v britské armádě v Barmě a Indii, po válce odešel do Jižní Afriky, kde cestoval i podnikal.
Byznys i nátura ho zavedly do světa námezdních vojáků. Jako žoldnéř bojoval dvakrát v Kongu, kde si udělal takové jméno, že ve filmu Divoké husy hrál jím inspirovanou postavu Richard Burton. Později narazil jako žoldnéř na Seychellách, aby si zachránil kůži, tak unesl letadlo, pak strávil léta v jihoafrickém vězení, potom odjel do Evropy, ale na stará kolena se přece jen vrátil do Jižní Afriky, kde letos 2. února zemřel v pečovatelském domě v Durbanu. 101. narozeniny by slavil 17. března.
Poznáte ty muže?
Co kdyby potkal Zikmunda? Ten první je Miroslav Zikmund, stále žijící člen cestovatelské dvojice Hanzelka a Zikmund.
Druhý je Thomas Michael Hoare, známý jako „Šílený Mike“. Sám si říkal i „plukovník Hoare“, ač to dotáhl jen na podplukovníka Národní konžské armády. Cenil si hlavně efektivity a výkonnosti.
Ti dva muži spolu neměli nic společného – až na dobu narození a dlouhé životy. Nikdy se nepotkali, ačkoliv teoreticky se potkat mohli. To když Hoare projel na motorce Afriku od jihu k severu, z Kapského Města do Káhiry.
Kdyby vyrazil na cestu v době, kdy Hanzelka a Zikmund projížděli Afrikou z Káhiry do Kapského Města, setkat se mohli (jenže oni jeli v letech 1947–1948, zatímco Hoare v roce 1954). Kdybyste ale chtěli vědět, jak by si spolu porozuměli, bylo by to ryzí fantazírování. Shodli by se dva inženýři, kteří chtěli poznávat svět, propagovat československé výrobky a psát o tom, s vyznavačem étosu britského impéria, vojáka a bojovníka proti komunismu?
Ta představa je spíše jen fantazijní zrcadlo. Přesto může být zajímavé, provokativní i poučné do takových nepravděpodobných zrcadel nahlížet.
Uspěl tam, kde selhal Guevara Teď už se přesuňme k „Šílenému Mikeovi“, k jeho osudům, jejichž vrcholem byla profese žoldnéře. Ta mu zajistila místo v historii, mediální známost i to, že se stal ztělesněním archetypu moderního žoldnéře.
Když byl po druhé světové válce Hoare demobilizován, věnoval se průvodcovství po safari v Jižní Africe, dobrodružnému cestování či jachtingu. Jeho chvíle přišla až s dekolonizací Afriky, po roce 1960. Tehdy vznikající státy přebíraly hranice narýsované Evropany
v 19. století. Do toho přišel mocensko-ideologický vývoz ze Sovětského svazu či Castrovy Kuby a také etnicky či ekonomicky podmíněný separatismus.
Od Konga se pokusila odštěpit provincie Katanga a Hoare dostal šanci. Byl najat coby člověk „znalý řemesla“, který s řádově stovkami vycvičených žoldnéřů (z Jižní Afriky a Evropy) dokázal na bojišti uspět proti početní přesile.
Dobrodružství v Katanze brzy skončilo, ale Hoarovi se vyplatilo. Udělal si jméno mezi elitami nového Konga (dříve Belgického Konga, pak Konga-Léopoldville, později Zairu, nyní jen Konga). Mezi nimi byl Moise Tshombe. Ten se stal roku 1964 konžským premiérem a vzápětí čelil povstání Simba (podporovanému Moskvou, Pekingem i osobní bojovou účastí Che Guevary). Hoare dostal vážnou nabídku od konžského státu a přijal ji.
Se svými žoldnéři uspěl. V tom, že pomohl porazit povstání a zásadně přispěl k záchraně tisíců lidí z obleženého Stanleyvillu (další nezachránil – misionáře a jeptišky, které povstalci rozsekali mačetami, nacházeli jeho muži v okolí). Uspěl i v tom, že jeho pověst přesáhla hranici Konga i samotné Afriky. Tehdy se zrodila myšlenka filmu Divoké husy (podle irských rebelů ze 17. století, jejichž znak nosil Hoare vytetovaný na paži), kde hlavní postavu hrál již zmíněný Richard Burton. Hoare prostě uspěl tam, odkud se musel stáhnout i sám Che Guevara – a na Kubě si potom prý stěžoval, že Afričanům je ideologie marxismu ukradená.
Ve věku 100 let zemřel Michael Hoare. Jeho život zrcadlil úpadek britského impéria i role Západu v Africe. Od éry, kdy hrstka žoldnéřů uspěla v Kongu, po časy, kdy stejný pokus na Seychelách skončil fraškou.
Zbyla jen nostalgie
Úspěch „Šíleného Mikea“byl labutí písní vyznavačů „břemene bílého muže“. Když totiž o 15 let později zkusil totéž na Seychelách, svět už vypadal jinak.
Aby se zajistil na stáří, vyrazil s partou na ostrovy, kde chtěl vrátit k moci prezidenta Reného, nahrazeného režimem jedné strany. Měl to být snadný úkol, ale nebyl. Již celník odhalil rozebraný samopal ve dvojitém dně kufru. Hoarova parta se sice probojovala k letadlu, unesla ho a odletěla do Jižní Afriky, ale tam je čekalo zatčení, soud a vězení.
Dodejme, že Hoare byl propuštěn již po dvou letech. Pak odjel do Evropy. Do Afriky se vrátil teprve v silně pokročilém věku a letos 2. února v Durbanu zemřel.
Tím skončil stoletý příběh nejznámějšího žoldnéře moderních časů. Co si o něm myslí stoletý Miroslav Zikmund, vyznavač étosu podnikavého českého inženýra, bůh suď.
Hoare uspěl tam, odkud se stáhl i sám Che Guevara – a na Kubě si potom prý stěžoval, že Afričanům je ideologie marxismu ukradená