Epidemie strachu
lidé a děti, kteří bojovali o život, a naopak postupně přibývali senioři, již se díky dobré zdravotní péči dožili vysokého věku, navzdory tomu, že už trpí řadou chronických chorob.
O století dříve ale situace nebyla rozhodně růžová. V roce 1897 podle Zprávy o zdravotních poměrech Královského města Prahy, která byla vydána v roce 1912, infekční nemoci tvořily více než 40 % všech úmrtí. V té době v metropoli, kde žilo 225 tisíc lidí, zemřelo 106 osob na břišní tyfus, který se dnes vyskytuje jen v rozvojových zemích se zoufalou úrovní hygieny. Spále, jež je v současnosti snadno zvládnutelnou infekcí, pak podlehlo 101 lidí. Ještě na začátku 20. století u nás nebyla vzácná ani cholera, v roce 1922 bylo v Plzni podle statistické zprávy Zdravotní poměry v Plzni potvrzeno 12 případů tohoto onemocnění. Ve své knize Život muže a ženy z roku 1937 lékař Duchoslav Panýrek varoval před vstupem do manželství, pokud se v rodině vyskytla tehdy běžná tuberkulóza: „Nechť se dá poučiti ženich tak nevěsta, zda někdo z nich nestonal chrilnením krve, katary hrotů plicních, pohrudnice, skrofulosním zduřením žláz mizních a hnisavými záněty kostí a kloubů.“Přidal i konkrétní příznaky, které mohly ukazovat na přítomnost tuberkulózy, a tedy potřebu najít si jiného životního partnera.
Zdánlivá maličkost jako pravidelné důkladné mytí rukou, jež zní banálně, je ale základní krok, jak ovlivnit šíření infekcí, jako jsou chřipka nebo nový typ koronaviru
Z Číny pocházel i mor, jenž kosil evropské obyvatelstvo od 14. do 17. století a zahubil 70 až 200 milionů lidí. Z povrchu zemského smazal až dvě třetiny Evropy.
Návraty z propadliště dějin
Tento možná drastický přístup měl svůj racionální základ. „Dnes vnímáme tuberkulózu jako nemoc, která bude znamenat maximálně hospitalizaci na plicním oddělení a léčbu antibiotiky, a kdyby něco, přece máme jednotky intenzivní péče. Ještě před sto lety však tato diagnóza znamenala rozsudek smrti,“upozorňuje Milan Trojánek a dodává, že právě zásadní zlepšení zdravotní péče, ale i výživy a životních podmínek, spolu s plošným očkováním, které bylo u nás zahájeno v roce 1953, vedly k tomu, že se dnes objevuje jen asi pět set případů ročně. Epidemiologická situace je dokonce tak dobrá, že v roce 2009 bylo plošné očkování novorozenců zrušeno a očkují se pouze děti z rizikových skupin obyvatel. Pro srovnání, ještě na konci padesátých let bylo u nás evidováno skoro 20 tisíc nemocných ročně.
Zmizel také třeba záškrt, způsobující vznik pablán v krku a následné udušení, proti kterému se v Československu začalo očkovat v roce 1946. Ten se šíří stejně jako chřipka nebo nový typ koronaviru pomocí kapénkové infekce. Podle údajů Státního zdravotního ústavu bylo ještě v roce 1946 hlášeno 23 515 případů. Dnes je naprostou raritou. Poslední ojedinělý případ se v Česku objevil v roce 1995.
Vzpomínkou na minulost je také poliomyelitida, tedy dětská přenosná obrna. Československo zahájilo očkování v roce 1957 a v roce 1960 bylo vůbec první zemí světa, která mohla prohlásit, že tato choroba, způsobující těžké doživotní postižení i smrt, byla na jejím území úspěšně vymýcena.
Do propadliště dějin měly nakročeno i spalničky, které jsou jedním z nejnakažlivějších onemocnění vůbec. Dokonce se šíří rychleji než ebola. V roce 1969 se u nás proti nim začalo plošně očkovat a zdálo se, že spalničky budou celosvětově vymýceny do roku 2020. U nás tak vyrostla celá generace lékařů, kteří ve své praxi spalničky nikdy neviděli. Současnost je ale mnohem méně příznivá. Od začátku prosince 2018 do konce listopadu 2019 touto nemocí v zemích EU onemocnělo 13 460 osob. Většina z nich nebyla podle údajů European Centre Diseases Control and Prevention očkována. „Spolu s tím, jak zmizela naše osobní zkušenost se závažnými infekčními chorobami, kdy už naštěstí běžně nevídáme své blízké umírat, zmizel i náš strach z nich. Snadno tak podlehneme iluzi, že infekce jsou něco, co se nás už netýká, a tak očkování proti nim je zbytečné,“vysvětluje docent Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny a také vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Realita je však taková, že řada infekčních chorob, které se dařilo desetiletí držet pod kontrolou právě díky očkování, čeká na příležitost, kdy mohou znovu zaútočit. Situace došla už tak daleko, že WHO dokonce označila odmítání očkování za jednu z největších zdravotních hrozeb, kterým lidstvo v současnosti čelí. Česko tak spolu s Řeckem, Velkou Británií a Albánií v loňském roce přišlo o status země, kde se spalničky nevyskytují.
Na druhé straně, svět není vůči infekcím – včetně těch, které se objeví nově – bezbranný. Každá epidemie, zejména pokud
Myjete si ruce?
Každá zkušenost také znamená více vědomostí. Současnou situaci v Číně tak sledují vědecké týmy po celém světě a postupně pomáhají skládat mozaiku toho, jak být ještě lépe připraveni na další útok infekčních chorob. Poměrně klidný, byť ostražitý zůstává také Milan Trojánek, který v Nemocnici Na Bulovce pravidelně pečuje o pacienty, již si přivezou některou z infekcí ze svých cest do zahraničí. Na Bulovce jsou také v karanténě hospitalizováni ti, u nichž bylo podezření na to, že by se mohli nakazit novým typem koronaviru. „Sice jsme více ohroženi různými novými infekcemi, ale současně jsme na ně nebyli nikdy tak dobře připraveni. Oproti předchozím generacím máme netušené možnosti nejen diagnostiky chorob, ale také detekce nemocných i predikce toho, kde se objeví nová epidemie. Můžeme využít i možnosti umělé inteligence a pomocí počítačových modelů předvídat to, co nás čeká,“uklidňuje expert na infekční choroby.
Česko je navíc z hlediska výskytu infekčních chorob na stabilní a relativně nízké úrovni. Například od roku 2002 jsme oficiálně zemí bez vztekliny. „Jsme vyspělá země v mírném zeměpisném pásu s dobrým hygienickým standardem. Nicméně nelze usnout na vavřínech,“varuje docent Konvalinka. Populace stárne, díky úspěchům medicíny přežívají i ti, kdo by dříve zemřeli, a tak je mezi námi více zranitelných osob. Právě ti pak nejčastěji umírají na „obyčejnou“chřipku. Stejná infekce, která u mladého zdravého člověka obvykle znamená pár týdnů v posteli, se v jejich případě může změnit v boj o život, jejž jejich oslabený organismus nemusí zvládnout. Navíc celosvětově roste rezistence na antibiotika, která přestávají spolehlivě zabírat. „To ve svém důsledku vede a v budoucnu ještě více povede k obtížné léčbě a úmrtím na banální infekce,“dodává.
Mimochodem, právě správné užívání antibiotik je jednou z věcí, které může udělat každý jednotlivec. Stejně jako zdánlivou maličkost, a to pravidelné důkladné mytí rukou. Zní to banálně, ale je to základní krok, jak ovlivnit šíření infekcí, jako jsou chřipka nebo nový typ koronaviru.