Jídlo, které nevidělo pole
Obvyklá představa je, že jídlo roste na poli. Má podobu rostlin, kterými se krmí lidé nebo zvířata, jejichž masem se lidé živí až poté. Ale ono tomu tak být nemusí.
Řadu let běží pokusy vypěstovat maso v laboratorních bioreaktorech z opravdových svalových buněk zvířat. Ze vzniklých krátkých svalových vláken se dá udělat hamburger (řekněme to česky – prostě karbanátek). O steaku se zatím dá jen snít. Ten hamburger už sice nestojí 300 000 dolarů jako před šesti lety, když jej jeho hlavní tvůrce, nizozemský biolog Mark Post, poprvé představoval. Ale pořád vyjde asi na tisícovku dolarů. No nekupte to.
(Pozor: předchozí řádky pojednávají o opravdové živočišné svalovině, ne o sójových či seitanových výrobcích, které maso jen připomínají.)
Podobně kuriózně vypadají třeba snahy vyrábět jídlo z vodíku, což zkouší finská firma Solar Foods. Zkoumá bílkovinu, kterou vytvářejí půdní bakterie „krmené“vodíkem vzniklým elektrickým rozkladem vody. K tomu se přidá běžný oxid uhličitý ze vzduchu a troška minerálů. Reportér britské BBC popsal, že ochutnal pár zrnek mouky z takto vzniklé drahocenné bílkoviny. Podle něj je bez chuti, což je dobře. Pro lidi by bílkovina s obchodním názvem Solein měla být součástí stravy a nerušit její původní chuť. Měla by ovšem současně být krmivem pro dobytek či pro ryby, a pro ně se neřeší, jestli jim bude chutnat. Solein byl původně vymyšlen pro kosmické základny, což může dávat smysl, protože třeba na Marsu, až tam lidé někdy konečně doletí, to bude s jídlem obtížné a na ceny v jídelním lístku nikdo koukat nebude. Jít si ale na něčem takovém pochutnat do restaurace, to nebude pro každého.
Další nápad pochází od nás a je možná nejrealističtější. Tým biologů a počítačových specialistů zkoumá v laboratoři na České zemědělské univerzitě v Praze při experimentu pojmenovaném Marsonaut, jakým způsobem by si mohli pěstovat potraviny lidé na Marsu. Výzkumníci, které vede Jan Lukačevič, využívají aeroponii. To je způsob pěstování rostlin bez půdy. Plodiny jsou zavěšeny za stonek a kořeny volně vlají ve vzduchu. Živný roztok je k visícím kořenům rozprašován soustavou trysek ve formě aerosolu. Díky přímému přístupu stačí méně živin a jen pět procent obvyklého množství vody. V univerzitní laboratoři jsou rostliny umístěny nad sebou a nerostou svisle, ale ve vodorovném směru, takže šetří místo – pro jejich pěstování by stačily kolmé stěny budoucí základny na Marsu.
Výzkumníci zatím uspěli s pěstováním salátu, hořčice, ředkviček a bylinek, jako jsou bazalka a máta. Příště mají přijít na řadu jahody.
Nepřekvapí, že oba poslední zmíněné projekty uvažují o využití ve vesmíru, kde moc na výběr nebude. Ale i na Zemi musíme přemýšlet, jestli by nešlo zemědělství pozměnit tak, aby je nerozvrátila změna klimatu. Možná se tedy maso z bioreaktoru, bílkovina z vodíku a ředkvičky z aeroponie jednou budou hodit. Zatím by se ale měly šlechtit vhodnější odrůdy běžných plodin. Třeba s využitím genového inženýrství, které vnáší do rostlin potřebné geny, používá se běžně všude ve světě, jen Evropa se ho bojí...
I na Zemi musíme přemýšlet o změnách v zemědělství. Možná se maso z bioreaktoru, bílkoviny z vodíku a ředkvičky z aeroponie jednou budou hodit. Zatím by se ale měly šlechtit vhodnější odrůdy běžných plodin.