Státem podporované kácení
Novela zákona umožní plošné porážení stromů v blízkosti drah. Snaze o ochranu prostředí navzdory
Poslanecký pozměňovací návrh v novele zákona o drahách prohlásil všechny lesní a mimolesní porosty v tzv. dopadové vzdálenosti od dráhy za ohrožení.
V Lidových novinách 21. prosince loňského roku komentoval Zbyněk Petráček v textu Když se řekne život tiskovou zprávu Nejvyššího správního soudu z 18. prosince 2019 o rozsudku vydaném ve sporu mezi Lesy ČR a ministerstvem dopravy. Soud se tehdy vyslovil tak, že nelze stromy v okolí dráhy odstraňovat paušálně pouze proto, že se nacházejí v tzv. dopadové vzdálenosti od dráhy. Zdůraznil ústavní princip proporcionality (přiměřenosti), který je nutné uplatnit vždy při řešení střetu základních práv, resp. veřejných zájmů, v daném případě veřejného zájmu na ochraně zdraví a bezpečnosti cestujících na straně jedné, a vlastnického práva, jakož i práva na ochranu životního prostředí na straně druhé.
Tomuto principu odpovídá výklad, jenž pod pojmem nebezpečí pro dráhu rozumí skutečné a reálně hrozící nebezpečí, které lze předem předvídat, nikoliv pouze potenciální hrozbu spojenou s tím, že se stromy nacházejí v dopadové vzdálenosti od dráhy.
Opačný závěr, podle nějž by měly být vykáceny všechny stromy v okolí všech drah v České republice bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti (např. stáří a zdraví stromu, morfologii terénu či stav podloží), označily správní soudy za absurdní.
Podpora výsadby? Nikoliv Pouhý jeden den před zmiňovaným rozsudkem přehlasovala Poslanecká sněmovna Senát, který jí předtím vrátil návrh novely zákona o drahách s tím, že by se měla vypustit nově vložená věta, podle níž „stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy“. Tato věta, přijatá jako poslanecký pozměňovací návrh, nabude 15. ledna účinnosti, její důsledky lze však stěží dohlédnout.
Bude-li se uplatňovat výklad, že se již nemusí posuzovat konkrétní okolnosti a všechny lesní porosty i mimolesní stromoví, které hypoteticky (třeba při orkánu Kyrill) mohou při pádu zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, musí být odstraněny, jednalo by se dle mého názoru o neproporcionální zásah do ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí.
V době, kdy je výsadba stromů na vládní úrovni podporována jako významné opatření ke zmírnění klimatické změny a jejích dopadů, kdy jsou lesy decimovány kůrovcovou kalamitou, by měly být plošně káceny jak vzrostlé, plně funkční lesní porosty, tak i mimolesní dřeviny? A to bez ohledu na to, zda jde o zdravé a řádně zakořeněné stromy, u nichž nic nenasvědčuje nebezpečí pádu, nebo o stromy rostoucí na hraně svahu, které chrání svah proti ujetí?
Rána pro životní prostředí
Při důsledném uplatňování nové právní úpravy jsou přitom ohroženy nejen porosty v dopadové vzdálenosti od drah železničních, ale též drah tramvajových, trolejbusových a lanových. Zkrátka, hrozí plošné kácení lesních porostů a mimolesních dřevin, jak jen provozovatelům či k tomu nuceným vlastníkům dřevin stačí těžební kapacity. Takové kácení se samozřejmě negativně dotkne i dalších zájmů ochrany přírody a krajiny – hrozí těžko představitelné zásahy do krajinného rázu, zvláště chráněných území, území soustavy Natura 2000, památných stromů či zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin.
Jsem si vědoma toho, jak silný argument je, že i zdravý strom může za určitých okolností spadnout a způsobit mimořádnou událost na dráze. Opravdu ale nepovažuji za přijatelné, aby kvůli stoprocentní jistotě, že žádný strom na dráhu nikdy nespadne ani při orkánu, byly preventivně plošně káceny porosty u drah – což by znamenalo obrovskou újmu na životním prostředí. Jsou vůbec provozovatelé drah či dopravci schopní spočítat, o jak rozsáhlé zásahy by se mělo jednat? Počítají snad s kompenzací tak obrovského poškození životního prostředí – například s výsadbou na pozemcích od drah vzdálenějších? Samozřejmě, že nikoli.
Podle mého právního názoru z ústavního principu proporcionality plyne, že i přes novelu zákona o drahách musí být nadále vždy posuzována míra ohrožení bezpečnosti drážní dopravy lesními či mimolesními porosty podle konkrétních skutkových okolností a je-li vzhledem ke stavu stromů a poměrům lokality ohrožení pouze hypotetické, není důvod porosty odstraňovat.
Nepovažuji za přijatelné, aby kvůli jistotě, že žádný strom na dráhu nikdy nespadne, byly plošeně káceny porosty u drah
Autorka je právní specialistkou na životní prostředí a veřejnou správu. Od roku 2001 do června 2015 byla vedoucí právního odboru ředitelství České inspekce životního prostředí. Je autorkou a spoluautorkou řady odborných publikací týkajících se práva životního prostředí a správního práva.