O digitální dani by Češi neměli jednat sami

Návrh české digitální daně ve výši sedmi procent prošel v Parlamentu ČR prvním čtením. Podobný návrh připravila Francie, i když s nižší sazbou, ale před pár týdny odložila jeho platnost. Co si myslíte o návrhu české digitální daně? Může být francouzský postup návodem pro Českou republiku?

Je nesmyslné poškozovat české exportéry do USA, jimž hrozí odveta, ale je třeba tlačit – i kdybychom měli přiložit jen polínko – na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a její členské země i na velké nadnárodní (americké) internetové firmy, aby konečně přišly s řešením a přestaly se placení daní vyhýbat, a tím se vysmívat celému světu.

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

Kryštof Kruliš:

pořídilo například 12 vrtulníků made in USA od firmy Bell, které v prosinci 2019 objednala naše armáda za 14,6 miliardy korun, by bylo nutné výnos daně kumulovat několik let. Akvizice vrtulníků přitom byla označovaná za milník v česko-amerických vztazích. Česko získalo technologii spojence a největší armády v NATO a polepšilo si ve stále ostřeji sledovaných výdajích na obranu. Reakce USA na zavedení digitální daně ve Francii dává tušit, že toto diplomatické snažení by rychle mohlo přijít vniveč. Reakce USA byla drtivá – pohrozily cly na tradiční francouzské výrobky. Prezident Trump dal jasně najevo, kde se mají danit zisky globálních IT firem – v USA, kde mají původ a kde vyvíjejí podstatnou část technologií.

Drahé napravování

Podíl našeho přímého exportu do USA v roce 2018 dosáhl 4,181 miliardy dolarů. Objemově sice nejde o největší vývozní destinaci, ale exporty přes Atlantik mívají vyšší přidanou hodnotu, a české firmy proto na nich mají vyšší marži než u vývozů do většiny jiných částí světa. Selektivní cla by přitom mohla zasáhnout úspěšné exportní zboží, třeba zdravotnická zařízení.

Propad příjmů daňových a exportérů do USA by každoročně výnos z digitální daně mohl přesáhnout. Pragmatické účetní počty má dáti dal tedy pro zavedení digitální daně příliš nehovoří. Tím spíše, že napravování pošramocených transatlantických vztahů není levné. Zdanění IT firem, zejména jeho přeshraniční aspekty, by se mělo řešit globálně. OECD je pro to ze současných organizací asi nejvhodnější.

Spíše než čeření transatlantických vztahů kvůli zdanění nul a jedniček by bylo namístě zatlačit na země jako Irsko, které zvláštním daňovým režimem dovolují stahovat celosvětové zisky IT gigantů, čímž zasévají svárů mezi země, kde IT firmy technologie vyvíjejí, a země, kde je jejich zákazníci užívají.

Nebýt na jedné straně

Nelze ani zapomínat, že i u nás existuje řada IT vývojářů, kteří své produkty již dokázali uplatnit na celém světě. U nich přijde přirozené, že zisk jejich firmy zdaníme u nás, a stejně jako USA by se nám nelíbilo, kdyby prodeje jejich počítačových her či bezpečnostního softwaru byly v zahraniční u jejich zákazníků vedle nepřímých a spotřebních daní zatíženy i daněmi přímými.

Navrhované digitální daně v členských zemích EU obracejí mediální pozornost k něčemu, co zasluhuje řešení a mezinárodní dohodu. Pro Česko nemá smysl být na jedné straně barikády a nejagresivněji mávat praporem digitální daně s nápisem „nejvyšší sazba“. U transatlantických vztahů navíc dosud platilo, že jejich poškození by pro obě strany bylo natolik závažné, že se to ani jedné nevyplatí.

EU a USA na sebe již od 90. let míří těžkotonážními mezinárodními sankcemi v souvislosti s americkým Helms-Burtonovým zákonem, který původně cílil na Kubu. Dosud však ani jedna strana neaktivovala zásadní sankční ustanovení. Je možné, že digitální daně a hrozby USA, že zavedou selektivní cla na zboží z vybraných členských států EU, budou tento scénář v blízké budoucnosti opakovat, a to až do vyřešení problému v rámci platformy k tomu příslušné, tedy OECD.

KRYŠTOF KRULIŠ předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Dominik Stroukal: Riskantní a příliš vysoká

Srovnávat čísla není jednoduché. Ze známých návrhů by Velká Británie chtěla dvě procenta, většina zemí tři nebo pět, jenom my sedm. Procenta však k řádným závěrům nestačí. Podívejme se proto na očekávané příjmy z daně, přepočítejme je na obyvatele dané země a následně porovnejme s kupní sílou průměrné mzdy.

Jak z tohoto srovnání vycházíme? Navrhovaná digitální daň je u nás šestkrát vyšší než ve Velké

Británii, 3,5krát než ve Francii, 2,3krát než v Itálii a přibližně stejná jako v Rakousku a Španělsku. Nejenže je příliš vysoká, ale je to i riskantní krok.

„V případě zavedení daně z digitálních služeb nelze vyloučit přesun této daně vpřed, tedy promítnutí do cen služeb pro spotřebitele,“říká naše vláda. A je to pravděpodobné. Konkurence na trhu není vysoká a reklama na Facebooku je značně odlišná od reklamy na Seznamu, takže zvýšení jejích cen je vysoce pravděpodobné, protože si to budou moci dotčené firmy dovolit. Z části to zaplatí uživatelé. Jak moc, zatím nevíme.

Především je třeba si uvědomit, že jde o clo na vývoz digitálního obsahu. A jako clo je to zbytečná a škodlivá překážka dobrovolného obchodu, kterou stejně jako u každého cla zčásti zaplatíme všichni. Inspirovat se Francií nedává smysl. Vyvolá to jen politickou odpověď USA – a Donald Trump se už nechal slyšet, že to bez reakce nenechá, a uvalí cla například na francouzské víno. Co to bude u nás? Škoda? Avast? Rizik a otazníků je kvůli očekávaným pěti miliardám příliš.

DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen

Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Spíše než kalení transatlantických vztahů kvůli zdanění nul a jedniček by bylo namístě zatlačit na země jako Irsko, které zvláštním daňovým režimem dovolují stahovat celosvětové zisky IT gigantů

Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Edvard Outrata, Michal Pícl a Tomáš Pfeiler. Celé texty jsou na adrese Českápozice.lidovky.cz. Rozhovor o digidani s předsedou ODS Petrem Fialou je na straně 4