Kladivem na Hitlera
Plzeňský hejtman Josef Bernard se vypravil ve čtvrtek do Prahy. Navštívil dva obchody nakladatelství Naše vojsko a nakoupil si tam, jak čteme ve zprávách, hrníčky s obrázky Adolfa Hitlera a Reinharda Heydricha. Ty pak odnesl na plácek pod sochou svatého Václava a demonstrativně je rozmlátil kladivem. Motiv svého počínání objasnil cedulí s nápisem: tohle svinstvo tady nechceme.
Na omylu je ten, kdo by si myslel, že popisem poněkud bizarního výjevu ho chci zlehčovat. Motivy hejtmana Bernarda chápu a sdílím, a kdybych ve čtvrtek náhodou šel kolem, pomáhal bych mu aspoň zametat střepy, aby skutečně po tom svinstvu nezbyl ani střípek. Hrníčky s vůdci, to je čirá propagace.
Co s tím? Hejtman Bernard jich pár nakoupil a veřejně rozmlátil, aby na fakt upozornil. To se mu vskutku povedlo.
Zajímavé ovšem je, kdo se na fotce jeho demonstrace na nás přísně z hrníčku dívá. Inu, je to Josif Vissarionovič Stalin. Kdyby se případ dostal před soud a producent a distributor hrníčků by se hájil proti obvinění z propagace fašismu, advokát by měl příležitost mávat hrníčkem se Stalinem nad hlavou: Stalin a Hitler tu jsou vyobrazeni bok po boku, hrníček na hrníčku. Nacismus jako komunismus, je to všechno jeden čert, to je poselství této porcelánové série.
Střih v čase. Někdy v pětadevadesátém jsem se poprvé dostal do Itálie. Spousta dojmů, jeden utkvěl v paměti. Návštěva samoobsluhy a tam, v bohatě zásobeném oddělení vína, flašky s Hitlerem, Mussolinim, ale taky Che
Guevarou, Leninem a Stalinem na etiketách. Vzpomněl jsem si na to a napadlo mě vygooglit si Kladivem na Hitlera zadání mussolini wine. Existuje to dosud, po pětadvaceti letech? Arciť že existuje, nebo přinejmenším existovalo – loni o Velikonocích jsem v Římě takové flašky zahlédl. Italové čerstvě přijali zákon postihující takovou komerční propagaci fašismu. Jakpak si asi poradili s Leninem a Che Guevarou? A co když někoho napadne na etiketu dát fotku Bernieho Sanderse a Jeremyho Corbyna? Ale ne, ti zatím nemají na své místo na hrníčcích a etiketách nárok. Nejdříve musíte spáchat zlo, ale opravdu megazlo, abyste získali auru démona. Ta lidi, jak se zdá, magicky přitahu- je. Hejtman Bernard by se mohl na Václaváku s tím kladivem umlátit, ale nezmění nic na faktu, že Hitlera najdeme skoro každý den někde v nějakém televizním programu. Dnes dávají Můj život v Hitlerově Německu, zítra Hitlerovu říši – poválečný plán, ve středu volno, ale ve čtvrtek Hitlerův tábor smrti pro vojáky a Hitlerovy poslední dny, pak si odfrkneme a knírek spatříme zase v sobotu, kdy budeme sledovat Hitlerovu mládež v bitevní vřavě.
Fuck Hitler. Hejtman Bernard by měl mlátit do televizních obrazovek. Nebo lépe by bylo, kdyby si klepali na čelo ti, jež zrůdy dějin dvacátého století tak fascinují, ať je to Stalin, nebo Hitler.
ONDŘEJ NEFF