Nevzdala se a teď má bronz
Biatlonistka Lucie Charvátová získala na MS ve sprintu třetí místo. Po letech trápení vybojovala svůj životní úspěch. MS v biatlonu
ANTERSELVA Jestliže se už čtvrteční bronz smíšené štafety stal velkým překvapením, včerejší ženský sprint ho přebil. Senzace a šok, to byla slova pojící se s bronzovým závodem Lucie Charvátové v Anterselvě. Mnohými tolikrát odepisovaná žena prožívala osobní satisfakci za rozhodnutí, že další biatlonové snažení nevzdala. A věřte tomu, že ji takové myšlenky opakovaně přepadaly. Loni na jaře naposledy.
Se zlatou Norkou Olsbuovou Röiselandovou a stříbrnou Američankou Dunkleeovou kráčela na stupně vítězů a svěřovala se: „Přála bych si, aby tyhle momenty mohly trvat věčně. Tohle je zadostiučinění po celoživotní dřině. Uspěla jsem na mistrovství světa, v nejkrásnější moment, kdy jsem mohla.“
Jak na houpačce se dosud odehrávala kariéra 27leté biatlonistky z Vrchlabí. Se vzestupy v podobě občasných nadějných výsledků a následnými hlubokými propady a tápáním. Loni zvažovala, jestli nebude smysluplnější, aby se radši naplno věnovala studiu ekonomie a managementu na liberecké univerzitě. Bojovala s nadváhou a poruchou metabolismu, kvůli které její tělo obtížně zpracovává sacharidy. Hrozilo jí vyřazení z reprezentačního A-týmu. Jak bláznivě to dnes zní.
Nepřemýšlej, jen pracuj
I tato sezona byla mikrokosmem celé divoké biatlonové pouti Charvátové. Nejprve veliká radost, když v prosinci šestým místem ve sprintu v Hochfilzenu po dlouhé době dala na vědomí: Haló, já jsem tady.
Zato pak? Blackouty ve štafetách přibývaly a rozleptávaly sebevědomí. Nezastírala, že právě ze střelby ve štafetách už má obří psychický blok. Ve třinácti ze čtrnácti, které ve Světovém poháru v životě absolvovala, musela na trestné kolo. Po té lednové v Ruhpoldingu vyřkla: „Doufám, že tohle byla má poslední štafeta, už na to fakt nemám. Nevím, co s tím. Nevím, jak se mám omlouvat. Kazím to ostatním, zamotáváme se v tom všichni. Týden co týden ztrácím ve štafetě jistotu a složitě se z toho sbírám.“
Rovněž z kolapsu v Ruhpoldingu se dávala dohromady ještě další týden v Pokljuce. Na rozdíl od zbytku týmu se pak nevydala na otočku domů, ale okamžitě jako první na soustředění v Ridnaunu.
Až tam zase nalézala pohodu. Za pomoci muže, o němž říká, že bez něj by včera na stupních vítězů nestála: Egila Gjellanda. Na norského kouče Češek nedá dopustit. „Egil mi vždycky pomůže,
Výsledky – ženy, sprint:
■
1. Olsbuová Röiselandová (Nor.) 21:13,1 min. (1 tr. okruh), 2. Dunkleeová (USA) -6,8 (0), 3. CHARVÁTOVÁ -21,3 (1), ...
24. KRISTEJN PUSKARČÍKOVÁ -1:11,5 (2), 37. DAVIDOVÁ -1:32,1 (3), 70. JISLOVÁ -2:35,5 (4).
Další program: dnes – 14.45
■ sprint mužů. Zítra – 13.00 stíhací závod žen, 15.15 stíhací závod mužů. Online přenosy sledujte na
Sport.lidovky.cz.
když za ním jdu pro radu. Zároveň mi nic nezakazuje, dává mi na výběr různé varianty, zdůvodní je a nechá na mně, jaké rozhodnutí udělám. Takový přístup mi vyhovuje.“
Co s ní tedy provedl tentokrát? „Potřebovala uklidnit a znovu dělat základní věci,“líčil Gjelland.
Před pátečním startem k ní promlouval: „Prostě jdi a zmákni to. Nepřemýšlej. Jen odpracuj, co umíš. Biatlon je jednoduchý.“
Se střelbou bomba la bomba
V závodě větrných poryvů, v němž selhávaly superfavoritky a i první dáma poháru Tiril Eckhoffová obkroužila šest trestných kol, startovala Charvátová až s číslem 80. Po jedné chybě vleže přijela ke stojce, své horší disciplíně.
Načež všichni žasli. Za 22 sekund vybílila všechny terče. V rytmu, s přehledem, ve druhé nejrychlejší stojce závodu. „Tohle byla střelba bomba la bomba,“obdivně zahlásil Gjelland.
Jaký to nepoměr k Charvátové z tolika jiných závodů. Však sama přiznávala: „Konečně jsem se při té stojce cítila jako pravý biatlonista, který v hlavě nemá jedinou myšlenku. Nevím, kde jsem střílela, jak, za kolik ani že jsem střílela rychle. Ale fungovalo to.“
Vyrážela ze střelnice průběžně druhá, na mezičasech se před ni dostala Röiselandová. Poslední kolo bolelo, každým metrem ztrácela síly, ale při vjezdu na cílový stadion na ni sportovní ředitel Ondřej Rybář řval: „Máš tři sekundy na bronz. Jeď, Lůco, to musíš dát.“
Dala.
„A v cíli jsem dlouho vůbec nemohla popadnout dech. To se mi nestává často,“líčila.
Na tiskové konferenci měla před sebou mobil a vyprávěla, jak i na něj dostávala během posledních let spoustu negativních zpráv. „Někteří lidé si umí vylít zlost vážně nepříjemným způsobem. No, dnes asi nenapíšou,“usoudila.
I Gjelland se usmíval a vyprávěl, že už dávno poznal, jaké schopnosti se v Charvátové skrývají: „Její potenciál je na té úrovni, co předvedla dnes. Anebo ještě výš.“