Křivák v taláru

Zvěrstva soudců trestáme opatrňoučce

Soudce městského soudu v Praze Alexandr Sotolář manipuloval výpověďmi svědků i obžalovaných tak, aby je mohl odsoudit. To není interpretace – názor nějakých laiků, to je názor vrchního soudu. Pan soudce dokonce měnil výpověď obžalovaného exprimátora Tomáše Hudečka z „ne“na „ano“. Zkrátka flagrantnější selhání soudce lze těžko hledat.

Přes to všechno se předseda městského soudu a Sotolářův nadřízený Libor Vávra dožaduje toho, aby byl soudce Sotolář pouze zbaven funkce předsedy trestního senátu. Podle vyjádření mluvčí městského soudu: „Nespatřoval v tom trestný čin, protože strany řízení měly k dispozici autentickou nahrávku, přepis tak natolik zásadní význam neměl.“Takže pan soudce má soudit dál a šířit tak dobré jméno tuzemské justice?

Strany řízení sice měly k dispozici autentickou nahrávku, ale Tomáš Hudeček je nepochybně prominentní obžalovaný, který má prostředky (finanční, rozumové i sociální) na to, aby se bránil. Obyčejný čičmunda, který se neodvolá, je obětí svévole tohohle pána v taláru. Tohle máme brát vážně, jako systémové fungování soudce, který jen „škobrtnul“?

V primitivnějších společnostech by takového výtečníka přinejmenším pomazali dehtem a vyváleli v peří a do nejdelší smrti by soudil leda tak sám sebe. Uvidíme, jak dopadne trestní oznámení na soudce Sotoláře, které podal Nadační fond proti korupci.

Pokud se někdo strachuje o osud demokracie, měl by jej případ soudce Sotoláře tížit stokrát intenzivněji než obsazení funkce ombudsmana. Avšak je-li elitě jedno, jak se zachází s těmi nejslabšími, protože oni se vždy dostanou k nejvyšším odvolacím soudním distancím, pak nechť se nepodivují, že antisystémové strany ve svobodných volbách triumfují. To, co místní justice předvádí, vypadá totiž jako liberální demokracie pouze pro vybrané jedince. Soudcům nabízejí navíc ještě jakýsi bonus celoživotní beztrestnosti.