V karanténě jsem nachodil kilometry
PRAHA „Na Bulovce to bylo skoro jako v hotelu,“líčil včera s úsměvem Daniel Pekárek, jednadvacetiletý student ze severu Moravy, který byl jedním z pětice Čechů, jež zdravotníci v pondělí ráno propustili ze 14denní izolace v pražské Nemocnici Na Bulovce. Tam se ocitli poté, co byli před dvěma týdny evakuováni z Číny a byli testováni na smrtící koronavirus. Opakované testy potvrdily, že jsou zdraví. „Strašně dlouho trvalo, než se vyjednala Danova evakuace, táhlo se to skoro měsíc. Bála jsem se. Věděla jsem, že čím déle tam zůstane, tím větší je riziko, že se nakazí,“popsala Pekárkova maminka Karin, která si pro syna včera osobně do Prahy dojela. „Původně jsem v Číně chtěl být čtyři roky a vystudovat softwarové inženýrství, stihl jsem však jen půl roku. Byla by škoda ten půlrok zahodit. Až se situace kolem nákazy zklidní, chci se do Wu-chanu vrátit,“řekl v rozhovoru pro LN.
LN Nebojíte se, že z vás lidé budou mít strach, že je nakazíte?
Určitě se takoví lidé najdou. Chápu to a nic s tím nenadělám. Ale stresovat se z toho by podle mého bylo zbytečné. Pak jsou ale tady tací, kteří za mnou chodili už na Bulovku. Třeba moje teta. Nosila mi jídlo a čisté oblečení.
LN Jak zpětně vnímáte vše, co jste si v posledních týdnech prožil?
Nejvíc stresující to bylo pro moje rodiče. Měli hrozný strach a neustále mě kontaktovali a ptali se, jak to se mnou vypadá, jestli jsem v pořádku. Já sám jsem z nákazy nijak velký strach neměl. Nosil jsem roušku a vyhýbal se davům. Především jsem se bál, že mi situace kolem koronaviru znemožní studium. Pořád jsem přemýšlel, co bych případně v Česku dělat. Nespal jsem kvůli tomu.
Upřímně, takovou situaci člověk vůbec nečeká. Wu-chan (epicentrum nákazy koronavirem – pozn. red.) je moderní velkoměsto, nikoho by nenapadlo, že zrovna tam vypukne taková epidemie. Dokonce jsem se Číňanů ptal, zda někdy jedli psa, hada či netopýra (experti tvrdí, že netopýři jsou hlavním zdrojem nákazy – pozn. red.). Tvrdili, že ani pro ně to není běžné. K jídlu si v supermarketu koupíte z exotů maximálně želvu.
LN Jak jste strávil první den „na svobodě“?
Celé dopoledne jsem běhal mezi různými médii, takže jsem si moc volnosti neužil. Pak mě ale rodiče vzali na oběd na pořádný steak. Nejvíc jsem se ale těšil na večeři k babičce. Jsem šťastný, že už můžu domů. Byť můj čtrnáctiletý bratr asi nebude z mého návratu moc nadšený – obsadil mi pokojík a já ho z něj zase vystěhuju. (směje se)
LN Jak jste snášel pobyt v karanténě?
Chyběl mi pohyb. Když jsem telefonoval, aspoň jsem chodil po místnosti, podle krokoměru jsem za den nachodil až šest kilometrů. Také jsem zvyklý, že si objednávám jídlo, kdykoli dostanu hlad. Klidně i ve tři hodiny ráno. Tuhle možnost jsme na Bulovce samozřejmě neměli. Ale jinak si vůbec nemám nač stěžovat. Všichni tam na mě byli moc milí. Bylo to skoro jako v hotelu. První dva dny izolace nás bylo na infekčním oddělení pět pohromadě. Potom pro nás našli samostatné pokoje. Personál se nám snažil těch 14 dní opravdu zpříjemnit. Můj kamarád z Bangladéše tohle říct nemůže.
LN Jak to myslíte?
Je to kamarád, kterého jsem poznal ve Wu-chanu. Stejně jako já byl do své země evakuován a umístěn do nemocniční karantény. Líčil, že ho v Bangladéši strčili do špinavé místnosti, kde nebyly ani postele. Popisoval to vážně děsivě.
LN Máte v Číně i jiné přátele? Nakazil se někdo z nich?
Našel jsem si kamarády jak mezi Číňany, tak cizince. Mám tam dokonce čínskou dívku, která ve Wu-chanu žije. V současné době je u příbuzných v jiném čínském městě. Jsme v denním kontaktu. Nikdo z přátel se nenakazil, oni raději nevycházejí ven.
LN Setrval někdo z vašich přátel cizinců v Číně?
Ano, bohužel tam zůstala jedna kamarádka z Ugandy. Když to řeknu na rovinu, ugandská vláda se na ni úplně vykašlala, úřady vůbec nezajímalo, že tam je. Naší vládě jsem opravdu vděčný, že nás tam nenechala.
LN Spřátelili jste se s ostatními z karantény na Bulovce?
Myslím si, že vzniklo nějaké přátelské pouto. Trávili jsme spolu dost času.
LN Byl jste pryč přes půl roku. Co z Česka vám v Číně nejvíc scházelo?
Hodně mi chyběla pizza a mléčné produkty. Zatímco doma jsem si skoro každý den dával k večeři sýr Cottage, v Číně ho nebylo možné sehnat. Mléčné produkty tam nejsou moc populární. Samozřejmě mi – kromě jídla – nejvíc chyběla rodina.
LN Jaké jsou vaše další plány?
Původně jsem chtěl zůstat v Číně čtyři roky a vystudovat softwarové inženýrství, stihl jsem však jen půl roku školy. Takže teď budu studovat online z domova a zároveň budu sledovat další instrukce zaslané vedením školy. Jakmile se situace zlepší, určitě se chci do Číny vrátit a dostudovat tam. Byla by škoda ten půlrok zahodit. Věřím, že moje univerzita pro mě vymyslí co nejlepší řešení.
Nyní se také snažím vymyslet, jak založit nějakou veřejnou sbírku na zdravotnické pomůcky pro nákazou postižený Wu-chan.
A doufám, že mě doma maminka naučí pořádně vařit a budu moct jednou pohostit své přátele v Číně.