Kabelky protestují a Clint Eastwood žije
Jedno rčení praví, že činoherní divadlo se může hrát v pytli a pod žárovkou. Dnešní doba milující opulentní vizuální efekty ho již víceméně zneplatnila, a tak o to víc potěší, když někdo takové elementární divadlo předvede. Jako Jakub Špalek v bývalém Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka, kam Spolek Kašpar zve diváky, aby zhlédli trojici jednoaktovek, které jsou i nejsou ve finálním tvaru. Zde tedy pod názvem Pohlednice nastudoval, či spíše rozestudoval tři jednoaktovky, jež vzešly ze soutěže o Cenu Ferdinanda Vaňka za rok 2019. Tu pořádá časopis Svět a divadlo a ucházejí se o ni krátké hry zaměřené na politické téma. Špalkův výběr z této nabídky je velmi podařený, a byť jde o tři dosti odlišné autory, je celý večer překvapivě kompaktní.
Špalek spojil dohromady Klimáčkovy Aupairky a konkubíny, jednoaktovku Clint Eastwood Ira Davida Irelanda a Satisfaction Poláka Maxe Lubieńského, vznikla tak přímo existenciálně laděná mozaika ze současné leckdy hodně absurdní reality. Od života v Číně, kde současnost doslova ďábelsky vyrůstá z kruté minulosti, přes unaveného muže, který prožívá krizi středního věku, až po dva staříky prchající z domova důchodců na koncert Rolling Stones.
Bytové divadlo nabízí nejenom těsný kontakt herců s diváky, ale také scénický prostor, který inspiruje k jednoduchým, ale obrazivým řešením. A také přesně padnou tomu kterému textu. Klimáčkovy obrazy ze současné Číny s krátkými odskoky do minulosti na sebe ve Špalkově režii svižně navazují, s mrazivou logikou a ve zkratce obsáhnou veškerou absurditu dnešní Číny, onoho zvláštního konglomerátu kapitalismu, komunismu a orientální mentality.
Císařovna s vějířem (Martina Prášilová) si rozkošnicky vychutnává popis popravy své milostnice, kterou dala uvařit v mléce. Pokoj se rázem změní v park, kde provádějí prostocviky dva pamětníci kulturní revoluce, neotřesitelně mávají vlaječkami a vzpomínají, jak to bylo báječné, když vytáhli z domu spisovatele a veřejně ho zbili. Sborové kabelky Louise Vuittona protestují dotčenými hlásky, aby byly označené za padělky jenom proto, že byly vyrobené v Číně, a dialog o hledání nevěsty pro vnuky (kvůli politice jednoho dítěte se v říši středu tragicky nedostává žen) skoro děsí svou věcnou samozřejmostí.
Skvěle vyšel monologický text Davida Irelanda s názvem Clint Eastwood v podání Tomáše Stolaříka. Clark, muž středního věku a bez energie, posedává na radiátoru pod oknem, ještě rozespalý v županu a s kávou v ruce. Kontroluje na svém mobilu, zda Clint
Eastwood ještě žije, protože je to poslední opravdový muž a jeho smrt bude znamenat konec všech takových. Stolaříkův Clark lamentuje nad stavem světa jaksi odevzdaně a neagresivně, je to spíš výron bezmoci nad světem, kterému už ne tak úplně rozumí, ale nemá sílu s tím cokoliv udělat. Štvou ho katolíci i protestanti, štvou ho ženské, protože vždycky dostanou, co si zamanou, štve ho Evropská unie, ale hlasoval pro ni, protože je líný a nenávidí rozchody. Dojde i na IRA, potíže s otcem, s dědečkem, který padl na Sommě, tam prý měla jeho smrt smysl. Clarkův monolog je ale také ohromně vtipný nečekanou ironií vyrůstající z paradoxů a Stolařík jeho humor umí nenápadně vyzdvihnout a dát mu správný akcent, třeba když s tichou a zábavnou jízlivostí glosuje své vztahy k ženám.
Třetí kousek trochu připomněl někdejší úspěšnou Klimszovu inscenaci hry Domana Nowakowského
Ústa Micka Jaggera, kde rodina Novákových putuje na koncert Rolling Stones, dědeček cestou umírá a hra pojednává nejenom o generačním střetu, ale také rekapituluje druhou polovinu 20. století. Lubieńského Satisfaction přivádí na scénu dva staroušky Elu (Tereza Slámová) a Bohuše (Daniel Ondráček), kteří zdrhají z domova důchodců na Mazurech, aby dojeli na koncert Rolling Stones ve Varšavě, chtějí si zopakovat zážitek před padesáti lety, kdy se jim podařilo na něj dostat. Jak se postupně ukáže, všechno je nakonec jiné, a to jak tehdejší iniciační zkušenost, tak její důsledky. A co víc – Anna trpí demencí a je částečně popletená. Romeo a Julie třetího věku jsou nakonec dopadeni a do hry vstupují rezolutní děti Anna (Martina Prášilová) a Adam (Štěpán Coufal). Satisfaction je z výběru nejakčnější, ale děje se jen v hotelových pokojích a pak na policii. Tento fakt režie nápaditě využívá v průchodech spojovací chodbou mezi oběma pokoji bytu, dodává významové akcenty světlem a stíny, hraje i neprostupná tma. Děj se vyvíjí jako absurdní historka pochopitelně spojená s realitou socialismu a graduje v trefném sarkasmu, který také triumfující Anna pronáší s patřičnou ironií.
Špalkova Pohlednice aneb Ilegální večírek je nenápadný počin skrytý v komorním prostoru, ale nese v sobě nepřehlédnutelný náboj. Stylovost zrozená z jednoduchosti i elementární hravost se ještě umocnily blízkostí herců a diváků.
Viliam Klimáček, David Ireland, Max Lubienski: Pohlednice (Ilegální večírek)
Režie: Jakub Špalek Hudba: Daniel Fikejz Kostýmy: Radka Josková Spolek Kašpar – Bytové divadlo Ferdinanda Vaňka, Praha