Všechny účtenky do účetnictví nepatří

Seznam věcí, které si podnikatel může dát do daňových výdajů, je velmi široký Musí ovšem prokázat, že je skutečně použil k podnikání

Podnikatel, který nevyužije možnosti danit paušálem, vypočítává základ daně jako rozdíl mezi příjmy a takzvanými skutečnými výdaji. Tento pojem umožňuje poměrně široký výklad. Ovšem jen na první pohled.

Veškeré skutečné výdaje, které si podnikatel uplatní v přiznání jako daňové, totiž musí splňovat základní pravidlo zákona o daních z příjmů. „A sice, že se vždy a za všech okolností musí jednat o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů,“vysvětluje Jana Melicharová, daňová poradkyně ze společnosti Kodap. A každý podnikatel by měl být schopen doložit a prokázat, že tomu tak je.

Jasné to je v případě výdajů, které jsou uvedeny přímo v zákoně o daních z příjmů. Ty jsou v podstatě automaticky považovány za daňově uznatelné, samozřejmě při splnění podmínek daných zákonem. Do této skupiny podle Melicharové spadají zejména takové výdaje, u kterých se až na výjimky nezkoumá věcná souvislost s dosaženými příjmy z podnikání, ale pouze skutečnost, zda byly oprávněně vynaloženy v souvislosti s činností podnikatele. Jedná se o daňové odpisy hmotného majetku.

Příkladem mohou být mobilní telefony. Podnikatel jich může mít více, ale měl by umět prokázat, že je všechny používá pro podnikání. „Což může být třeba u mobilu s růžovým obalem a obrázkem Hello Kitty s datem nákupu 20. prosince dost obtížné,“konstatuje Vladimíra Přibylová, členka Komory certifikovaných účetních.

Pojištění i pokuty lze zahrnout Do skupiny daňově uznatelných nákladů patří například také pojištění obchodního majetku podnikatele, výdaje vzniklé v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob či zaplacené smluvní pokuty a úroky z prodlení, poplatky z prodlení a jiné sankce z obchodních vztahů.

Má-li podnikatel zaměstnance, uplatnit si může rovněž náklady na mzdy či pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance. „Stejně tak sem budou patřit třeba specifikované výdaje na pracovní a sociální podmínky a péči o zdraví zaměstnanců. A mezi daňově uznatelné výdaje lze zahrnout i odvod do státního rozpočtu z titulu plnění povinného podílu

zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“uvádí další příklad Melicharová.

Patřit sem bude například také motivační příspěvek poskytnutý na základě smluvního vztahu žákovi střední školy nebo studentovi vysoké školy, který se připravuje na výkon profese u podnikatele. Konkrétně může jít třeba o stipendium, příspěvek na stravování a ubytování, příspěvek na jízdné či na pořízení pomůcek.

Zákon mezi daňově uznatelné výdaje řadí i vybrané druhy členských

příspěvků, výdaje na pracovní cesty. V případě výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem se podnikateli nabízí možnosti dvě. Do daní je lze zahrnout podle skutečnosti nebo paušálem ve výši pět tisíc korun měsíčně pro jedno vozidlo. Ten má ovšem zákonem daná pravidla. „Podnikatel musí vozidlo vlastnit nebo mít v nájmu, nemusí být v obchodním majetku. A může jít i o vozidlo, které používá také pro soukromé účely. V takovém případě si může uplatnit 80 procent z částky pěti tisíc korun, tedy čtyři tisíce,“popisuje Přibylová. Paušál je možné použít maximálně pro tři vozidla. Zahrnuje výdaje na pohonné hmoty a parkovné, které pak jako daňové výdaje zvlášť již uplatnit nelze.

S luxusním obědem neuspějete „Podobně zákon o daních z příjmů uvádí také příklady výdajů, které naopak není možné uznat za daňové,“uvedla Melicharová. Do daní si tak nelze dát třeba výdaje na pořízení hmotného majetku nad limit 40 tisíc korun (lze uplatnit pouze postupně formou daňových odpisů), účetní odpisy dlouhodobého hmotného majetku, některá nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnancům, jako jsou příspěvky na kulturní a sportovní akce, využití rekreačních a sportovních zařízení či různé výdaje nad limity stanovené zákonem o daních z příjmů. Daňově uznatelná nebude ani hodnota ostatních nealkoholických nápojů (kromě pitné vody a ochranných nápojů) na pracovišti.

Nezkoušejte to ani s výdaji na reprezentaci, kam patří například výdaje na dary a občerstvení. „Argumenty typu, že bez oběda v drahé restauraci byste s obchodním partnerem lukrativní kontrakt neuzavřeli, byste určitě finanční úřad nepřesvědčili,“říká Přibylová. Výjimkou z této oblasti jsou reklamní a propagační předměty do hodnoty 500 korun bez DPH opatřené jménem nebo logem podnikatele.

Do daní nepatří rovněž výdaje na osobní potřebu podnikatele. „V případě, že výdaj souvisí s podnikatelskou činností i soukromými potřebami podnikatele, lze do daňově uznatelných výdajů zahrnout pouze část výdajů souvisejících s podnikáním,“vysvětluje Melicharová. Typicky může jít o výdaje na telefonní služby či spotřebu energií v nemovitosti, která slouží jak pro bydlení, tak pro podnikání.