Hrdina mnichovské tragédie
V 87 letech zemřel bývalý skvělý fotbalový brankář Harry Gregg. Zářil v Manchesteru United i severoirské reprezentaci. A také zachránil několik životů při letecké havárii v Mnichově v roce 1958.
PRAHA „Vylezl jsem z letadla a vidím, jak proti mně běží pět lidí. Kapitán Thain na mě křičí: ‚Padej, ty blbče, letadlo se chystá explodovat.‘ Chystal jsem se utéct, když vtom jsem zaslechl dětský pláč. Vrátil jsem se do trosek, vytáhl dítě, předal ho rádiovému operátorovi a vydal jsem se hledat jeho matku. Když jsem ji našel, byla ve velmi špatném stavu. Vykopl jsem díru v trupu letadla a vytlačil jsem ji ven.“
Takto po letech popisoval Harry Gregg události letecké katastrofy v Mnichově v roce 1958, při níž zahynulo osm hráčů Manchesteru United a patnáct dalších pasažérů.
V neděli Gregg v 87 letech zesnul. „Harry pokojně zemřel v nemocnici, obklopený milující rodinou,“uvedla v prohlášení jeho nadace, podporující mladé lidi v zapojení do fotbalu a dalších zdravotnických či vzdělávacích aktivit.
Nechci být jen hrdina
Gregg patřil ke slavné éře Manchesteru United z přelomu 50. a 60. let minulého století. Jejím členům se podle tvůrce týmu – manažera Matta Busbyho – přezdívalo Busbyho děti. Do mužstva mladých talentů tehdy pětadvacetiletý severoirský gólman přibyl v prosinci 1957. United ho koupili z druholigového Doncasteru za 23 tisíc liber, což byla rekordní částka za brankáře.
O dva měsíce později, 6. února 1958, se tým letecky vracel ze zápasu Poháru mistrů evropských zemí s Crvenou zvezdou v Bělehradě. V Mnichově se letadlo po doplnění paliva v mlze a vánici nemohlo odlepit od země, přejelo startovací dráhu a explodovalo.
„Jednu chvíli bylo světlo a najednou byla tma. Neslyšel jsem žádné výkřiky, žádné lidské zvuky, jen strašlivé kvílení trhajícího se kovu. Všude létaly jiskry, trosky mě bombardovaly ze všech stran,“vybavoval si Gregg první momenty po nehodě.
Vyběhl z hořícího letounu, aby se do něj přes varování dalších přeživších vrátil a duchapřítomně zachránil Veru Lukičovou, těhotnou manželku jugoslávského diplomata, a její malou dceru Vesnu. Z trosek zvládl vytáhnout také trojici zraněných spoluhráčů Bobbyho Charltona, Dennise Violleta a krajana Jackieho Blanchflowera, a pomohl rovněž kouči Busbymu.
Třiadvacet lidí však bohužel havárii nepřežilo – osm hráčů, sedm členů realizačního týmu a osm novinářů.
Bobby Charlton byl i díky Greggovi mezi těmi, co se zachránili a mohli dál pokračovat ve slibně rozjeté kariéře. V roce 1966 dotáhl Anglii k zatím jedinému titulu mistrů světa, ve stejném roce získal Zlatý míč. Není divu, že se řadí mezi nejlepší fotbalisty všech dob. A Busby z přeživších vybudoval nové mužstvo, které deset let po havárii poprvé vyhrálo Pohár mistrů evropských zemí (dnešní Ligu mistrů).
U tohoto úspěchu už Gregg nebyl. V prosinci 1966 přestoupil do Stoke City, kde po pouhých dvou duelech ukončil kariéru. Následně dlouhé roky trénoval několik týmů a jako kouč brankářů se vrátil i na Old Trafford. Na důchod se odstěhoval zpět do Severního Irska a provozoval hotel v Portstewartu.
Při padesátiletém výročí havárie se na mnichovské letiště poprvé osobně vrátil. A také se setkal se synem Very Lukičové Zoranem, kterého tehdy čekala, což je zachyceno i v jednom z dokumentů.
Po tragédii se hodně snažil, aby byl známý díky svým výkonům, nikoliv jako hrdina z Mnichova. „Vždy se bude pamatovat na to, co udělal v Mnichově, ale navíc byl opravdu skvělým brankářem,“připomínal Charlton Greggovy kvality. Však také za Severní Irsko odehrál 25 utkání. Na mistrovství světa 1958 i vychytanou nulou proti Československu pomohl národnímu týmu postoupit do čtvrtfinále a byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje.
Přesto hrdinský čin jeho výkony v bráně poněkud zastínil. „Lhal bych, kdybych řekl, že jsem na to neustále myslel, to bych se zbláznil,“řekl předloni. „Vím, že média by pořád chtěla mluvit o tom, co se stalo na ranveji. Ale pokud by Mnichov měl být všechno, čeho jsem v životě dosáhl, tak to by moc nebylo.“