Naše krajina je kašlající dáma

LN Českou republiku už několikátým rokem sužuje kůrovcová kalamita. Jakou roli lýkožrout smrkový sehrává v uhlíkové stopě naší země?

Lesy pro nás vždy byly z hlediska bilance uhlíku významné. Jsou dlouhověké, mají velkou rozlohu, a jsou tedy velice významným hráčem. Víme to i díky tomu, že máme po republice ve všech typech ekosystémů sondy, které dokladují, jak významným úložištěm uhlíku lesy jsou.

LN Nám lesy požírá kůrovec, v Austrálii hoří. Australská uhlíková stopa na tom asi teď nebude o moc lépe než ta naše, že?

To máte pravdu. Podobně to je s loňskými požáry v Amazonii nebo na Borneu. Vždy se to okamžitě projeví.

LN Co tedy teď s tím, když nám lesy nefungují?

Jediná šance je provést něco s fosilní ekonomikou. Jsem realista a je mi jasné, že nejde ze dne na den vypnout elektrárny nebo zavřít výtopny. Ale určitým technologickým pokrokem si můžeme pomoci. Že to bude drahé, o tom není pochyb. Před dvěma týdny byla u nás delegace z Tchaj-wanu, představila nám elektrárnu, u níž jsou vysoké kolonie řas, jež fotosyntézou odeberou oxid uhličitý a vyčistí od něj kouř. No a pak ty řasy použijí třeba jako hnojivo na pole nebo je dají kravám.

LN Kdybychom byli pilní, chovali se uvědoměle a dělali všelijaká opatření, za jak dlouho budeme moci říct, že klimatu už nedáváme tolik zabrat?

I za předpokladu, že se nám bude vše dařit, bude uhlíková stopa přítomná ještě několik dalších desítek let. Teprve pak začne docházet k nějaké nápravě. Já k tomu říkám: Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my? Druhá věc je, že já se zlepšení určitě nedožiju a vy nejspíš taky ne. Jinou otázkou je, kdy se vše začne lámat a kdy se strašlivé grafy celosvětových emisí zastaví a začnou zase klesat. To může být i za čtyři nebo pět let.

LN Utáhne to uvědomělá Evropa?

Nemám rád takové to říkání

„to ne my, to Indové nebo Číňané“. To není pravda. Číňané v boji proti klimatu teď dělají strašně mnoho a Indie k tomu dojde postupně také, společnost to dotlačí. Když jsem byl v listopadu v Dillí, míra smogu, která tam byla, rozhodně není k žití.

LN S čím začíná Čína přicházet?

Čínský prezident Si Ťin-pching si uvědomuje, že nové bezuhlíkové technologie mohou být velmi zajímavé i komerčně. Takže Čína sice je obrovským znečišťovatelem, ale na straně druhé tlačí na nové technologie.

LN Při návštěvě Evropské agentury pro životní prostředí v Kodani jste zmínil, že vzrůstající koncentrace oxidu uhličitého přináší změny na úrovni genetické informace. Jak přesně?

Existují studie, které ukazují, že pod vlivem vyšší koncentrace dochází k určitým změnám. Ale jsou to experimenty, ve kterých jsou koncentrace vysoké osm set tisíc prachových částic, reálné koncentrace se pohybují okolo čtyř stovek. Nárůst až na takové hodnoty úplně nehrozí. Ale ukazuje se, že když se zvýší koncentrace oxidu uhličitého na dvojnásobek oproti současnosti, mění se nutriční kvalita mouky.

LN V rámci své práce navštěvujete řadu zemí. Co ze světového přírodního bohatství se kvůli globální změně už ztratilo?

Asi hodně. Stačí vzpomenout zmíněnou Austrálii. Počet uhynulých zvířat jde až do miliard. Navíc je to šílený zásah do biodiverzity. Globální změna mimo jiné vyžaduje obrovské transporty, třeba nafty, když se pak stane nehoda, je to neštěstí. Globalizace přináší na jedné straně třeba pokles chudoby, na straně druhé hrozná rizika.

Moji kolegové porovnávali reakci vyspělé a nevyspělé společnosti na přírodní katastrofy. Využili k tomu Bangladéš a New Orleans. V Bangladéši mají povodně každé dva roky a místní primitivní společnost se dokáže otřepat a reaguje mnohem svižněji. V New Orleansu se sesypal celý systém a společnost byla úplně paralyzovaná. Vyspělá společnost je strašně křehká. Představte si například, že by třeba Praha byla dva dny bez proudu. To by byl konec.

LN Je něco, co člověk dělá a co pro vás z hlediska globální změny představuje hotové zvěrstvo?

Globální změna je především nový fenomén naší civilizace. Nemá smysl polemizovat, jestli se to děje kvůli tomu, co dělají lidé, nebo jestli se hýbe zemská osa a podobně. Není to podstatné.

Podstatné je to, že ten problém existuje, začíná ovlivňovat naše žití. Za určité zvěrstvo tak považuji ignorantství. Taková ta představa: to se někde děje, ale mě se to netýká. Považuji to za velmi nebezpečné.

LN S tím asi jen tak nehnete.

Jasně, ale zůstává tu otázka, jak se podaří společnost vychovat, aby, stejně jako když každý v jednadvacátém století provádí ranní hygienu, zařadil do svého portfolia i hygienu environmentální. V tom máme obrovský dluh, bude to obrovská práce, ale bez ní to nedáme. Je to jako se smrtí. Všichni víme, že jednou přijde, ale nemyslíme na to ve svém denním chování. Stejné je to s globální změnou. Jako bychom věděli, že něco přijde, ale teď, teď to ještě nebudu řešit, koupím si nové auto, odletím letadlem na Maledivy, protože žiju právě teď.

Dnešní společnost si neumí říct, že se v něčem bude chovat umírněně. Ještě jsme tam nedozráli. Mladá generace je k tomu možná blíž. Co mě pak děsí ze všeho nejvíc, je odmítání té skutečnosti a toho, že i já s tím mohu něco dělat. Moje heslo je: jednám lokálně, myslím globálně.

Předkládáme s kolegy na stůl argumenty, ukazujeme, že máme ke klimatologii a k ekologii vědecký přístup, a přesto narážíme na něco, co hraničí až s hysterickou nenávistí. Lidé nám spílají, co strašíme.

vystudoval lesnickou fakultu

■ v Brně, pak si na Univerzitě Karlově doplnil postgraduální kurz na zpracování dat v experimentálním výzkumu

je členem švédské královské ■ akademie zemědělských a lesnických věd

působil na různých vědeckých ■ a akademických pracovištích, od roku 2011 je ředitelem centra excelence pro výzkum globální změny Akademie věd Czechglobe

LN Prostupuje to ignorantství v Česku dolních deset milionů, jak by řekl Miloš Zeman, nebo je to patrné všude?

Myslím, že to platí všude. Má to však i druhou stránku, loni jsem byl pozván na různé informační přednášky různými vrcholnými managementy. Ať už plynáren, či vodáren. Byznysmeni jsou najednou s globální změnou konfrontováni a nejsou uzavřeni řešením. Je také vidět, že spoustu věcí nikdy předtím neslyšeli. Lidé to prostě nevnímají. Environmentální cítění, respektive mluvení jako bychom přidělovali extrémním názorům – nemějte děti, přestaňte jíst maso. Na základě toho si pak velká většina lidí udělá zkratku. Mají dojem, že jim někdo něco káže, chce je omezit, něco jim zakázat.

LN Když říkáte všude, jaké jsou rezervy na vládní úrovni?

Základní problém je v tom, že nám chybí politici s vizí, každý se chová v rámci svého čtyřletého volebního období. Máme třeba Národní investiční plán, který počítá s rozvojem, zabývá se tím, co nás trápí, chybějícími dálnicemi a dalším. Ale chybí mi v něm určitý vklad do budoucna, který by se týkal rozvoje výzkumu, vzdělávání. A když jsem se nedávno koukal na kongres jedné nejmenované strany, pochopil jsem, že vize je jediná: vyhrát volby.

LN Ve světě to ale asi není příliš jinak, nebo snad ano?

Není. Zase připomenu Austrálii nebo Brazílii, kde jsou s tím přímo konfrontováni a staví se k tomu strašně.

LN Jak si vysvětlit, že v jiných zemích jsou tak daleko? Skandinávie je ukázkovým příkladem toho, jak se chovat ekologicky.

Skandinávie je historicky jiná. Jestli je to dáno tím, že podmínky pro život tam byly vždycky tvrdé a lidé odjakživa věděli, že jim příroda umí dát pohlavek, nevím. Měl jsem štěstí, že jsem delší dobu ve Švédsku žil, tudíž mě vůbec nepřekvapuje, že Greta (klimatická aktivistka Greta Thunbergová – pozn. red.) přišla odtud. Souvisí to i se zráním společnosti. Vzpomínám si, jak pan Pavel Tigrid říkal, že nám bude lépe, až tu nebudou bohatí, ale zámožní lidé, kteří budou část svého majetku věnovat ve prospěch společnosti. Díky bohu se už objevují filantropové, kteří nehromadí peníze pod stolem.

LN Dělá vám Greta medvědí službu?

Greta říká něco, co vědecká komunita už deset patnáct let ví, a nikdo ji nebere vážně. Nejde o to, jestli je to malá holka nebo jestli je hysterická. Připomíná mi Pannu orleánskou. Každý se zajímá o to, kdo to řekl a jak to řekl. Nikoho nezajímá, co řekl. Měli bychom mluvit o tomtéž co Greta, což neznamená, že se máme navzájem strašit. Greta je impulz. A jestli zvedne aspoň mladou generaci, je to velký příslib. My bychom je měli vnímat, ne je okřiknout, aby mazali zpátky do školy.

I kdybychom se odteď začali chovat vzorně a klima nezatěžovali, uhlíková stopa bude přítomná ještě několik dalších desítek let, říká v rozhovoru pro LN ředitel Ústavu výzkumu globální změny Michal Marek.

LN Greta při cestování volí loď namísto letadla. V čem se nejvíc umírnit, aby to mělo smysl?

Stačí srovnat si svůj spotřební koš. Uvědomit si, že když teď není v Česku sníh, neznamená to, že sednu na letadlo a pojedu si zalyžovat jinam. Žijeme sice pořád ještě ve vodním blahobytu, ale je opravdu nutné sprchovat se dvakrát až třikrát denně? Objevujeme najednou, že máme vysokou spotřebu masa. Copak naše babičky měly každý den na stole maso? Myslíme si, že když spoustu věcí nebudeme dělat, zlomí nám to vaz; přitom lidé tak žili. Neznamená to, že se máme vracet na stromy. Ani to neznamená, že když se přizpůsobíme, přijdeme o pracovní místa. Najděte mi někoho, kdo v Praze vyrábí halapartny. Kdybyste hledala, asi byste nějakého našla. Ale kdybyste žila v roce 1620 za třicetileté války, prodejce halaparten bude stát na každém rohu.

LN Prožívá Česko klimatickou změnu v nějakém ohledu jinak než ostatní?

Je tady pořád dost silný spotřebitelský hlad. A jsme neposlušní. Nejsme náchylní k tomu, abychom přijali pravidla a chovali se podle nich. Co se týče dopadů, je to sucho a kůrovec. U nás je to intenzivnější.

LN Chybí nám život na venkově? Lidé spjatí s krajinou?

Venkovská společnost se vlivem obrovské změny v zemědělství rozlomila. Přitom je velmi důležitá. Znám několik rodinných farem, kde vzniká určitý sociální kontakt, vztah nejen ke krajině, ale i k pokračování rodu.

Díky portálu Intersucho, který monitoruje stav sucha v republice, se setkáváme se spoustou lidí, kteří hospodaří v krajině. Nemůžu říct, že by to byli ignoranti. Ani nejsou tak hloupí. Ale žijí v systému, který je táhne tam, kde vydělají. Navíc je to systém robustní. Udělat razantní, rychlé změny skoro ani nejde. Restituce zanechaly za sebou také obrovské množství majitelů, kteří nepracují na vlastní půdě. Když má někdo půdu pronajatou třeba na pět let, asi do ní výrazně investovat nebude. Z kavárny Slavie se to lehce říká, ale je to mnohem těžší. Pravda však je, že naše krajina působí dojmem unavené, kašlající staré dámy, po které chceme, aby každý rok tančila kvapík. Donekonečna to nejde.