Rodinným firmám pomůže glejt
Stát zlepšuje podporu rodinných podniků Nový certifikát jim má otevřít cestu k výhodnějším úvěrům i ke státním zárukám
PRAHA Přestože je v Česku podle odhadů Asociace malých a středních podniků (AMSP ČR) kolem 800 tisíc rodinných firem, velké podpory ze strany státu se jim dosud příliš nedostávalo. S letoškem se to však mění. Nově budou moci podniky požádat o certifikát, že jde skutečně o rodinný podnik. Žádat o něj budou moci už od března na webu asociace.
„Každou přijatou žádost bude posuzovat výbor pro registraci složený ze zástupců Hospodářské komory ČR, ministerstva průmyslu a obchodu, Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) a AMSP ČR, který bude ověřovat splnění požadavků definice rodinného podniku. Při jejich splnění získá žadatel příslušné osvědčení a zároveň dojde k jeho zapsání do Registru rodinných podniků,“uvedl pro LN Michal Pluta, ředitel odboru strategie a marketingu ČMZRB.
Živnostníci a firmy do devíti zaměstnanců zaplatí za registraci 200 korun, firmu s deseti až čtyřiceti devíti zaměstnanci dvojnásobek, podniky střední velikosti s nejvýše 249 pracovníky si připraví 1500 korun a větší společnosti 3000.
„Ano, víme o té možnosti a uvažujeme o ní. Zatím to však není naše priorita – aby to mělo hodnotu, musí za tím stát relevantní garant. Tato značka z našeho pohledu říká, že nejde jen o firmu rodinných příslušníků, ale i o to, že má nějaké hodnoty, jež vyplývají z toho, že jde rodinný podnik,“říká Jan Holiš, jednatel karlovarské rodinné firmy Akord Kvint, která se zabývá výrobou smyčcových nástrojů.
Čtvrtina HDP
Právě získání „glejtu“je důležité z hlediska další možné podpory rodinných podniků, jejichž podíl na tuzemském hrubém domácím produktu přesahuje 25 procent. Tato následná podoba má zatím podobu zvýhodněných půjček a záruk od státní ČMZRB.
„Předkládání žádostí o podporu za zvýhodněných podmínek budou moci rodinné firmy od 1. dubna 2020, a to na všech našich pobočkách po celé republice,“uvedl Pluta. „Z programu Expanze-úvěry budou moci získat bezúročný úvěr do výše 45 procent způsobilých výdajů, a to od 650 tisíc korun do 60 milionů s dobou splatnosti až deset let,“dodal. Toto zvýhodněné financování budou moci rodinné podniky využít například na pořízení nových strojů, zařízení, technologií, softwaru, licencí, nemovitostí a jejich rekonstrukci.
„Rodinné podniky by měly mít výhodné úvěry i proto, že jsou nositeli určitých hodnot. O nějaké formě financování určitě uvažujeme. Pořídili jsme například vedle sídla naší firmy budovu, kterou chceme rekonstruovat, a uvažujeme o nějakých inovacích,“potvrzuje zájem o tento typ úvěrování Holiš.
Druhou částí podpory ze strany státu jsou takzvané záruky ze strany ČMZRB za úvěry, které komerční banky podnikům poskytnou. Banka firmám nabídne až 12letou záruku do 80 procent jistiny úvěru v rozmezí jednoho až čtyřiceti milionů korun.
Záruka pro firemní dědice Cílem programu Záruka 2015 až 2023 je pak usnadnit předání rodinných podniků novým vlastníkům. V těchto firmách se totiž často řeší, jak může zakladatel z firmy odejít a přitom ji neoslabit svým odchodem, když si například chce vzít z podniku peníze, které v něm dosud nechával.
Státní záruka je tedy určena na nákup obchodního podílu rodinného podniku. ČMZRB se zaručí až do výše 80 procent jistiny úvěru zřízeného u komerční banky, absolutně pak do 30 milionů korun až na dobu osmi let. Že to rodinnému podnikání prospěje, potvrzují i lidé z byznysu.
„V momentě, kdy mezi mnou a synem začal konflikt, tedy někdy kolem roku 2013 či 2014, jsem si vyplatil část zisku a firma si vzala úvěr. Bezpochyby tak řešení ČMZRB dává logiku,“říká
Libor Suchánek, zakladatel rodinné společnosti Sulko, která se zabývá výrobou oken a jejíž obrat dnes přesahuje půl miliardy korun ročně. „Člověk, který odchází, přece nemůže odejít takříkajíc s prázdnou. Musí být zabezpečený,“ dodal. Suchánek přitom firmu předal synovi na konci roku 2016.
„Proces u nás ještě běží. V tuto chvíli je to tak, že já jsem jednatel a ředitel, brácha Petr Holiš prokurista a táta Josef Holiš je zaměstnanec a majitel firmy. Změnu se snažíme vstřebat. Předání tedy proběhlo ve smyslu řízení firmy, ekonomické přípravy roku či vztahů s klienty. Táta dnes funguje jako ředitel výroby a kvality,“říká Jan Holiš, který původně ani neplánoval, že by do rodinného podniku někdy nastoupil.
Otázka následnictví se tedy v rodinných podnicích intenzivně probírá. „Naše zkušenosti a rostoucí zájem klientů tuto problematiku řešit potvrzují, že od vrcholu předávání nejsme daleko. Ten však v tomto případě nebude znamenat pouhý krátký moment, ale může trvat i několik následujících let,“říká David Formánek, člen představenstva Komerční banky zodpovědný za korporátní a investiční bankovnictví. Podle něj je naprostá většina rodinných firem alespoň zčásti ve vlastnictví otců zakladatelů.
„Tak 60 procent je vlastněných pouze první generací a asi 30 procent první spolu s druhou. Pouze deset až patnáct procent rodinných firem řídí a často i vlastní druhá generace,“tvrdí Formánek.
Na zkušenou jinam
Rodinné podnikání má ovšem i svá úskalí. „Ve firmě jsme dříve se synem fungovali jako dva jednatelé. Tam začal být problém, co se týče respektování vzájemných rozhodnutí. Vyvrcholilo to tím, když syn odešel na dva roky jinam. Snažil jsem se najít management, ale úplně se mi to nepodařilo. Byl jsem i vysílený a naše firma začínala mít problémy s růstem,“vzpomíná Libor Suchánek.
„Už jsem neměl motivaci to dělat. Řekl jsem synovi, ať firmu převezme, nebo ji prodám, že chci pryč. Syn se rozhodl vrátit zpátky do Sulka a já jako jednatel skončil. Firmu se pak podařilo znovu nastartovat k růstu,“doplňuje Suchánek. Podle něj je při předávání důležitá zkušenost i odjinud.
„Pokračovatel by měl odejít na tři či pět let jinam, tam jít postupně nahoru, sestavit si tým a s ním dosáhnout růstu a vytyčených cílů. Tohle je třeba vyzkoušet někde jinde. Pokud by to dělal rovnou doma, nebyl by tam nikdo, kdo by ho seknul, když by to dělal špatně,“uzavírá Suchánek.