Gretin stín nad Arábií

Blízkovýchodní producenty ropy čeká těžká doba

Západ žil desítky let v obavách, že dojde ropa. Exportéři této suroviny začínají řešit opačný problém, že po ní klesne poptávka nebo že bude příliš levná.

Podle nedávno zveřejněné studie Mezinárodního měnového fondu čeká trh s ropou relativně rychlá proměna. Odběr suroviny sice bude podle propočtů stoupat ještě do roku 2040, ale už po roce 2020 nastane éra, kdy se vývozci dostanou kvůli klesajícím cenám do období klesajících příjmů. Ty budou muset nahradit jiným způsobem, z úspor, z dosavadních investic, produkcí něčeho jiného, nebo, nedej bože, snižováním výdajů. Pro blízkovýchodní petrostáty to bude znamenat zásadní proměnu ekonomickou, ale i politickou, psychologickou a kulturní.

Faktorů, kvůli kterým MMF státům Arabského poloostrova předpovídá hubená léta, je několik. Patří k nim západní snaha o snižování spotřeby fosilních paliv nejen z ekonomických, ale i ekologických důvodů. Greta, velké zelené úděly, ale i elektrifikace osobní dopravy přijdou Blízký východ velmi draho.

Západní ekonomiky jsou také stále úspěšnější v recyklaci a úsporách, růst pokročilých ekonomik nestojí tolik na rychlém zvyšování spotřeby ropy a to se týká i nezápadních států, které rovněž přešly do materiálově méně náročné fáze rozvoje.

Technologický rozvoj přispěl i k tomu, že zásoby ropy vlastně neustále „rostou“, protože je možné čerpat i tam, kde to dosud nebylo možné. A v neposlední řadě část ekonomik nahrazuje ropu plynem. Ten je v produkci fosilních paliv na Blízkém východě zastoupen mnohem méně, nejlépe je na tom Katar, následovaný Ománem. Plyn těží spíše přední rivalové států Arabského poloostrova, Írán a Rusko.

Velké přeformátování

O „ropné chorobě“arabského světa se mluví už dlouho. Snadné zbohatnutí některých států znamenalo v řadě ohledů pohromu pro jejich společnosti. Zdeformovalo podněty pro rozvoj jejich vlastního potenciálu a zakonzervovalo společenskou kulturu, v níž se otevřené nastolování problémů považuje za prohřešek.

Navíc systém, ve kterém bohatství proudí od vlády k obyvatelům, a nikoli naopak, odstraňuje impulzy vedoucí k demokracii, občanské aktivitě, racionálnímu využívání zdrojů i tlaku na otevřenou debatu. Tím se uzavírá bludný kruh, v němž se nedaří průmyslovým inovacím ani včasnému řešení společenských neduhů. Jenže tato éra končí, přinejmenším podle předpovědí expertů MMF. Pak tedy čeká Blízký východ velké přehodnocení všech hodnot.

Odvykací kúra

U nás jsme nesledovali dopady arabského jara v podobě příchodu migrantů, ale spíše lázeňských hostů. Vyděšené vlády Arabského poloostrova začaly rozpouštět část akumulovaného bohatství i ve prospěch nižší a střední třídy, například dotacemi na pobyt v evropských destinacích.

Díky polštáři z petrodolarů ustály tamní režimy vlnu nespokojenosti lépe než státy bez ropy, ale nyní už jsou ve fázi, kdy musejí zavádět úspornější provoz, kvůli demografickému rozvoji, ale právě i klesajícím příjmům. Nekoupili si tedy loajalitu navždy, spíše si přikoupili trochu času, který musejí využít.

Tamní vlády samozřejmě vědí, jak se věci mají. Některé se snažily včas investovat, nejlépe asi Kuvajt, ale ani tato strategie nevydrží na více než pár desítek let. Některé státy začaly zavádět nejen úspory, ale i takové vymoženosti, jako jsou daně. To nemůže neproměnit vztah mezi obyvateli a vládou. Nejmladší generace se také začne ptát svých otců a dědů, co udělali s opulentním nadbytkem, o nějž se sami nezasloužili.

Příkladem pro některé reformy může být Bahrajn, který se musel přizpůsobit snižujícím se příjmům z těžby už dříve a přeorientoval se na turismus a poskytování služeb šťastnějším sousedům. Velkou proměnu své země naplánoval ve Vizi 2030 saúdský princ Mohamed. Nejde jen o reorientaci ekonomiky na průmyslovou výrobu, včetně high-tech, ale celkovou proměnu fungování společnosti, spíše po čínském než švédském vzoru. Dá se ale „nakoupit“iniciativa a tvořivost?

Pokles ceny ropy zasáhne také Írán, který svou regionální expanzi financuje z ropných peněz

Těžké časy

Pokud se pokusy o velký obrat nepodaří, může dojít k politickým otřesům, nárůstu extremismu nebo pohybu obyvatel do stabilnějších a bohatších zemí, třeba v Evropě. Bude zajímavé sledovat, co se stane s masivními částkami (už teď klesajícími), které šly ve prospěch náboženských institucí po celém světě nebo i některých ozbrojených organizací.

Hubnutí ropných rozpočtů navíc dopadne i na chudší sousedy, k nimž část hojnosti prosakovala v podobě darů, ale také remitencí od gastarbeiterů. Na Arabském poloostrově pracuje asi 25 milionů Egypťanů, Libanonců nebo Palestinců, jen do Egypta od nich plyne ročně 26 miliard dolarů. Pokles ceny ropy zasáhne také Írán, který svou regionální expanzi financuje z ropných peněz. Těží také plyn, a i když i ten čeká pokles cen, možná získá Teherán nad Saúdy navrch.

Je zřejmé, že Blízký východ čekají velké změny a těžké časy. A nás možná také.