Pekelné tlamy

Souzením veřejnou debatu nevylepšíme

Transparency International a premiér Andrej Babiš si nemohou přijít na jméno, a to do té míry, že jejich vzájemné invektivy skončily u soudu. Respektive protikorupční organizace zažalovala premiéra a dožadovala se ochrany své dobré pověsti. Krajský soud včera nepravomocně rozhodl, že dobrou pověst organizace premiér nepoškodil, když o ní mluvil jako o „zkorumpované Transparency“, a vše se odehrálo v rámci projevů svobody slova.

Všechno je tu špatně. Premiér se nemá do nikoho, najmě do organizace, která si dala za cíl upozorňovat na korupci, co navážet. Jako šéf exekutivy by měl být maximálně zdrženlivý. Na druhé straně i protikorupční organizace by měla vážit slova. Nebo snad když označuje předsedu vlády jako dotačního podvodníka či politika, který rozkrádá stát, tak je to právně korektní a důvěryhodné? To, co sledujeme na obou stranách soudního sporu, je projev hlubokých osobních animozit mezi pány Babišem a Ondráčkou (šéf Transparency). Organizace vymáhá na soudu zákaz použití výrazu zkorumpovaný na svou adresu. To je absurdní požadavek, co bude požadovat po odpůrcích zítra, že ji nesmějí označit za nátlakovou skupinu, nebo budou rovnou požadovat epiteton „nejspravedlivější“?

Soud se nenechal vtáhnout do politického boje a řekl, že obě strany mají podobný přístup do médií, a tudíž se jejich vzájemné invektivy vejdou do svobody projevu. Transparency obratem vyrukovala s tiskovým prohlášením, ve kterém tvrdí, že „podle soudu Andrej Babiš může lhát“, přičemž daleko přesnější a pravdivější by bylo tvrzení: podle soudu se s Andrejem Babišem vzájemně očerňujeme a můžeme to dělat dál.

Nesmíme chtít po soudech, aby byly odvolací stolicí neúspěšných politiků, a zároveň by politický boj neměl skončit jako stupňování vzájemného urážení. Ale ke kultivaci domácího prostředí nám žádný soudní výrok nepomůže, stejně jako k ní nepřispívá premiér Babiš ani rétorika Transparency International.