Zelení revolucionáři? Bývávalo
praxe Zelení riskují značné vnitřní rozbroje. Zároveň by ale vedení strany rádo vyslalo signál potenciálním partnerům, že i v této záležitosti už „dospěli“. Loni na podzim kvůli této patálii málem ztroskotal stranický sjezd. Situaci se podařilo na poslední chvíli zachránit vytvořením zvláštní komise, jenomže ta se stihla rozhádat ještě dřív, než se vůbec poprvé sešla, takže řešení zůstává dál v nedohlednu.
Bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne, dokládá popularita Habecka i Baerbockové, že mezi zelenými politiky v Evropě dnes už dávno nedominují kdysi výstřední a později stárnoucí revolucionáři formátu Daniela Cohna-Bendita, hlavní postavy studentských nepokojů ve Francii v roce 1968. Namísto toho se začínají prosazovat umírnění pragmatici, kteří dokážou oslovit nejenom bývalé sociální demokraty, ale i kdysi konzervativní voliče.
To se daří už téměř deset let Winfriedu Kretschmannovi, který je prvním zeleným premiérem v jedné z německých spolkových zemí. Už v druhém období stojí v čele Bádenska-Württemberska, regionu, kde sídlí tři velké automobilky, zároveň ale se silnou tradicí intenzivní zemědělské výroby. Desítky let zde dominovali křesťanští demokraté, dokud se krátce po výbuchu ve Fukušimě neobjevil na scéně kandidát Zelených Kretschmann a nevytrhl jim vládu z rukou. Kdo počítal s tím, že dojde ke zhroucení tamního průmyslu, nedočkal se. Namísto toho začaly místní firmy, včetně těch automobilových, jít zelenému premiérovi na ruku a on se stal jejich velkým advokátem. Jako by tomu nikdy nebylo jinak.
Zašlo to až tak daleko, že některá média v Německu, jež byla původně nadšená z prvního premiéra za Zelené, nyní ekologickou stranu varují před „kretschmannizací“. Myslí tím samozřejmě vývoj špatným směrem. Prý dělá příliš velké kompromisy a ustupuje od „čisté zelené nauky“. Takže třeba z jejich pohledu nejenže odmítá zákazy vnitrostátních letů, ale navíc i sám létá do Berlína. Vyhýbá se prý také konfliktu s agrárními organizacemi a jejich tradičním pohledem, že bez umělých hnojiv a chemických postřiků nemůže být zemědělství v dnešní době konkurenceschopné.
Jak ale ukazuje popularita speciálně tohoto premiéra, je právě pragmatický přístup jedinou cestou, jak zajistit, aby přechod na hospodářství zohledňující kritéria trvalé udržitelnosti byl stravitelný pro většinu veřejnosti. A zároveň tím nebyl dán všanc blahobyt budoucích generací.
Mezi Zelenými už dávno nedominují kdysi výstřední a poté stárnoucí revolucionáři formátu Daniela Cohna-Bendita. Místo nich se prosazují umírnění pragmatici.