Nechci, aby Praha skončila jako Athény
S historikem umění a architektury Pavlem Kalinou o pražských protestech proti Airbnb, vlivu Říma na podobu moderních světových metropolí a nenápadném půvabu hypermarketů
LN Jak se vliv Říma projevil třeba v tak moderním městě, jako je New York?
Tam můžeme vidět přímou nápodobu. Když v centru takového dynamického města postaví na konci 19. století vítězný oblouk, je to jasná demonstrace příchylnosti k antice a Římu. Nebo newyorské hlavní nádraží – Grand Central Terminal – jednoznačně napodobuje antické haly. Takže to odvolání na starou evropskou metropoli je zjevné. Navíc přišlo v době, kdy se o Americe začíná mluvit jako o novém světovém impériu – a také se diskutuje, zda po čase rozkvětu nastane jako v římském případě jeho pád.
LN V knize se věnujete městům na Západě. Není ale vliv Říma v zásadě globální? Není univerzálním předobrazem vlastně jakéhokoli města? Nebo v případě měst mimo euroamerickou civilizaci máme jiný referenční bod?
Určitě je předobrazem i řady měst, která vznikla v koloniích pod evropským vlivem, zejména v Latinské Americe. Římská idea postavit město na ortogonálním půdoryse a vyzdobit ho monumentálními veřejnými budovami žije i v postindustriálních megalopolích Asie nebo Afriky, kde bychom nějaké přímé vlivy hledali jen těžko.
LN Píšete, že „ideální město současnosti by mělo kombinovat technickou vyspělost současného světa s relativní obyvatelností předmoderních měst“. Nesplňují tohle dnes spíše města velikosti Tábora nebo Kutné Hory než milionové či desetimilionové megapole?
Ano, nebudu asi originální, když řeknu, že ideální je dnes bydlet ve městě velikosti třeba Českých Budějovic, tedy kolem sta tisíc obyvatel, kde se již uživí univerzita a kde fungují základní instituce, ale zároveň můžete během několika minut být v přírodě. Je to návrat k něčemu, co už tu před industriální dobou bylo.
LN Dnešní Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy se domnívá, že by se město mělo zahušťovat novou výstavbou. Proč s tím nesouhlasíte?
Trochu mě znervózňuje, když čtu, jaká má být ideální hustota města. Mám velmi nerad tyhle konstruktivistické přístupy. Podle IPRu je i Jižní Město málo husté. V Praze jsou jistě mnohá místa, kde by se mělo stavět, ale zrovna na sídlištích, která byla stavěna s ideou měst v zeleni, je potřeba tato místa hodně opatrně vybírat. To se týká celého města. Ať se zastavují brownfieldy, ale určitě ne parky. Takže zahušťovat ano, ale ne podle představ IPRu. A vždycky bych se ptal, jaké podmínky
LN Protikladem „hlubokého města“jsou podle vás úplně mělké hypermarkety. Nestává se ale náš svět jedním velkým hypermarketem, tedy prostředím, v němž velká většina lidí už nějaké kulturně-historické či umělecké kódy není schopna vůbec dešifrovat a klouže jen po povrchu věcí?
Nechápu to tak, že je to otázka jen vyvolených. Historik architektury či umění toho přečte více, ale i běžný člověk má nějaký vhled. Je to jako s jazykem: ne každý dokáže používat češtinu jako Čapek, lidé ji používají, jak jim stačí. Nakonec to, že město nevnímám, je také způsob čtení. Boj mezi sémantickou plochostí a hloubkou probíhá neustále a všude. Umění podobně jako reklamu často vstřebáváme tak, že si to ani neuvědomujeme. Nechci vypadat jako někdo, kdo bojuje proti hypermarketům, taky chodím nakupovat. Ano, zplošťují náš život. V Praze, Washingtonu, Dubaji nebo íránském posvátném městě Kommu vypadají hypermarkety v zásadě stejně a lidé se tam také stejně chovají. Má to ale i pozitivní aspekty: můžeme se cítit jako příslušníci jedné globální civilizace, kteří po sobě neházejí oštěpy ani se neupalují. Věci nejsou dobré a špatné. I to, co vnímám jako negativní proces, má své pozitivní aspekty.