Připravte se, nebojte se

Koronavirus se patrně Česku nevyhne, ale nebude to pro nás katastrofa

Ještě minulý týden se zdálo, že informace o koronaviru Covid-19 je takové povinné mediální cvičení: děje se to, má to dramatický potenciál, ale jako u většiny mediálních hrozeb z dramatického varování nakonec nic nebude. Důvody takové interpretace byly nasnadě: epicentrum v daleké Asii, počet nakažených v Evropě mizivý, úmrtnost ve vyspělých zemích zcela zanedbatelná, názory expertů zdrženlivé. A v neposlední řadě pro klid mluvila i žitá zkušenost – se všemi mnohem nebezpečnějšími viry jsme si dokázali poradit a jejich šíření zastavit.

Dnes vypadá všechno jinak. Varianta, že se koronavirus dostane do Česka a nakazí nemalé množství z nás, je zcela reálná.

Zpochybněné jistoty

Vyvozovat z osobního prožitku příliš velké závěry je metodologicky velmi špatné. Na druhou stranu osobní prožitek někdy pomáhá strhnout šupiny předsudků z očí. V půli února jsme odjeli na dlouho plánovaný výlet do severní Lombardie, horská střediska jako Livigno, Isolaccia, Santa Caterina či světoznámé Bormio jsou milovníkům alpských sportů notoricky známá. Nebylo proč se bát, Evropa v tu chvíli měla jen jednotky nakažených a Itálie, Švýcarsko či Rakousko byly stejně viruprosté jako Česko. Teprve cestou zpět jsme ze švýcarského rozhlasu pochopili, že v námi opouštěné Lombardii se virus objevil – a zabíjel.

Neměli jsme důvod k panice, Lombardie je stejně lidnatá jako celé Česko a nákaza se objevila úplně jinde než na horských vrcholcích. Zároveň při vědomí, kolik tisíc Čechů a Poláků jsme v Lombardii potkali a kolik dalších tam právě směřuje, nám poměrně zatrnulo. Náhle jsme ucítili, jak snadno se člověk může nevědomky dostat do epicentra nákazy a opustit ji coby potenciální přenašeč. A po návratu domů jsme náhle viděli, že nákaza už řádí i v jiných regionech Itálie, a zčistajasna se objevila ve Švýcarsku, Rakousku i Chorvatsku. Tvrdit, že Česko zůstane čistým ostrovem uprostřed zasaženého světa, vypadá náhle jako naivní blud.

Všechny nedávné jistoty jsou zpochybněny. Důvodů k pochybám o dosavadním klidném přístupu je poměrně dost.

Primární a zcela zásadní problém je, že se virus šíří extrémně rychle a že nedokážeme rozpoznat a izolovat jeho nositele. Na rozdíl od smrtelného SARS a ještě smrtelnější eboly je inkubační doba možná až 24 dnů, a my, lidé, tedy roznášíme infekci nic zlého netušíce. Kdykoli nějakou oblast uzavřeme, už jsou nakažení lidé dávno pryč a zakládají nová ohniska zcela neznámo kde.

Druhý problém: spojení s Asií funguje primárně letecky, a tak máme relativně velkou šanci skrze kontrolu leteckých přístavů a zdravotního stavu cestovatelů ohlídat šíření nákazy. Ale co si počít ve chvíli, kdy je nákaza v Evropě? Statisíce lidí cestují vlakem, autobusem či autem a nikdo na hranicích v Rozvadově nepozná, zda přijíždíte z „čistého“Norimberka, nebo nakaženého Bergama.

Třetí důvod k pochybám vychází z postupné proměny názorů expertů: zatímco v lednu a první půli února uklidňovali, dnes mluví o poznání obezřetněji. Dokonce už i Američané o epidemii říkají „Není otázkou zda, ale kdy“. Prostě a jasně: všechno se vyvíjí mnohem hůř, než experti i laici očekávali.

Velmi zdrženliví musíme být i vůči zatím relativně nízké letalitě (kolik procent nakažených zemře). Ano, zatím v hospodářsky rozvinutých zemích umírá jen zlomek nemocných. Ale to se s případě pandemie nutně změní. Pokud by u vás dnes lékaři identifikovali koronavirus, dostane se vám té nejlepší péče na infekčních odděleních nejlepších nemocnic, bude pro vás k dispozici lůžko na jednotce intenzivní péče (JIP), dostanete nejlepší antivirotika (v případě komplikací antibiotika), k dispozici bude umělá plicní ventilace atd., vše samozřejmě pod dohledem nejlepších zdravotníků. Ale v případě epidemie tolik lůžek prostě k dispozici nebude a být nemůže – nikde na světě. Nejenže bude méně zdravotního personálu (protože i ten samozřejmě bude zasažen nemocí, dokonce primárně zasažen), ale ta nejlepší péče bude pravděpodobně vyhrazena matkám malých dětí, zdravotníkům a všem profesím strategicky nezbytným pro přežití národa a fungování státu.

Propukne-li epidemie, na většinu z nás lůžko v nemocnici nezbude – nemluvě o tom, že i nadále budou musel lékaři operovat záněty slepého střeva, prasklá aneurysmata a léčit těžké bakteriální zápaly plic. Budeme odkázáni sami na sebe, na vlastní imunitu, na paralen, čaj s medem, citrony a péči našich nejbližších.

Na rozdíl od smrtelného SARS a ještě smrtelnější eboly je inkubační doba možná až 24 dnů, a my, lidé, roznášíme infekci nic zlého netušíce

Jak přemoci virus

Ne, autor těchto řádek není ani lékař ani věštec, ani virolog ani epidemiolog. Stejně jako vy vůbec netuší, co se v nejbližších týdnech a měsících stane. Jen na základě dostupných faktů dochází k závěru, že možnost epidemie koronaviru v České republice je zcela reálná. Podle dosavadního průběhu to vypadá přinejmenším na střední pravděpodobnost, že virus brzy bude u nás, a nebude to jen pár izolovaných případů.

Doufejme v nejlepší, připravme se na nejhorší. Procházky na čerstvém vzduchu, sport, dostatek spánku i vitamínů by nám měly pomoci hnusného vira přemoci.