Tajemný oxymóron

Dokážete přiřadit text k literárnímu žánru a interpretovat ho?

Dnes se zaměříme na literární úlohy. Ty bývají většinou spjaty s konkrétními uměleckými texty, běžného či básnického charakteru, v nichž máte za úkol vyhledat nebo přímo pojmenovat literární pojem, zařadit ukázku k literárnímu druhu a žánru a text interpretovat. Samotné úkoly spjaté s literaturou jsou často vázány na dva texty – první umělecký, v němž se na příklad objevují určité jazykové prostředky, a druhý teoretický, obsahující jejich konkrétní definici.

Úloha může mít tuto podobu:

text 1

Jdu životem již mnoho let, poslední léta sám a sám.

Jdu životem již mnoho let, pocity živé mrtvoly já mám.

text 2

Oxymóron – protimluv, spojení slov, která se vzájemně vylučují Vypište z TEXTU 1 oxymóron. Vypsali jste podle definice vylučující se spojení živé mrtvoly? Potom jste odpověděli správně.

Teď si objasníme rozdíl mezi literaturou uměleckou a neuměleckou. Uměleckou literaturu čteme pro požitek a během četby zapojujeme svou fantazii; nazýváme ji také literaturou krásnou či beletrií. Právě s ní máte coby čtenáři asi největší zkušenosti. Naopak mezi neuměleckou literaturu patří texty odborné, publicistické či administrativní, jedná se o literaturu informativního charakteru, kterou čteme pro získání faktů.

V rámci umělecké literatury rozlišujeme literární druhy. Literární druhy členíme z hlediska obsahu (tedy toho, o čem čteme) na epiku (díla založená na ději, jedná se o příběh s množstvím postav, mající vlastní dějovou linii, prostor a čas, důležitou úlohu zde hraje vypravěč), lyriku (jedná se o myšlenky a pocity lyrického subjektu – tedy toho, kdo situaci prožívá, – a o to, jak nahlíží na svět) a drama (divadelní hra, určená pro předvádění na jevišti, bez literárního subjektu).

Dále rozpoznáváme literární druhy podle formy (již pouhým okem poznáme, jak je text koncipován, rozestavěn): próza (forma běžného vyjádření, psaná ve větách, v odstavcích, delší texty se pak člení na kapitoly; začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem), poezie (psaná ve verších a rozdělovaná do slok, není psaná od kraje ke kraji, naopak psaný text zabírá na papíře jen málo místa) a opět drama (člení se na dějství, scény a repliky).

Epická díla lze dále třídit na literární žánry. Jen namátkou můžeme zmínit pohádky, pověsti, detektivky, fantasy, sci-fi, dobrodružné romány, dívčí romány, bajky, mýty apod., v rámci dramatu rozpoznáváme v první řadě komedii (veselohru) a tragédii (vážnou hru se špatným koncem). Také lyrická díla – povětšinou se jedná o básně – lze dělit, a to především na lyriku milostnou, přírodní, reflexivní či meditativní – záleží opět na obsahu zachycených myšlenek.

Součástí literární teorie je i mnoho pojmů. Připomeňme si některé z nich: metafora (přenesené pojmenování na základě vnější podobnosti), metonymie (přenesené pojmenování na základě vnitřní souvislosti), synekdocha (jazykový prostředek zaměňující část za celek či celek za část), personifikace (neboli zosobnění, jazykový prostředek přisuzující neživým věcem lidské vlastnosti), přirovnání (pojmenování na základě porovnání dvou subjektů) či již zmíněný oxymóron (jazykový protimluv).