Už zbývá jen vyvlastnit
Pražský magistrát zvažuje odkoupit chátrající nádraží Vyšehrad a po rekonstrukci zde vystavit třeba Slovanskou epopej. O výkupní ceně, která je ale neadekvátně vysoká, bude nyní jednat. Radní uvažují i o vyvlastnění památky, podle části vedení magistrátu je totiž záchrana budovy ve veřejném zájmu. Nový plán je ale jen další v pořadí, od roku 1990 se žádná snaha o záchranu nenaplnila, naopak bouralo se a budova i hořela.
Secesní budova z roku 1905 nahradila zastávku na trati z tehdejšího nádraží Františka Josefa na Smíchovské. Provoz tu skončil před šedesáti lety. Od té doby začal její neodvratný pád a nepomohl ani zápis na seznam památek. A to i přesto, že je dominantou okolí a její z větší části opadaná secesní fasáda stále dokládá, že by se mohla měřit třeba s výstavnými soubory secesních domů v centru Prahy. Zasvé už vzala památkově chráněná hrázděná čekárna na nástupišti, k níž vede na svou dobu unikátní podchod.
Nádraží mělo šanci kolem roku 2000. Budova v majetku Českých drah byla pronajata společnosti Nádraží, s. r. o., která zde plánovala vybudovat kulturní centrum s galerií, klubem a kinosálem. Situaci ale paradoxně ztížil zápis budovy mezi památky, znemožňující odvážnější rekonstrukci.
Z projektu sešlo a České dráhy se rozhodly budovy zbavit. Přihlásila se o ni Praha 2, ale jen za podmínky bezúplatného převodu.
Dráhy daly přednost částce 42,5 milionu korun, již v roce 2007 za budovu s areálem zaplatila firma TIP Estate se sídlem ve Vraném nad Vltavou, vlastněná společností Wall Street Commercial Bank, sídlící v Oregonu (pikantní je, že nyní chce vlastník za nádraží na spadnutí 135 milionů korun).
Nový majitel hned zboural čekárnu a záhy vyšlo najevo, o co mu jde především. Firmu na nádraží zajímalo hlavně to, že stojí mezi dvěma stavebními prolukami, které chtěla zastavět. Navržené urbanistické řešení bylo vzácně necitlivé a secesní stavba by byla nesmyslně utopená v moři skla a betonu. Požadovaná oprava byla nemilým přívažkem a šlo o to, jak se jí vyhnout. Přesto firma stále tvrdila, že oprava je pro ni prioritou. Opakovala to tak dlouho, až se v roce 2011 zajímavě rozdělila. Část jejího jmění přešla na novou společnost – RailCity Vyšehrad, s. r. o., vlastněnou firmou Dionasa Holding Limited se sídlem na Kypru. Alarmující stav nádraží nakonec v roce 2013 vedl k tomu, že Městská část Praha 2 souhlasila se stavbou dvou přilehlých kancelářských budov, ale vlastník povolení nevyužil a zřejmě je pro něj výhodnější počkat si, až nádraží spadne. V dalších letech byl stav setrvalý, budova padá, firma nekomunikuje a dostává pokuty.
Zdá se, že s touto taktikou může firma jen získat. Než se cokoliv uvede v pohyb, může budova spadnout nebo vyhořet… Vypadá to, že jediná šance na její záchranu je vyvlastnění ze zákona, což je krok mezní a v Česku vyvolává neblahé konotace. Jenže vlastník za řadu let opravy neprovedl, a pokud k tomu byl příslušnými orgány opakovaně vyzýván, je situace k takovému kroku zralá. Ovšem nehoráznost vlastníka, který na opravu kašle a sleduje jiné zájmy, se zrcadlí v chronické nečinnosti úřadů, městem počínaje a památkáři konče.