Život v iluzi a předsudcích
„Liberální demokraté“, kteří považují voliče Babiše, Zemana a Trumpa za neúspěšné a hloupé, jen přispívají k polarizaci společnosti
Dramaturg a publicista Jan Štern nedávno v Lidových novinách napsal: „My máme pravdu, ale jich je víc... Stručně a jednoduše můžeme za ‚my‘ označit přiznivce liberální demokracie. (…) ‚Oni‘, jichž je víc, jsou lidé nespokojení se současným politickým režimem, lidé, kteří těžce nacházejí důstojné místo v naší liberálně demokratické společnosti, lidé ochotně naslouchající populistům a extremistům, lidé bojující o svou existenci, lidé na dolní polovině příjmového žebříčku.“
Šternův článek My máme pravdu, ale jich je víc (LN 15. 2.) verbalizuje domněnky a přesvědčení, které pod praporem „liberální demokracie“sdílí mnoho pokrokářů dneška, jen se je neodváží takto odkopaně napsat. Je na něm dobře vidět, jak jsou tito „liberální demokraté“domýšliví a ignorující data o realitě.
Kdo pohrdá demokracií
Zastavme se u několika klíčových bodů Šternova textu detailněji, aby bylo zřejmé, jak dramaticky se pan dramaturg a jeho bublina mýlí. Začněme hned u rozporu, když definuje ono „my“a „oni“. Skupinu „my“definuje mj. jako „příznivce systému vlády, jež je založená na demokratickém rozhodování“. „Oni“jsou pak dle Šterna „nespokojení se současným politickým režimem“a tito dle Šterna „neschopní“lidé pak prý aktivně hledají cestu ven z tohoto liberálně demokratického systému.
Štern uvádí tři konkrétní politiky, které podle něj volí „oni“: Babiše, Zemana a Trumpa. Na čem konkrétním může doložit, že jejich voliči chtějí změnit politický systém? Podíváme-li se na komentáře po posledních českých parlamentních i prezidentských volbách i po posledních amerických volbách, tak to rozhodně nebyli Babiš, Zeman a Trump a jejich voliči, kdo by zpochybňoval demokratické volby a jejich výsledky. Naopak to byli právě ti „my, liberální demokraté“, kdo se neuměl smířit s prohrou v demokratických volbách. Snažili se dokonce výsledky voleb nějak anulovat, a to buď snahou o vypsání okamžitých voleb nových, či o odstavení vítěze voleb jiným způsobem. Připomeňme snahy o impeachment prezidenta Donalda Trumpa, opakování irského referenda o Lisabonské smlouvě nebo tlak na opakování britského brexitového referenda.
Koho volí úspěšní
Druhým falešným předsudkem je Šternovo tvrzení, že „oni“jsou táborem neúspěšných lidí na dolní polovině příjmového žebříčku. Na konkrétních socioekonomických datech z amerických prezidentských voleb je jasně vidět, jak nepravdivé je Šternovo tvrzení, že „oni“, konkrétně třeba voliči Trumpa, jsou ti neúspěšní a chudí. Je tomu totiž přesně naopak – bohatí volili spíše Trumpa, chudí spíše Clintonovou. Jak napsal Aleš Rozehnal již v listopadu 2016, většina Američanů vydělávajících nad 50 000 dolarů ročně volila Trumpa a většina Američanů vydělávajících pod 50 000 ročně volila Clintonovou.
Stejně tak výsledky voleb v České republice ukazují, že Babišovo ANO
Třetí Šternův předsudek ukazují tyto jeho věty: „Svět politiky je rozdělen na dvě nekompatibilní skupiny občanů, na zastánce liberální demokracie, kteří volí na základě politických programů, a na zastánce neliberální demokracie, kteří volí na základě identifikace s politikem.“A: „Lidé volí Trumpa nikoli proto, že by měl racionální řešení
jejich problémů, ale proto, že je jim podobný. To, že jim nabízí jednoduchá, evidentně nefunkční řešení složitých problémů.“
Na základě čeho došel k přesvědčení, že voliči Trumpa, Zemana či Babiše nevolí na základě programů, ale na základě identifikace s politikem?
V „my“i v „oni“budou jistě zastoupeny obě skupiny, tedy jak voliči vybírající si dle programů, tak voliči volící na základě identifikace s politikem. Data, kde je která skupina větší, k dispozici nejsou, na základě pozorování lze inklinace k programu vs. k osobnosti politika popsat opačně. Vzpomeňme na první přímou prezidentskou volbu, kde spolu ve druhém kole soupeřili Miloš Zeman (dle Šterna „oni“) a Karel Schwarzenberg (dle Šterna „my“). Byl to přece Schwarzenbergův volební tým, který přišel s plackami na klopu „Volím Karla“a na plakáty dával Schwarzenberga s punkerským čírem. Lze si představit ostřejší cílení kampaně na identifikaci voličů s kandidátem a ignorování programu? Nebo kandidát Drahoš z druhé volby někomu přišel jako kandidát s programem – nebo to spíš byl ten slušňácký pan profesor bez vlastního názoru?
A Donald Trump nejenže měl jasný volební program, ale také ho realizuje: snižování daní, vracení firem do USA, boj proti nelegálním migrantům, nově vyjednané obchodní smlouvy, odstoupení od klimatických paktů či ostřejší přístup k Íránu... Skvělé výsledky americké ekonomiky, a to jak z hlediska hospodářského růstu, tak z hlediska historicky minimální výše nezaměstnanosti, pak ukazují, že Trump řešení měl. Jestli složité, či jednoduché, je jedno, důležité je, že to je řešení fungující a že Američanům se nyní daří lépe než za jeho předchůdce.
Skvělé výsledky americké ekonomiky ukazují, že Trump řešení měl. Jestli složité, či jednoduché, je jedno, důležité je, že to je řešení fungující.
Život ve lži
Dokud si Štern a ostatní „liberální demokraté“budou nalhávat, že „mají pravdu“, a přitom budou žít v iluzi; dokud budou vykřikovat, že ti, kdo si myslí něco jiného, jsou neúspěšní a hloupí, sedající na lep populistům a extremistům, budou nejen přispívat k polarizaci společnosti, ale také opakovaně zažívat, že po posčítání voličský hlasů se ukáže, že těch druhých je víc. Namyšlení náfukové nemívají moc kamarádů ani v mateřské školce, natož dostatek hlasů ve volební urně.