Jak je to teda s těma internetama?
Skype, Facebook a Google jsou výrazy, u nichž si uživatelé jazykové poradny často nevědí rady s psaním velkých písmen. Podobně je to s názvy dalších produktů. Při rozhodování mezi velkým a malým písmenem lze uplatnit několik univerzálních pravidel.
V první řadě – a to bývá v praxi největším úskalím – je třeba vědět, zda se jedná o ochrannou známku, tedy o oficiálně registrovaný název. To lze zjistit v různých obchodních rejstřících; na druhou stranu ne vždy má člověk možnost nahlédnout např. do databáze Úřadu průmyslového vlastnictví. V případě cizích značek je to ještě obtížnější. Ve druhé řadě je důležité určit, jaký je zamýšlený kontext užití. Pokud má být z textu patrné, že jde o ochrannou známku, je namístě zvolit velké počáteční písmeno. V ostatních souvislostech, kdy už název chápeme jako druhové označení, či kdy původní vlastní jméno zcela zobecní, píšeme písmeno malé.
Jak ale oba případy rozlišit v praxi? Přestože hranice mezi nimi není striktně dána, existují indicie, které nám mohou při rozhodování pomoci. Například pokud před názvem stojí obecné jméno, které označuje, o jaký typ produktu jde, bývá název produktu vnímán jako vlastní jméno a píšeme ho s velkým písmenem: jet osobním vozem Škoda, pít nealkoholické pivo Birell, komunikační nástroj Skype, účet na sociální síti Facebook, zkušenost s vyhledávačem Google. Všimněme si, že název značky zůstává díky tzv. opěrnému substantivu v prvním pádě. Druhou indicií, která naopak svědčí o použití v obecném smyslu, je totiž ohýbání onoho názvu (což svědčí o tom, že mluvčí slovo chápou jako běžnou součást slovní zásoby), případně jeho pravopisné či slovotvorné přizpůsobení: naboural svou novou škodovku, vypila několik birelů, často si volají po skypu, četla jsem to na facebooku, svět bez googlu si už neumím představit, musím si to vygooglovat.
Rozhodování, zda jde ještě o vlastní jméno ochranné známky, nebo zda už je název zobecnělý, ovlivňuje řada faktorů. Nezřídka proti sobě stojí hledisko právní (či reklamní), které prosazuje velké písmeno svědčící o jedinečnosti výrobku, a hledisko jazykové, které reflektuje přirozený posun od vlastního jména k obecnému jménu (jako příklad zcela zobecnělého vlastního jména uveďme lux, což byl původně název značky). Některé firmy se však zobecnění názvů svých produktů sveřepě brání (často mě napadá proč vlastně, lze to přece chápat jako exkluzivní reklamu zdarma). Důležitá je i vžitost názvu; třeba internet už by dnes málokdo psal s velkým písmenem.
Závěrem už jen doporučení: kde nepochodíte s Pravidly českého pravopisu, zvolte publikaci Psaní velkých písmen v češtině.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český