Jen regulace nestačí
Evropa neumí využít vojenství pro byznys. A pak se diví, že ostatní jsou před ní
Hlavním tématem nedávné bezpečnostní konference v bavorském Mnichově byla otázka, zda je Západ mrtev. Američtí představitelé, především ti z Trumpova okolí, tvrdí, že Západ zdaleka mrtev není, a plédovali za jeho oživení a jednotu.
To německý prezident Frank-Walter Steinmeier prohlásil Západ za mrtvý a vyzval Evropu k větší bezpečnostní a obranné kooperaci. Steinmeier sice vyzval k větším výdajům na obranu, ale v Mnichově šlo o projev k špatným adresátům. Toto má říkat Němcům a hlavně své bývalé politické straně SPD, která je hlavním proponentem německého pacifismu a která především odmítá zvyšovat výdaje na obranu a plnit závazky vyplývající ze členství v NATO.
Společná evropská obrana či autonomie jsou konferenční řečičky. Co když Francie bude chtít někam poslat vojáky a Německo bude proti? Strávili by Němci nebo Francouzi situaci, kdy jejich vojáky bude někam posílat nějaký evropský komisař třeba z Malty? Francouzský jaderný deštník na celou Evropu nestačí a možná nestačí ani na Francii. Německo má přímo v ústavě velice silnou roli Bundestagu v tom, zda může být jediný voják nasazen v zahraničí. A novelizovat německou ústavu, o tom nikdo vážně neuvažuje.
Století dronů
To je ale jenom jedna stránka mince překážek společné evropské obrany a autonomie. Ulrike Frankeová, expertka na špičkové technologie a zbraňové systémy, v časopise Security Times píše, že Evropa beznadějně zaostává za Amerikou a Čínou ve vojenském využití umělé inteligence (AI). Přitom právě AI se stává vůbec nejdůležitějším aspektem obrany a bezpečnosti obecně, tedy i obranyschopnosti Evropy.
Toto století je století dronů, nikoli heroických vojenských pilotů. Využití umělé inteligence se netýká pouze robotů zabijáků nebo dalších autonomních zbraňových systémů. Umělá inteligence bude kritická ve vyhodnocování bezpečnostních hrozeb skrze analýzu velkých datových souborů a ve zlepšování logistiky. Je to de facto nástroj zvyšování produktivity. Pokud je tedy například v Německu takový odpor k hrubému zvyšování výdajů na obranu, mohlo by se Němcům teoreticky právě zvyšování produktivity a efektivity líbit.
Jenže zdá se, že jim to tzv. nedocvaklo. Frankeová píše, že Německo se vůbec nezajímá o využití AI v armádě, Francie je jako obvykle napřed, Británie už také plánuje.
Je tu ještě další rozměr věci. A sice převažující způsob, jakým se dnes v Evropě pohlíží na inovace vůbec. Inovace se přece nerodí z regulace. O regulaci se přemýšlí až potom, co se zrodí inovace. Když Karl Benz vymyslel motorové auto, nebyly žádné limity na rychlost ani emisní testy. Regulace se začala rodit později, když bylo třeba řešit bezpečnost a znečištění.
Evropa se ale dostala do situace, kdy prvním instinktem je regulovat, a pak se teprve divíme, že ostatní jsou před námi. Evropa v umělé inteligenci zaostává za Amerikou a Čínou. Průmyslová politika EU se soustředí na vytváření regulatorních bariér na ochranu starého průmyslu, místo na kreativní destrukci, která podporuje inovativní řešení. Jde také o to, jak jsou aplikována rozpočtová pravidla. Fiskální pravidla EU si mnohé členské státy vysvětlují tak, že omezují rozpočet právě na vědu a výzkum.
Bílá kniha EU o umělé inteligenci toto myšlení jenom podporuje. Není to psáno z perspektivy mladého dynamického podnikatele, ale z pohledu populace, která chce chránit osobní data.
Bílá kniha EU o umělé inteligenci není psána z perspektivy mladého dynamického podnikatele, ale z pohledu populace, která chce chránit osobní data
Rozhodčí zápas nevyhrávají Guntram Wolff, ředitel bruselského think tanku Bruegel, v článku pro Politico.eu správně konstatuje, že rozhodčí nevyhrávají zápas. Evropa se chová jako jeden velký rozhodčí. EU potřebuje více investic, liberálnější ochranu dat a jednotný trh pro data. Realitou je, že 45 procent patentů spojených s AI mají Američané a 40 procent Číňané. Evropská komise se soustředí na konkurenceschopnost místo na inovace a na fiskální pravidla místo na ekonomický růst.
Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro Financial Times konstatuje, že Německo jako největší evropská ekonomika vůbec neumí využívat překryvy mezi vojenskou technologií a privátním byznysem v oblasti špičkových technologií. Není tu ani náznak toho, co dovedla vždy Amerika od kosmického výzkumu po internet. Německý obchodní model stál dosud na tom, že průmysl financoval výzkum a vývoj a pomáhaly univerzity a akademické instituty. Dnes to ale už nestačí. Německý automobilový průmysl zaostává v AI revoluci. Vyšší výdaje na špičkové technologie ve vojenství by přitom bývaly pomohly i německému průmyslu.
Je to podle Münchaua podobné jako s eurozónou. Cílem reforem eurozóny nemá být přece nějaký ministr financí, ale fungující společný kapitálový a finanční trh. Na závěr tedy konstatujme, že když je to takto a inovačním proudům se v Evropě vzdalujeme, je pak asi nesmysl hlásat smrt Západu. Naopak je asi třeba se k Americe více přimknout. I když bude třeba prezidentem znovu evropskými elitami nenáviděný Trump nebo marxista Sanders.