Nádor musí na samotku
S docentem Janem Brábkem o metastázách, které fungují jako zločinecký gang, o hledání látek, jež nádorovým buňkám zabrání šíření po těle, i o bojovém umění.
LN Ale časem získají odolnost i proti migrastatikům. Přestanou účinkovat?
Buňky rezistentní k migrastatikům nemají výhodnější vlastnosti pro růst ani pro dělení. Nezačnou zásadně přibývat a nezískají v nádoru převahu. Ten se sice nezmenší, ale nevzniknou metastázy. Pro pacienta to je určitě lepší zpráva, než když se nádor zmenší, ale vytvoří se sekundární ložiska. Místo fatální prognózy z toho bude lokální chronické onemocnění.
LN Podávala by se migrastatika i v případě, že metastázy už existují?
Ano, mohla by zastavit vznik nových metastáz a zároveň potlačit výměnu buněk mezi jednotlivými ložisky.
LN Jakou podobu mají migrastatika?
Představme si je jako účinnou chemickou látku, která zasahuje zásadní mechanismy buněčného pohybu – především přestavbu buněčné kostry a schopnost buněk měnit tvar. Společně s profesorem Jiřím Neužilem a Jaroslavem Truksou v Biocevu rovněž testujeme způsoby, jak zasáhnout mitochondrie, útvary dodávající buňce energii. Když se podaří tyto „elektrárny“poškodit, buňky nemají dost energie na pohyb. To už je první krok k metabolickým migrastatikům.
LN Existují ještě další možnosti?
Společně s profesorem Karlem Smetanou z Biocevu vyvíjíme látku blokující signály z vnějšího prostředí. Často totiž vyprovokují buňku k opuštění nádoru. Přirovnal bych to k psovi za plotem. Když ho dráždíme, pes se naštve, překážku přeskočí a zaútočí. Podobně reaguje buňka na dráždivé podněty z okolí. Když tyto signály zablokujeme, zabráníme invazivitě a metastázování. S profesorem Smetanou jsme úspěšně otestovali blokování takových signálů u melanomů.
LN Jak se migrastatika dostanou k nádoru? Jako pilulka? Nebo injekce?
V principu jsou možné oba způsoby. V budoucnu předpokládáme použití migrastatik ve formě nanočástic, cílených do nádoru. Na povrchu každého nádoru existují receptory, na které se vážou určité látky. Poté, co zhoubný útvar lokalizujeme, vpravíme do krevního oběhu nanočástice pokryté látkou vhodnou pro kontakt s receptory. Nanočástice poplují cévami, a jakmile dorazí k nádoru, spojí se s ním a uvolní migrastatikum. Jiná strategie boje využívá toho, že nádorová tkáň většinou strádá nedostatkem kyslíku. Léčiva uložená v nanočástici upravíme tak, aby se v takovém prostředí uvolnila.
LN Jakou máte představu o léčbě rakoviny?
Naším cílem není nahrazovat operace, chemoterapii, ozařování a imunoterapii. Chceme kombinovat migrastatika s cytostatickými léky a dalšími způsoby terapie. Nový přístup by měl zvýšit šanci nemocných na úplné vyléčení. Pokud léčba samotného nádoru nezabírá, pak alespoň prodlouží pacientům život. Oproti jiným nově objeveným lékům by navíc měla být univerzálně použitelná pro všechny typy pevných nádorů.
LN Laboratoř invazitivy nádorových buněk jste založili v roce 2007. Kam jste od té doby postoupili?
Jako první jsme objevili invazivní schopnosti buněk podobných amébě. Společně s laboratoří v německém Erlangenu, jednom z nejlepších biofyzikálních pracovišť na světě, jsme změřili, jakou silou pronikají do tkáně. Podali jsme dosud nejlepší důkaz, že svou invazivitu skutečně používají také v laboratorních zvířatech. Dále jsme poprvé na světě detailně popsali strukturu invazivních panožek nádorových buněk, a to v trojrozměrném prostředí. Významně jsme přispěli k pochopení mechanismů invazivity nádorových buněk a zavedli novou kategorii protinádorových
LN Už na vaše články o dosavadních výsledcích reagovali potenciální sponzoři?
Když jsme roku 2013 prezentovali naše poznatky, získali jsme grant od The Kellner Family Foundation (nadace Renáty a Petra Kellnerových – pozn. red.) na základní výzkum molekulárních a buněčných mechanismů invazivity nádorových buněk. Ale testování už existujících léků není tolik komerčně zajímavé, takže potřebujeme grant od Technologické agentury ČR nebo nějaké soukromé organizace.
LN Kolik asi potřebujete?
Stačilo by nám přibližně 15 milionů korun, abychom v relativně krátké době otestovali migrastatické účinky všech dosud schválených léků.
LN V roce 2012 jste si posteskl, že na vývoj a testování protimetastatické léčby plyne jen pět procent celosvětových financí na výzkum léků proti rakovině. Už je to lepší?
Myslím, že se to nezměnilo. Do klasických metod léčby putuje hodně financí a jistě jsou prospěšné, ale celosvětově by se mělo dávat více peněz na potlačování invazivity nádorových buněk. K jinému pohledu na léčbu rakoviny přispěly nejen naše vědecké články, ale i komentáře v nejprestižnějších zahraničních onkologických časopisech. Onkologové v České republice jsou naštěstí velmi vstřícní k diskusi o nových možnostech léčby.
LN Ve volném čase se zabýváte východním bojovým uměním. Ovlivnilo to váš pohled na léčbu rakoviny?
Když zacílíte sílu špatným směrem, ničeho nedosáhnete. V klasické léčbě rakoviny často opakujeme postupy, které nepřinášejí velké úspěchy. Je nutné hledat jinou cestu. To mě naučilo bojové umění.
Autor je spolupracovníkem redakce