Turci bojují s Asadem o Idlib

Skutečná válka vypukla mezi Damaškem a Ankarou o provincii Idlib. Bojuje se letadly, tanky, ale i migranty.

IDLIB/PRAHA Syrský prezident Baššár Asad nedávno slíbil, že obnoví kontrolu nad celou zemí. Plány mu ale kazí Turecko, které se v poslední velké povstalecké baště Idlibu nerozpakovalo a proti Asadově armádě zasáhlo silou. Druhou frontu pak Ankara otevřela u hranic se zeměmi EU a jako munici používá migranty – naváží je hromadně autobusy a nabádá je k průniku do Řecka či Bulharska.

„V Idlibu se v poslední době skutečně intenzivně bojuje, se všemi negativními důsledky pro tamní civilisty,“řekl LN Tomáš Kocian, regionální ředitel pro Blízký východ společnosti Člověk v tísni. Syrské opoziční skupiny, nyní sjednocené pod názvem Syrská národní armáda, se tu snaží vytlačit vládní jednotky Baššára Asada z pozic, které získaly při nedávné ofenzivě, a díky všemožné podpoře Ankary se jim to daří.

Ve druhém sledu pak působí turecké jednotky, které mají na starosti sofistikovanější činnost, jako je dělostřelecká palba či protiletecká obrana. Během včerejška se jim podařilo sestřelit dva syrské bombardéry Su-24, posádky se zachránily na padácích. Podle tureckého ministerstva obrany přišly syrské vládní síly v posledních dnech o osm vrtulníků a 104 tanků, „neutralizováno“bylo přes dva tisíce vojáků.

Pokud tyto cifry třeba jen částečně odpovídají realitě, vypovídá to o bojích rovnajících se skutečné válce. Vzhledem k tomu, že Turecko je členem NATO a klíčovým spojencem Asadova režimu je Rusko, které má v Sýrii své vojáky, jde o situaci mimořádně nebezpečnou.

Erdogan chce vítězství

Ještě začátkem minulého týdne byl Baššár Asad na koni a sliboval, že si s idlibskými povstalci rychle poradí, teď se situace mění. Turecko se začalo důrazněji brát za obyvatele enklávy, kam se po kapitulaci v jiných částech Sýrie uchýlili odpůrci Asada včetně radikálních islamistů z celé země. Ankara má také v Idlibu trochu jinou pozici než na dalších zabraných kurdských územích na severu, kde je pro místní okupantem – tady turecké vojáky lidé spíš vítají a doufají, že je ochrání před Asadem.

Významným faktorem je tu také 900 tisíc uprchlíků u hranic s Tureckem, kteří utíkají před boji a (převážně ruským a vládním) bombardováním. Ankara se bojí, že proniknou i přes zábrany a ploty na její území, a ani přes urgence OSN je přijmout nechce. V minulém týdnu pak turecká armáda navezla do Idlibu značné množství materiálu a vojáků, kterých tu je kolem pěti až osmi tisíc, a dává najevo, že enklávu bude všemi silami bránit.

„Političtí lídři v Ankaře doufali, že masivní rozmístění armády a dalších sil rusko-syrskou alianci odradí. Jenže se přepočítali,“píše na stránkách tureckého deníku Hürriyet komentátor Serkan Demirtaș a nabádá ke stažení části sil. „Není nic důležitějšího než životy našich lidí,“dodává.

Ale i přesto, že v Idlibu už zahynulo přes třicet tureckých vojáků, hodlá turecký prezident v Sýrii nadále demonstrovat sílu. „Dnem i nocí budeme nadále chránit zájmy naší země a dosáhneme přinejmenším stejně velkého vítězství jako před sto lety,“napsal Erdogan na Twitteru. Odkazuje se přitom na dobu po prohrané první světové válce, kdy jeho dávný předchůdce Mustafa Kemal fakticky zvrátil rozpad osmanské říše a vykřesal nový turecký stát.

Falešná migrační krize? Paralelně s tureckou ofenzivou v Idlibu putují nadále k západním hranicím Turecka tisíce migrantů. Vláda v Ankaře jim vzkázala, že je nikdo zadržovat nebude, a země odstupuje od migrační dohody z roku 2016. Chce tak donutit Evropu, aby jí pomohla řešit krizi v Idlibu. Podle ministra vnitra Süleymana Soylua bylo migrantů jen od pátku 76 tisíc. Do Řecka a Bulharska se jim ale kvůli masivnímu nasazení policie a armády přejít nepodařilo, téměř všichni skončili v „území nikoho“mezi hranicemi.

„Turecká strana je vozí autobusy, někdy i armádními, v žádném případě jich ale nebude sedmdesát tisíc,“řekl LN analytik spolku Pomáháme lidem na útěku Dalimil Petrilák. Příliv běženců považuje spíš za propagandistickou akci, k níž turecký režim zneužil z velké části mladé afghánské uprchlíky, kteří nemají s Idlibem nic společného. „Propagandistickému účelu nasvědčuje více okolností, třeba i to, jak operativně bylo vše pokryté tureckými provládními médii,“dodává.