Šašek a královna? Ať se Matovič ukáže
Vyhrál na Slovensku lídr, nebo jen sněhová koule?
Mnozí první budou poslední a poslední první, píše se v bibli. První teď na Slovensku odcházejí do opozice, koaliční partneři dosud hlavní vládní strany Smer dokonce do té mimoparlamentní. A husarský kousek se naopak povedl vítězi voleb Igoru Matovičovi, kterého voliči poslali z posledního místa kandidátky jeho protikorupčního hnutí OĽaNO nejen do jejího čela jako v minulosti, ale přímo do čela státu.
Voliči rozhodli o konci čtrnáct let trvající éry socialisty Roberta Fica. Jeho Smer sice předloni nezabil novináře Kuciaka a jeho partnerku, byl však hlavním tvůrcem atmosféry, v níž ke zločinu došlo. O zbytek se postaraly z vraždy vyplývající silné emoce a postupné odhalování propojenosti státní moci s byznysem a – řečeno s opozicí – únos státu. Parlamentní většina dosavadní demokratické opozice není překvapením, volání společnosti po změně bylo čitelné už z loňských prezidentských voleb. Čekalo se jen, jak silné karty jednotliví kritici Smeru získají. A snad jedině v tomhle punktu jsme byli svědky překvapení.
Díky tomu, že byl Matovič zejména v poslední fázi kampaně nejsilnějším oponentem vládní „mafie Smeru“, dokázal za čtvrt roku zečtyřnásobit své preference. Ačkoli tohoto enfant terrible slovenské politiky znají voliči už deset let, byl tentokrát nejpřesvědčivější a často jako šašek říkal králi (ve skutečnosti voličům) nepohodlné pravdy. Ve finále pak dokázal srozumitelně oslovit i stoupence jiných stran, včetně kotlebovského extrému, jehož koaliční potenciál je nulový. Prostě kdo chtěl zatlouct další hřebík do Ficovy politické rakve, neváhal podpořit efekt Matovičovy sněhové koule.
Přichází tedy změna. K jejímu uskutečnění má Matovič dokonce silnější mandát než kdysi Mikuláš Dzurinda a Iveta Radičová, ti totiž Vladimíra Mečiara a Roberta Fica neporazili ve volbách, ale svými parlamentními většinami. Na druhou stranu je nutné říct, že žádná skutečná revoluce se nekoná – odhlédneme-li od vyhrocených emocí, jde prakticky o standardní výměnu u kormidla, byť není vyloučeno, že nová košťata můžou vymést i smetí, které by jinak mohlo zůstat pod kobercem.
A ještě jedna okolnost podtrhuje, že Slovensko je fungující demokracií. Nejenže se zástupci maďarské menšiny nenechali zahnat na jednu společnou kandidátku, a jsou proto poprvé za třicet let mimo parlament, existenční nejistota opustila i jejich voliče. Také mnozí z nich přispěli k jasné výhře OĽaNO.
Slovensko, jehož zahraničněpolitická orientace se nemění, na nějakou změnu zralé bylo. Je jen otázka, zdali právě na tu, již nabídne nová středopravá vláda. Otazníky vyvolává už sám hlavní léčitel, nevyzpytatelný Matovič, který dosud bodoval spíše jen jako kritik a bavič, o jehož schopnosti stát se teď konstruktivním lídrem a tmelem rodící se čtyřkoalice není těžké pochybovat. Ale budiž, jak řekl expremiér Dzurinda, příležitost dělá lídra.
Nástup Matovičovy koalice je dovršením změny, která loni začala příchodem královny slovenské politiky Zuzany Čaputové do prezidentského paláce. Jenže slibovaná očista státu se bude mnoha lidem zamlouvat jen do chvíle, než pocítí případnou sociální nepohodu, přičemž ekonomické prognózy nastupující vládě do karet příliš nehrají. Ta by se proto vedle uklízení měla co nejrychleji připravovat na horší časy. Volič, jemuž se vydělaný krajíc chleba začne v jeho očích ztenčovat, příště nezaváhá a bude hledat zastání jinde. Smer nebyl poražen na hlavu a na chyby nové moci si rád počká. Robert Fico včera nevypadal na to, že by chtěl opustit ring.
Slovensko na nějakou změnu zralé bylo. Je jen otázka, zdali právě na tu, kterou nabídne nová vláda. Pochybnosti vyvolává už sám hlavní léčitel Matovič, známý svou nevyzpytatelností.