Dlouho byla jen skrytým číslem
Začátkem roku 1962 se Spojené státy usilovně snažily dohonit sovětské prvenství ve vesmíru a dostat na oběžnou dráhu svého astronauta Johna Glenna. Výpočty pro jeho let pocházely z počítače. Astronaut ale hromadě železa nevěřil a požádal, aby vše ještě překontrolovala matematička Katherine Johnsonová.
„Když řekne, že čísla jsou v pořádku, jsem připraven letět,“řekl.
Katherine Johnsonová vzala tužku a logaritmické pravítko, všechno jí vyšlo a John Glenn se stal třetím světovým a prvním americkým astronautem, který obletěl Zemi.
Později se podílela na projektu Apollo, který vynesl lidi na Měsíc. Když mise Apolla 13 v roce 1970 selhala kvůli výbuchu kyslíkové nádrže ve vesmíru, šlo posádce o život. Přistávací modul bezpečně klesl na padácích do Tichého oceánu i díky propočtům nouzových scénářů, na nichž pracovala Katherine Johnsonová. Stihla ještě připravovat výpočty pro lety raketoplánů a také pro neuskutečněnou misi na Mars.
V roce 1986 šla do důchodu. Bylo jí tehdy 68 let.
Přestože svůj život věnovala letům do vesmíru, musela bojovat s problémy ostudně přízemními. Dnes se zdají až neuvěřitelné. Jako žena se ve svém oboru prosazovala obtížněji než muži. A k tomu ještě měla černou pleť, což v tehdejší Americe nebyla žádná výhra.
Černoška z NASA
Narodila se v roce 1918, její matkou byla učitelka a otcem farmář. Už v dětství ráda počítala – kroky na cestě do kostela i hvězdy na obloze. Aby mohla studovat střední školu, museli se rodiče přestěhovat 200 kilometrů daleko do místa, kde škola černé studenty přijímala. Černošskou Západovirginskou státní univerzitu začala studovat ve čtrnácti letech. Učil ji tam Schieffelin Claytor, teprve třetí Američan černé pleti, který získal doktorát z matematiky. Zájem o tento obor v ní povzbudil.
Kvůli svým třem dětem se stala na desetiletí učitelkou. V roce 1952 však zájem o vědu zvítězil. Přijali ji jako matematičku v Národním poradním výboru pro letectví, který se pak stal součástí kosmické agentury NASA. Ženy s matematickým vzděláním se díky schopnosti zvládnout dlouhé a složité výpočty staly součástí ústavu, ale zůstávaly ve stínu mužů. Od druhé světové války platil prezidentský výnos o zákazu rasové diskriminace v obranném průmyslu, ale staré tradice přežívaly. Černé ženy seděly v jiných místnostech než bílé ženy. Toalety určené černým zaměstnancům byly speciálně označeny. Katherine Johnsonová si toho nevšimla, a chodila na toaletu pro bílé. Nikdo jí to nevyčítal. „NASA byla velmi profesionální instituce. Lidé tam neměli čas starat se o to, kdo má jakou barvu pleti,“hodnotila s odstupem půl století.
Nicméně i tak musela postupně bourat bariéry. Sama to popisuje tak, že si prostě stála za svým. Byla první ženou v jejich oddělení, která směla podepsat výzkumnou zprávu – její šéf nepřišel na to, jak jejímu podpisu zabránit. Vnutila se na odborné porady, kam chodili jen muži. Zeptala se: „Je nějaký zákon, který by mi účast zakazoval?“Zákon nebyl, tak zůstala.
Něco však tehdy probourat nedokázala. Stala se spoluautorkou dvou desítek odborných studií, její matematické schopnosti, stejně jako schopnosti jejích kolegyň, bílých i černých, všichni využívali. Ale veřejnost se o jejich významu tehdy prakticky nedozvěděla. Interně v NASA dostávala ocenění za mimořádné výsledky. Ale čestné doktoráty začaly přicházet až na přelomu tisíciletí, medaili od prezidenta Baracka Obamy dostala v roce 2015, medaili Kongresu v roce 2019. Film o ní a jejích černých spolupracovnicích byl natočen v roce 2016. Jmenoval se výstižně: Hidden Figures (Skrytá čísla). Toho všeho se nakonec dočkala. Zemřela v pondělí 24. února 2020. Bylo jí 101 let.