Dva týdny pospolu? To bychom nedali

PRAHA „Manželka mi zatrhla chodit na větší nákupy, abych prý nevyvolal paniku a neplašil lidi, že skupuji zásoby a vím něco víc, než všichni ostatní. Tak místo mě nakupuje syn,“směje se dlouholetý poslanec ODS Marek Benda. Dolní komora včera zahájila první schůzi poté, co se potvrdilo, že v Česku jsou lidé nakažení koronavirem. A strašák byl ve sněmovně znát, jen se tam místo virů šířily úlevné žerty o něm.

„Kolegové za mnou chodí s různými vtípky. Třeba s tím, co by nastalo, kdyby někdo začal kašlat a pozdravil by nás italsky Buon giorno – jestli bychom to tady celé zavřeli,“hlásil předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO).

Že je něco jinak, bylo patrné hned u vstupu do sídla dolní komory. Hlavně podle toho, že až do odvolání tam nikdo kromě zaměstnanců, politiků a novinářů vůbec nesmí. Tedy ani školní exkurze či veřejnost, jak bývá běžné. Zástupcům médií doporučila kancelář sněmovny, aby nechodili v příliš hojných počtech.

Ukázalo se, že žurnalisti jsou svéhlaví. „No, sice jsme apelovali, aby sem dorazilo co nejméně novinářů a ejhle, je jich tu snad nejvíc v celé historii,“ukazoval k velké skupině píšících redaktorů jeden z mužů ostrahy. „Koronavirus holt vládne světem,“smál se jeho kolega.

Existence zvláštních opatření plyne hlavně z přítomnosti barelů s dezinfekcí; po chodbách sněmovny pak místo obligátních dam s tácy plnými obložených chlebíčků včera projížděly tytéž dámy s vozíčky plnými hygienických prostředků včetně jednorázových papírových ubrousků. Štouravý novinář by pak mohl namítnout, že na dámské toalety zvýšená hygiena nedoputovala – žádné mýdlo ani papírové ubrousky, o dezinfekci nemluvě.

Ať už skupováním učinil z roušek a respirátorů silně nedostatkové zboží v Česku kdokoli, na ochranu zákonodárců to nebylo – žádné tu k dispozici nejsou. „Zájem o roušky tady ještě nezazněl. I když … možná za tu fotku by to stálo,“zamýšlel se včera Vondráček.

Ukazuje se, že lékem, který poslanci v boji proti virové panice nasazují, je humor – ostatně typicky český nástroj ke zdolání strázní. „Opatření tu asi jsou, příliš jsem toho však nepostřehl. Co jsem ale viděl jako první, jsou ty zábrany před vchodem. A to fakt nevím, k čemu jsou dobré, jestli brání koronaviru, nebo jestli tam něco stavějí? To jsem nepochopil,“vyprávěl Benda.

Do chodu sněmovny se panika nepromítla, jen se koronavirus přidává do množiny témat, jež chce opozice od vlády vysvětlit, respektive jí za ně spílat. Nákaza se stala jedním z hlavních námětů, a aniž by někdo zpochybňoval cenu lidského zdraví či nutnost důsledné prevence, i poslanci si potřebovali od panického transu mimo pultík ulevit.

Mimo záznam politici dodávali, že nejhorší by bylo, kdyby spolu museli trávit čtrnáctidenní karanténu – shoda panuje na tom, že by to mělo devastační psychické účinky. Ale zase by se toho hodně udělalo, jak uvedl Benda: „Ono by nás to přinutilo. Zažil jsem, jak nás tu před lety David Rath školil na předloze o stavebním spoření. Seděli jsme tu čtyři dny v kuse, já jsem spal v křesle u sebe v kanceláři. To bylo něco.“

Ukazuje se, že lékem, který poslanci v boji proti virové panice nasazují, je humor