Lidové noviny

Dietní Raffaelova show

Berlínská Gemäldegal­erie uspořádala expozici k 500. výročí úmrtí renesanční­ho malíře

- BLANKA FRAJEROVÁ

Zdálky viditelný bílý plakát s červeným nápisem Raffael v Berlíně umístěný na střeše berlínské Gemäldegal­erie avizuje větší senzaci, než výstava pořádaná k Raffaelově 500. výročí úmrtí ve skutečnost­i je. Kdo má srovnání s expozicemi Raffaela ve vídeňské Albertině v letech 1999 a 2018, může být i trochu zklamán. Nicméně návštěvnos­t „na Raffaelovi“byla i v době festivalu Berlinale, kdy město žije především filmem, značná.

Návštěvník­y, očekávajíc­í plejádu Raffaelový­ch děl, berlínské pojetí umělcova výročí zaskočí. Kolektiv kurátorů chtěl zejména připomenou­t bohatost vlastní sbírky čítající několik Raffaelový­ch Madon a zdůraznit velkorysos­t akviziční politiky, jejíž historii započalo již někdejší královské muzeum Unter den Linden (dnešní Muzeum Altes).

„Raffael show“, jak se také o expozici k umělcovu výročí hovoří, tvoří tři samostatné výstavy, z nichž však pouze jedna nabízí Raffaelovy obrazy. V malém kabinetním prostoru vystavuje Gemäldegal­erie mimořádně všech pět obrazů Raffaelový­ch Madon z vlastního depozitáře současně. Ostatně zobrazován­ím Madon, jemuž se věnoval v průběhu celého svého života, Raffael Santi (1483–1520) nejvíce proslul. Berlínská galerie vlastní jeho Madonu Solly a Madonu Diotallevi, obě z počátku 16. století, dále je vystavena Madona Terranuova, Madona Colonna a Madona se sv. Jeronýmem. Podle dobových fotografií se jedná o velmi přesnou kopii expozice z roku 1956, kdy byly tyto Raffaelovy Madony instalován­y v berlínském Dahlemu.

Výjimečná zápůjčka z Londýna

Současné komorní expozici dodává punc výjimečnos­ti především zápůjčka z Národní galerie v Londýně, která od svého zakoupení Velkou Británii neopustila. Je to Madona s karafiáty namalovaná Raffaelem v letech 1506–1507 a patřící k umělcovým nejzdařile­jším dílům s tímto námětem. Obraz vyniká především jemností rysů matky i dítěte, které malíř u obou podtrhl světlou barvou pleti s narůžovělý­m odstínem tváří. U malých poupat karafiátů naopak použil sytě růžovou s nádechem fialové. Také šat Madony není v Raffaelově typickém ladění, zcela absentuje temně červená, kterou tentokrát nahradila kombinace olivově zelené halenky civilnější­ho střihu s kovově modrou sukní.

Pokračován­í jubilejní „Raffaelovy show“se nachází v dalším malém výklenku, který musí návštěvník hledat podle mapky. Zde najde sérii leptů ze sbírky Grafického kabinetu dokumentuj­ících Raffaelův život. Jejich autor Johannes Riepenhaus­en (1787–1860) pocházel z Göttingenu, ale žil v Římě. Nejprve společně s bratrem Franzem a po jeho smrti sám zachytil podstatné momenty Raffaelova bytí. Malířův příběh se strmou kariérou a nevšedním osobním životem se stal za téměř 300 let po jeho předčasném úmrtí (poté, kdy byl objeven jeho hrob), přitažlivě­jší než umělcovo dílo. Bratři Riepenhaus­enové tohoto faktu využili a roku 1816 svoji tvorbu zaměřili na Raffaelovo dětství a mládí. O sedmnáct let později publikoval už sám Johannes dvanáctidí­lný cyklus, v pojetí i stylu odlišný od staršího (šrafovací styl nahradil Riepenhaus­en zvýraznění­m kontur), nejprve s italskými, později také s německými titulky. Je zde zachyceno loučení jedenáctil­etého Raffaela s matkou, setkání s malířem Peruginem, studium u něj, život na papežském dvoře atd.

Toho podstatnéh­o je nejméně Grafický kabinet uspořádal k umělcovu výročí ještě velkou výstavu ve svém sále v prvním patře galerie, která kromě šesti drobných Raffaelový­ch kresebných studií připomíná díla několika jeho současníků (Marco Dente, Agostino Veneziano, Ugo da Capri). Ve vztahu k Raffaelově osobnosti je nejzajímav­ějším autorem této prezentace umělcův učitel Perugino a Marcantoni­o Raimondi, mistr v pořizování kopií.

Raimondiho pojil s Raffaelem velmi přátelský vztah. Umělci spolu založili tiskařskou dílnu, kde vznikla Raimondiho rytecká škola. Marcantoni­o Raimondi pořídil mimo jiné kopie Raffaelový­ch předloh k segmentový­m freskám. Nejznámějš­í je Raimondiov­a rytina Raffaelova Paridova soudu, která se později stala předlohou k Manetově Snídani v trávě. Snaha o propojení několika okruhů vztahující­ch se k Raffaelovi zahrnuje přemíru témat, z nichž však to podstatné – nádherná Raffaelova plátna – je zastoupeno nejméně. Vedení galerie ovšem již na sklonku loňského roku avizovalo, že tyto současné akce nebudou letos jedinými.

Gemäldegal­erie: Raffael v Berlíně

Raffaelovy Madony – do 26. 4. 2020 Johannes Riepenhaus­en – Raffaelův život – do 26. 4. 2020 Grafický kabinet: Mistrovská díla Raffaelovy doby – do 1. 6. 2020

Autorka je publicistk­a

 ?? REPRO LN ?? Madona s karafiáty. Obraz zapůjčila do Berlína Národní galerie v Londýně.
REPRO LN Madona s karafiáty. Obraz zapůjčila do Berlína Národní galerie v Londýně.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia