Dietní Raffaelova show
Berlínská Gemäldegalerie uspořádala expozici k 500. výročí úmrtí renesančního malíře
Zdálky viditelný bílý plakát s červeným nápisem Raffael v Berlíně umístěný na střeše berlínské Gemäldegalerie avizuje větší senzaci, než výstava pořádaná k Raffaelově 500. výročí úmrtí ve skutečnosti je. Kdo má srovnání s expozicemi Raffaela ve vídeňské Albertině v letech 1999 a 2018, může být i trochu zklamán. Nicméně návštěvnost „na Raffaelovi“byla i v době festivalu Berlinale, kdy město žije především filmem, značná.
Návštěvníky, očekávající plejádu Raffaelových děl, berlínské pojetí umělcova výročí zaskočí. Kolektiv kurátorů chtěl zejména připomenout bohatost vlastní sbírky čítající několik Raffaelových Madon a zdůraznit velkorysost akviziční politiky, jejíž historii započalo již někdejší královské muzeum Unter den Linden (dnešní Muzeum Altes).
„Raffael show“, jak se také o expozici k umělcovu výročí hovoří, tvoří tři samostatné výstavy, z nichž však pouze jedna nabízí Raffaelovy obrazy. V malém kabinetním prostoru vystavuje Gemäldegalerie mimořádně všech pět obrazů Raffaelových Madon z vlastního depozitáře současně. Ostatně zobrazováním Madon, jemuž se věnoval v průběhu celého svého života, Raffael Santi (1483–1520) nejvíce proslul. Berlínská galerie vlastní jeho Madonu Solly a Madonu Diotallevi, obě z počátku 16. století, dále je vystavena Madona Terranuova, Madona Colonna a Madona se sv. Jeronýmem. Podle dobových fotografií se jedná o velmi přesnou kopii expozice z roku 1956, kdy byly tyto Raffaelovy Madony instalovány v berlínském Dahlemu.
Výjimečná zápůjčka z Londýna
Současné komorní expozici dodává punc výjimečnosti především zápůjčka z Národní galerie v Londýně, která od svého zakoupení Velkou Británii neopustila. Je to Madona s karafiáty namalovaná Raffaelem v letech 1506–1507 a patřící k umělcovým nejzdařilejším dílům s tímto námětem. Obraz vyniká především jemností rysů matky i dítěte, které malíř u obou podtrhl světlou barvou pleti s narůžovělým odstínem tváří. U malých poupat karafiátů naopak použil sytě růžovou s nádechem fialové. Také šat Madony není v Raffaelově typickém ladění, zcela absentuje temně červená, kterou tentokrát nahradila kombinace olivově zelené halenky civilnějšího střihu s kovově modrou sukní.
Pokračování jubilejní „Raffaelovy show“se nachází v dalším malém výklenku, který musí návštěvník hledat podle mapky. Zde najde sérii leptů ze sbírky Grafického kabinetu dokumentujících Raffaelův život. Jejich autor Johannes Riepenhausen (1787–1860) pocházel z Göttingenu, ale žil v Římě. Nejprve společně s bratrem Franzem a po jeho smrti sám zachytil podstatné momenty Raffaelova bytí. Malířův příběh se strmou kariérou a nevšedním osobním životem se stal za téměř 300 let po jeho předčasném úmrtí (poté, kdy byl objeven jeho hrob), přitažlivější než umělcovo dílo. Bratři Riepenhausenové tohoto faktu využili a roku 1816 svoji tvorbu zaměřili na Raffaelovo dětství a mládí. O sedmnáct let později publikoval už sám Johannes dvanáctidílný cyklus, v pojetí i stylu odlišný od staršího (šrafovací styl nahradil Riepenhausen zvýrazněním kontur), nejprve s italskými, později také s německými titulky. Je zde zachyceno loučení jedenáctiletého Raffaela s matkou, setkání s malířem Peruginem, studium u něj, život na papežském dvoře atd.
Toho podstatného je nejméně Grafický kabinet uspořádal k umělcovu výročí ještě velkou výstavu ve svém sále v prvním patře galerie, která kromě šesti drobných Raffaelových kresebných studií připomíná díla několika jeho současníků (Marco Dente, Agostino Veneziano, Ugo da Capri). Ve vztahu k Raffaelově osobnosti je nejzajímavějším autorem této prezentace umělcův učitel Perugino a Marcantonio Raimondi, mistr v pořizování kopií.
Raimondiho pojil s Raffaelem velmi přátelský vztah. Umělci spolu založili tiskařskou dílnu, kde vznikla Raimondiho rytecká škola. Marcantonio Raimondi pořídil mimo jiné kopie Raffaelových předloh k segmentovým freskám. Nejznámější je Raimondiova rytina Raffaelova Paridova soudu, která se později stala předlohou k Manetově Snídani v trávě. Snaha o propojení několika okruhů vztahujících se k Raffaelovi zahrnuje přemíru témat, z nichž však to podstatné – nádherná Raffaelova plátna – je zastoupeno nejméně. Vedení galerie ovšem již na sklonku loňského roku avizovalo, že tyto současné akce nebudou letos jedinými.
Gemäldegalerie: Raffael v Berlíně
Raffaelovy Madony – do 26. 4. 2020 Johannes Riepenhausen – Raffaelův život – do 26. 4. 2020 Grafický kabinet: Mistrovská díla Raffaelovy doby – do 1. 6. 2020
Autorka je publicistka