Proti politické korektnosti politicky korektně?!

Obzvláště protivný je mi ten typ argumentace, kdy je nesouhlas s názorem automaticky vykládán jako souhlas s jeho opakem. Tak když nesouhlasíte s pravicí, jste automaticky pokládán za levičáka, když se vám nezdá heslo o pravdě a lásce, hned se vám vmete, že prosazujete vládu lži a nenávisti, atp. Kdo takhle argumentuje, říká o sobě, že na svět nahlíží veskrze ideologicky. Jeho obzorem je jednoduchá mřížka, s níž přeměřuje svět a vše strká do jedné či druhé přihrádky.

Podobnou strategii ale může využít i sám mluvčí, když svou názorovou pozici ospravedlňuje jen tím, že kritizuje pozici opačnou. Jedna paní mi například před druhým kolem prezidentské volby na otázku, koho bude volit, řekla, že Drahoše ne, protože je pro uprchlíky. K Zemanovi se nechtěla hlásit, tak to udělala tak, že si našla něco na protikandidátovi. Když se kandidát, jemuž hodím hlas, vůbec nezmíní, nemusí se ani probírat jeho slabiny. Setkal jsem se i s tím, že se takto zdůvodňovala volba i v situaci, kdy možností bylo více. Za doby skandálů na pražském magistrátu tak někdo zdůvodňoval svou volbu ODS s tím, že přece „socany“nemůže.

Zahaleno mlhou a tajemstvím Přijde mi, že nějak takhle se operuje i s populárním tématem poslední doby – politickou korektností. Stěží dnes najít oblíbenější terč. Politická korektnost dnes dosahuje statusu až jakéhosi prvotního hříchu naší kultury, od nějž by jistě bylo možné odvodit i všechny ostatní nedostatky a útrapy. Nedovolil bych si politickou korektnost hájit, ale u jejích kritiků zřetelně postrádám alespoň náznak toho, co by si místo současného úzu představovali. Nebylo by nakonec jednodušší, aby dotyční kritici rovnou psali, jak uznají za vhodné? Každý se předhání v rétorických popravách, které jsou však psány zcela běžným ničím nevybočujícím jazykem. Píší se zkrátka politicky korektní články o tom, jak je politická korektnost špatná. Lze se pak jen domýšlet, že autoři by asi něco velmi rádi řekli, mají to na jazyku, ale neřeknou to ani nenapíší.

Bojí se? Anebo tito autoři argumentují nepřímo v podobném stylu, jak bylo výše naznačeno? Plédují ve skutečnosti za nějakou nekorektnost, tedy doslova nesprávnost, ale spíše asi netaktnost, neslušnost, necitlivost k druhým, absenci ohledů? Anebo snad neférově argumentuji já, a sice tak, jak jsem naznačil v úvodu? Jestli ano, tak se toho dopouštím z čiré nouze. Věc je totiž zahalena obzvláštní mlhou a tajemstvím a jeden se v tom nevyzná. Na přímou otázku se vždy někam uhne. Např. Karel Oliva se v pořadu Barbory Tachecí rozbouřil proti politické korektnosti a na upřesňující dotaz nejasně zmínil pouze MeToo. Souvislost opravdu není zřejmá, když se MeToo týká sexuálního obtěžování, tj. činů, nikoliv jazyka. Ale i tak, jaké vlastně mají být hranice? Každý mlží.

Karel Oliva by navíc jakožto jazykovědec měl být v této věci nanejvýš povolaným osvícencem. Proto ho vyzývám, aby se vyjádřil jasně a zřetelně a naznačil, jak se na veřejnosti správně projevovat. Bude-li se zdát úkol moc obtížným, vyzývám ho, aby se alespoň dopustil několika nekorektních vyjádření. Čtenáři prosí o něco plnotučného! Inspirace je přitom tolik. Kolik jen komiků z toho žije! Za všechny jmenujme třeba Cohenova Borata. Brání tak někdo Olivovi, aby řekl pravdu o blondýnkách? Bojí se říct, že Cikáni kradou, že si bezdomovci za všechno mohou sami, že islám je kulturou vrahů, že Negři smrdí, Němci jsou stejně v jádru nacisti, Židé ovládají svět, že ženám je nakonec vždycky lépe u plotny? Jde o něco z tohoto? Nebo je to něco jiného, co démon korektnosti nenechá promluvit? Prosím snažně o uvedení věci na pravou míru a zcela svobodné vyjádření vlastního soukromého názoru!