Slovenští vítězové a poražení
Říká se, že dějiny píšou vítězové a na ty, kteří prohráli, si časem nikdo nevzpomene. Kdo vyhrál volby na Slovensku a povede příští vládu, je jasné. Igor Matovič a jeho protikorupční hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO) využili něco, čemu se říká „momentum“. V pravou chvíli přišli se správnou strategií i tématy a uspěli – co na tom, že v listopadu jim dávaly prognózy lehce nad pět procent, čili nejistotu, jestli vůbec budou v parlamentu zastoupeni.
Pokud jde o poražené slovenských voleb, je jich celá řada. Na prvním místě je asi třeba uvést levicově-liberální koalici Progresívne Slovensko / Spolu. Ještě loni koncem března oslavovali její představitelé v bratislavské Staré tržnici vítězství prezidentské kandidátky Zuzany Čaputové, teď se naopak na stejném místě oklepávali z neúspěchu. Na to, aby se dostali do parlamentu, jim chyběla necelá tisícovka hlasů. Přitom v květnu 2019 dokázali vyhrát volby do europarlamentu.
K těm, pro něž nedopadly volby dobře, patří strany zastupující maďarskou menšinu. Vůbec poprvé od roku 1990 nebudou mít na Slovensku parlamentní zastoupení. Kdysi táhly za jeden provaz, pak se rozhádaly. Jedné bylo vyčítáno, že se nechá platit stranou Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána. Druhá se pokoušela překonat tradiční napětí mezi maďarskou a slovenskou komunitou a držet si aspoň navenek odstup od Budapešti.
Teď budou Maďaři v Národní radě chybět. Shodou okolností v roce, kdy uplyne sto let od Trianonské smlouvy. Většina Maďarů, bez ohledu na politické preference, považuje smlouvu, která stanovila hranice maďarského státu, za národní tragédii, neboť útvar, který nově vznikl na troskách někdejšího Uherského království, byl svou rozlohou pouze třetinový.
Vůbec poprvé od roku 1990 nebudou mít na Slovensku parlamentní zastoupení strany zastupující maďarskou menšinu. Shodou okolností v roce, kdy uplyne sto let od Trianonské smlouvy.
Podobně jako dřív bych si o neúspěchu maďarských stran rád vyměnil pár mailů s novinářským kolegou Petrem Morvayem. Už to ale nepůjde. Dva dny po volbách náhle umřel. Dožil se pouhých 51 let. Coby Maďar z jižního Slovenska dokázal jako málokdo podat ucelený obraz slovensko-maďarských vztahů. Bez sentimentu a iluzí.
Potkali jsme se začátkem 90. let na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jsme oba studovali politologii. U dlouhých stolů posluchárny v Celetné 13 sedával často naproti mně. Občas jsme něco prohodili, luštili si vzájemně poznámky. Já měl určitý ostych. Ne proto, že byl starší, ale proto, že v té době už psával do tisku, mimo jiné i do Lidových novin. Tam tehdy vycházela pravidelná středoevropská příloha s texty z Gazety Wyborczej, Magyar Hírlapu či slovenského Sme. Po studiích jsme se párkrát potkali v Praze, kontakt ale udržovali hlavně na dálku.
Petře, měj se pěkně a pozdravuj tam v tom nebi, které nezná Maďary nebo Slováky, ale pouze dobré lidi!