Únos ve vesmíru
Filmaři by to mohli natočit jako přepadení v kosmu. Před pár dny se družice MEV-1 společnosti Northrop Grumman přiblížila na oběžné dráze kolem Země ke komunikačnímu satelitu, který v roce 2001 vypustila skupina Intelsat a jenž je už bez paliva. Nová družice se připojila ke staré a fakticky ji ovládla. Jejím úkolem je odtlačit ji na jinou dráhu, kde „unesený“objekt bude operovat ještě pět let. Pak jej „invazní“družice navede na trajektorii směřující do mořského smetiště předmětů z vesmíru. Sama má poté zamířit k jiné vybrané družici a obsadit zase ji.
Proč to? Aktivní družice MEV-1 je kosmické plavidlo, které by mělo jednak prodloužit životnost některých satelitů bez paliva, jednak jim pomoci bezpečně se dostat z oběžné dráhy. Ta je totiž stále víc zamořena nefunkčními družicemi, ale také horními stupni raket a různými nebezpečnými předměty, jež se uvolnily z lidmi vytvořených kosmických objektů.
Časem, třeba i za dlouhá desetiletí, či dokonce stovky let, klesne kosmické smetí do zemské atmosféry. Ideální je, když se v ní třením rozžhaví a shoří na popel. Jenže to se pokaždé nepovede a nějaký ten odolný kovový kus sem tam dopadne až na povrch Země. Proto se navigátoři snaží nasměrovat padající vesmírný odpad do vytipované neobydlené oblasti jižního Tichého oceánu mezi Chile a Novým Zélandem. Letadel tam moc nelétá, lodě se tam často neplaví, a jejich posádky ještě včas dostanou varování, které oblasti o rozloze asi 10 000 čtverečních kilometrů (což je velikost Jihočeského kraje) se mají vyhnout. Ovšem takto bezpečný návrat je drahý, a tak operátoři často směřují zbytky svých ještě ovládaných kosmických objektů do jiných moří, kde je riziko, že někomu spadnou na hlavu, minimální, i když ne nulové. No a družice, která se vymkla kontrole, může spadnout kamkoli.
Proto se tedy nyní testují „únosy“prováděné kosmickým plavidlem MEV-1. Předloni a loni už jinou metodu lapání nebezpečných předmětů ve vesmíru zkoumala družice nazvaná RemoveDebris. Je vybavená laserovými zaměřovači, sítí a harpunou na laně. Polapila dva malé satelity, které sama vypustila – jeden chytila do sítě, druhý napíchla na vystřelenou harpunu.
Plánuje se také vyslání odchytávacího plavidla s „lepkavým“(díky elektrostatickým silám) robotickým ramenem, případně přístroje, který by měl vysláním paprsků nabitých částic na dálku „natlačit“kosmické smetí na vhodnou dráhu vedoucí do atmosféry. Uvažuje se i o využití laserů, které by nechtěné smetí odpařily, ale to zavání vesmírným zbrojením, což je hodně citlivé téma.
Nápadů je tedy dost, třeba nějaký překročí stadium experimentů a dostane se do praxe. Aby se nemusel opakovat příběh kosmické laboratoře Skylab, jejíž zbytky dopadly v roce 1979 poblíž australského Perthu. Tamní městská rada pak poslala americké kosmické agentuře NASA pokutu za znečišťování veřejného prostranství. Anebo příběh ruské vojenské družice Meridian, jejíž zbytky spadly v roce 2011 ve vesnici Vagajcevo asi sto kilometrů od Novosibirsku. Ironicky na dům v ulici Kosmonautů.
Zbytky kosmické laboratoře Skylab dopadly v roce 1979 poblíž australského Perthu. Tamní městská rada pak poslala americké kosmické agentuře NASA pokutu za znečišťování veřejného prostranství.