Kladivo na církevní restituce
Případ cisterciáků může být důkazem, že ztrácíme jeden z pilířů demokratického státu – nezávislou justici
Církevní restituce měly jednou pro vždy uzavřít historické majetkové křivdy a dát budoucnost zchátralým budovám či zplanělým lesům. Místo toho jsme ale svědky pokračování politického zápasu. Ten se z volebních kampaní potichu přesunul přímo do soudních síní. Jak ukazuje případ cisterciáckého řádu, populismus už nahlodává další pilíř demokratického státu.
Vrchní soud v Praze v kauze cisterciáků z Vyššího Brodu vydal vloni velmi překvapivý rozsudek. Cisterciákům byl odejmut dříve navrácený a řádem spravovaný les. Řád musel tento les opět předat Lesům ČR, a. s. Při ústním jednání před vynesením rozsudku se laskavý předseda senátu omluvil přítomnému převorovi řádu s tím, že Benešovy dekrety použité v rozsudku jsou nedotknutelnou „posvátnou krávou“českého právního řádu.
S tímto principem je z pohledu českého právního řádu samozřejmě nutno souhlasit. Dekrety prezidenta republiky z roku 1946 jsou podle názoru nejvyšších právních autorit nedílnou součástí dnes platného právního řádu České republiky. To by však nemělo bránit tomu, aby soudy posuzovaly zákonnost aplikace dekretů ve světle právního systému, který platil do 24. února 1948, a současně aby dekrety nebyly zneužívány jako technický nástroj dnešní populistické politiky.
Kdo je tady zrádce?
V období krátce trvající třetí republiky, ve které Benešovy dekrety vznikly, jsme byli z dnešního pohledu právním státem. Stejně jako dnes platil i tehdy správní řád. Stejně jako dnes nebyly zákony ani dekrety žádným kladivem na čarodějnice, ale spíše promyšlenými a precizně formulovanými normami. I tehdy však existovaly otázky výkladu – které však byly již v té době příslušnými orgány vyjasněny.
Mimo jiné bylo pečlivě rozlišováno mezi fyzickými a právnickými osobami. Majetek právnických osob a korporací, jejichž správa aktivně sloužila německým nebo fašistickým a nacistickým účelům, měl být konfiskován. Protože bylo mnohdy těžké posoudit, zda se o takový případ jedná, byl výslovně určen úřad, který měl rozhodnout, zda jsou uvedené podmínky splněny, či nikoliv. Pouze v případě, že tento úřad určitou právnickou osobu kategorizoval jako zrádce a nepřítele republiky, mohly případně vydané konfiskační vyhlášky působit zamýšlené účinky.
Bez ohledu na to, že v roce 1946 výše uvedený orgán stejně jako vláda výslovně rozhodly, že církevní majetek slouží veřejnému prospěchu, a proto nemůže být předmětem konfiskace, příslušný zemský národní výbor nikdy cisterciáky z Vyššího Brodu za zrádce a národně nespolehlivé neoznačil. To by ostatně nebylo ani tak jednoduché, neboť majetek cisterciáků byl zabaven nacisty, mnoho členů tohoto řádu bylo uvězněno a někteří byli zabiti v německých koncentračních táborech.
Pokud jde o třetí Československou republiku, je třeba mít na paměti, že v prvních svobodných volbách po druhé světové válce byla komunistická strana schopna mobilizovat velkou skupinu voličů. Kromě funkce předsedy vlády (Klement Gottwald) byla již v roce 1946 v rukou komunistických ministrů řada dalších ministerstev. Stejně tak ministerstvo zemědělství bylo pod vedením notorického manipulátora Júlia Ďuriše. I tak je ale historickým faktem, že toto ministerstvo kategorizovalo cisterciáky z Vyššího Brodu jako zrádce teprve po komunistickém puči v roce 1948. Tím bylo urychleno komunisty zamýšlené vyvlastnění.
Právní stát vs. právní stát Vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše vyhrála svou volební kampaň v roce 2013 se slibem, že zvrátí majetkové vypořádání s církvemi přijaté předchozí vládou. Když si vládní činitelé uvědomili, že by to v právním státě nebylo tak jednoduché, byly alespoň vybrány některé řády, jejichž majetek zkrátka nebude restituován. Rozhněvané veřejnosti tím měla být předložena alespoň nějaká oběť. Cisterciáci z Vyššího Brodu byli jedním z těchto „obětních beránků“. Přesto dokázali v mnohaletých nákladných soudních řízeních své nároky a vrácení majetku soudně prosadit. Od roku 1989 si totiž soudy nikdy nedovolily zpochybnit rozhodnutí svých předchůdců, kteří se aplikací dekretů zabývali v době, kdy se stávaly materiální realitou.
Nyní, 75 let po válce, však rozsudek Vrchního soudu v Praze, který byl v mezičase potvrzen Nejvyšším soudem ČR, cisterciáky označil za kolaboranty a zrádce ve smyslu Benešových dekretů. Přitom je nutno znovu podotknout, že třetí republika jakožto právní stát dospěla k rozhodnutí jinému. Ve zmíněných rozhodnutích z poslední doby není respektován stav po Benešových dekretech z roku 1946, ale majetkové křivdy z roku 1948.
Cisterciáci se nyní musí obrátit na Ústavní soud. Jeho rozhodnutí se však už nebude týkat pouze majetku ve Vyšším Brodě, ale i otázky, zda je Česká republika právním státem – nebo zda vyšší soudy v této zemi smějí místo spravedlnosti prosazovat politiku.
Rozhodnutí Ústavního soudu se bude týkat i otázky, zda vyšší soudy smějí místo spravedlnosti prosazovat politiku
Autor je kancléřem Českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů