Dobro kmene

Den, který změnil svět, hlásaly titulky médií celého světa po útocích al-Káidy na budovy Světového obchodního centra v New Yorku před devatenácti lety. Svět se změnil, ale ve většině aspektů fungoval i nadále tak jako dříve.

Další veliký otřes jsme prožili 14. září 2008, kdy zkrachovala investiční banka Lehman Brothers a začala světová finanční krize, z které se svět vzpamatoval až v roce 2009. Jistota bezpečí a růstu, nastartovaná zázračným rokem 1989, byla otřesena. Ale důvěra se rychle vrátila a světové akciové trhy zažívaly bezprecedentní růst, trvající od podzimu 2009 až do minulého týdne. Až ten malý zmetek, SARS-CoV-2 velikosti několika nanometrů, všechno změnil.

Mění náš pohled na globalizaci, bezpečnost, význam státních hranic, na strategická odvětví i hospodářský růst a jeho význam.

Dnes vidíme, jak snadno zranitelný je náš nejen hospodářský, ale i zdravotnický systém. Stačilo by, aby se Číně nepodařilo zastavit explozi nového koronaviru – a Evropa by byla bez mnohých klíčových léků. Jsme zranitelnější, než jsme si byli ochotni připustit.

A to jsme jen na začátku. Mnozí ekonomové spekulují, že pokud budou restriktivní opatření pokračovat celé měsíce, zhroutí se globální hospodářský život mnohem víc než po pádu banky bratří Lehmanů. Cynicky řečeno: ukáže se, že krize 2008 byla jen obyčejná chřipka.

„Aktuálně čelíme bezprecedentní situaci, která nemá posledních sto let obdoby. Během studií jsem zažil zavření vysokých škol v roce 1989, v době stávky, předtím byly na konci 70. let uhelné prázdniny. Pokud bychom šli dále v historii, byly školy zavřené nacisty. Ale žádný z těchto důvodů se neblížil tomu současnému – vyhlášení globální pandemie,“říká lékař a rektor Masarykovy univerzity v Brně Martin Bareš. Ale ta změna je mnohem hlubší.

Dnes jsme si takřka všichni jisti, že vláda měla už počátkem měsíce zakázat cestovat všem do Itálie. I kdybychom každému proplatili propadlý zájezd, vyšlo by nás to na maximálně stovky milionů korun. Zlomek ztrát, jaké nyní zažíváme každý den. Ale takové řešení bylo ještě před pár týdny nepředstavitelné nejen politicky, ale hlavně společensky. Jen si vzpomeňte na ten jekot před týdnem, když vláda vyhlásila pouhou čtrnáctidenní karanténu pro navrátilce ze severní Itálie.

Třicet let jsme natolik vzývali absolutní svobodu jedince, až jsme úplně zapomněli, že existuje něco jako dobro kmene. Tedy že svoboda každého z nás má své hranice. Nevíme, kam krize kolem nového koronaviru spěje. Možná vyšumí. Ale možná také změní styl i chápaní života, jakému jsme poslední tři dekády přivykli.

Vláda měla už počátkem měsíce zakázat cestovat všem do Itálie. I kdybychom každému proplatili propadlý zájezd, vyšlo by nás to na maximálně stovky milionů korun. Zlomek ztrát, jaké nyní zažíváme každý den.